49. K tomu přistupuje rovněž skutečnost, že stěžovatelka byla zadržena, tedy v rozhodné době byla omezena na svobodě. To má za následek, že všechny závěry judikatury Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu uvedené v části VI tohoto nálezu týkající se práva osoby omezené na svobodě na přístup k obhájci se tak plně uplatní i v její věci. Ústavní soud k tomuto aspektu případu vyzdvihuje skutečnost, že pokud by nalézací soud nařídil dle § 314d odst. 1 trestního řádu hlavní líčení v režimu tzv. zjednodušeného řízení, svědčil by stěžovatelce důvod nutné obhajoby dle § 36 odst. 4 písm. a) trestního řádu.
50. Vydáním trestního příkazu, nadto ve vazebním zasedání, v němž něco takového jako cizinka nemohla předpokládat, tak byla stěžovatelka o tento důvod nutné obhajoby připravena, přičemž, jak je uvedeno výše sub 36 a 37, jako osobě omezené na svobodě a nadto cizince jí i přesto, že nešlo o hlavní líčení, mělo být umožněno zvolit si obhájce a případně jí měl být ustanoven z důvodu dle § 36 odst. 2 trestního řádu. Ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny tak bylo porušeno i ve své složce práva na obhajobu prostřednictvím obhájce.
51. Ze všech těchto důvodů přikročil Ústavní soud k zákazu v pokračování v jiném zásahu nalézacího soudu spočívajícím v nedoručení úředního překladu trestního příkazu. Nemohl se však, jsa vázán zásadou subsidiarity ústavní stížnosti, zabývat námitkou 2), neboť trestní řízení ve stěžovatelčině věci bude pokračovat a Ústavní soud nesmí jeho další průběh či dokonce výsledek jakkoliv předjímat.
VIII. Závěr
52. Ústavní soud shledal, že postupem nalézacího soudu spočívajícím v nedoručení úředního překladu trestního příkazu stěžovatelce, jakož i nenaplněním jejího práva na tlumočníka v dostatečném rozsahu a neposkytnutím stěžovatelce poučení přiměřeně k jejímu specifickému postavení cizinky, která byla ve velmi omezeném časovém úseku bez asistence obhájce nucena učinit poměrně závažné rozhodnutí se zásadním dopadem pro svůj další život, byla porušena její ústavně zaručená základní práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny. Tato porušení se projevila v tom, že trestní příkaz nabyl právní moci, k čemuž by bez těchto porušení nedošlo. Z tohoto důvodu Ústavní soud dle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu konstatoval porušení výše uvedených ústavně zaručených základních práv a dle § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázal pokračování v zásahu uvedeném ve výroku I tohoto nálezu.