36. Závěrem lze shrnout, že pro naplnění požadavků ústavnosti plynoucích z čl. 2 odst. 2, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny je nezbytné, aby soudce rozhodující podle § 85b odst. 3 trestního řádu o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, se s těmito listinami seznamoval výlučně v průběhu veřejného zasedání nařízeného za tímto účelem. V situaci, kdy vznikne potřeba odročit veřejné zasedání, je nezbytné zajištěné listiny po dobu odročení veřejného zasedání zabezpečit takovým způsobem, který neumožní nikomu (ani soudci nebo znalci) se s nimi seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit, a současně zvolený způsob zabezpečení musí umožnit, aby v odročeném veřejném zasedání bylo možné prověřit, zda v období mezi konáním veřejných zasedání nebylo zabezpečení listin porušeno.
37. Ústavní soud tedy uzavírá, že zásahem krajského soudu spočívajícím v postupu, kterým došlo k nakládání s listinami zajištěnými při prohlídce v prostorách, kde stěžovatel vykonává svou advokátní praxi, způsobem nerespektujícím požadavek jejich zabezpečení a procesní postup obeznamování se s jejich obsahem pro účely rozhodnutí o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK s jejich vydáním, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
38. S ohledem na nezabezpečení listin a možnosti obeznámení se s jejich obsahem i mimo konání veřejného zasedání dospěl Ústavní soud k závěru, že tuto vadu řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK není možno zhojit způsobem, který by umožnil dále rozhodovat o vydání listin. V této situaci nepostačuje zakázat krajskému soudu, aby pokračoval v porušování práv stěžovatele, když dosavadní způsob nakládání se zajištěnými listinami má za následek, že není možné naplnit podmínky pro vedení řízení, proto nezbývá než přikázat krajskému soudu, aby per analogiam k § 85b odst. 6 trestního řádu, k návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK nepřihlížel a předmětné listiny vydal ČAK.
39. Ve zbytku Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný - viz shora bod 23.
40. Pokud jde o požadavek na přiznání náhrady nákladů právního zastoupení, dle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhovění takovému návrhu připadá v úvahu pouze u stěžovatelů, u kterých to odůvodňují jejich osobní a majetkové poměry. Takový návrh musí obsahovat náležité odůvodnění těchto poměrů a jejich doložení. To stěžovatel neučinil, a Ústavní soud mu tedy v tomto směru vyhovět nemohl.
41. Bylo-li o ústavní stížnosti rozhodnuto, pominul důvod rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření.
42. V rámci svých doplnění ústavní stížnosti stěžovatel dodatečně požádal o její přednostní projednání podle § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud neshledal, že by bylo namístě upřednostnit projednávání stěžovatelovy věci před jinými prioritními věcmi, jako jsou například ústavní stížnosti proti rozhodnutím, kterými bylo rozhodováno o vazbě.