40. Není úkolem Ústavního soudu, aby soudům určoval, jak mají důkazy hodnotit, tedy zda by uvedené nové důkazy směřující k prokázání nových skutečností mohly vést k jinému rozhodnutí o vině stěžovatele nebo jemu uloženému trestu v nalézacím řízení. Z rozhodnutí napadených ústavní stížností však neplyne, proč by tyto novoty k jinému rozhodnutí v trestní věci stěžovatele vést nemohly.
41. Na řízení, jakož i na obě napadená rozhodnutí, jež z něj vzešla, je tudíž nutno hledět jako na rozporné se zárukami uvedenými v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Vypořádání se s nově uváděnými důkazy jako podkladem pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení způsobem, kdy je soudy při svém hodnocení poměřují s důkazy selektivně vybranými z řetězce důkazů prokazujícího původní skutková zjištění, není možno považovat za souladné s účelem řízení o povolení obnovy. Městský soud přitom rovněž překročil účel řízení o obnově, když se nezabýval jen existencí nových důkazů a posouzením možnosti jejich vlivu na původní rozhodnutí, ale posuzoval i vinu obviněného a snažil se dovodit irelevanci nových důkazů jejich poměřováním se selektivním výběrem izolovaných důkazů provedených v původním řízení, na podkladě kterého považoval vinu i při existenci nových důkazů za prokázanou. Tento postup městského soudu nese znaky svévole, překračuje účel řízení o povolení obnovy a jeho procesní rámec a představuje jednání ultra vires, což s sebou nese dopady spočívající v zásahu do základních práv stěžovatele (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2517/08). Vadný postup městského soudu byl následně aprobován i napadeným rozhodnutím vrchního soudu.
42. Ústavní soud nepřisvědčil ani argumentaci vrchního soudu o dostatečném posouzení návrhu na povolení obnovy řízení městským soudem a pečlivém zdůvodnění jeho rozhodnutí. V souladu s účelem řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a jeho zákonných podmínek je po zjištění existence nových důkazů, při zkoumání jejich povahy a vlivu na původní řízení nutno tyto hodnotit nejen z hlediska možné změny skutkových zjištění a potenciálu odlišného rozhodnutí o vině, ale bylo nezbytné význam takovýchto nových důkazů zkoumat i z hlediska možného vlivu na rozhodnutí o trestu, s čímž se ale soudy v řízení o povolení obnovy nevypořádaly vůbec. Soudy rozhodující o povolení obnovy řízení též nerespektovaly princip in dubio pro reo, ve smyslu kterého by měly k věci přistupovat nepředpojatě, tj. být v zásadě otevřeny tomu, že předložené důkazy mohou rozhodnutí o vině nebo trestu zvrátit (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2517/08).
43. Ústavní soud připomíná, že ustanovení procesního práva obsažená v běžném zákoně (trestním řádu), která vymezují předpoklady pro povolení obnovy řízení, a to včetně těch, které stanovují důvody obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. řádu, musejí být interpretována souladně s ústavněprávními zárukami obsaženými v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nedostatečné vypořádání se s důvody obnovy řízení uváděnými stěžovatelem a všemi aspekty nových důkazů z hlediska možného vlivu na změnu rozhodnutí o vině nebo trestu staví postup a napadená rozhodnutí obecných soudů mimo ústavní rámec.
44. Ústavní soud již konstatoval, že v ústavním právu není zakotveno právo na mimořádný opravný prostředek, to však neznamená, že by posuzování možnosti jeho využití stálo z hlediska ústavnosti mimo rámec řádného (spravedlivého) procesu, jinými slovy, že trestní řád nemusí být vykládán ústavně souladným způsobem [srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187)]. Soud rozhodující o návrhu na povolení obnovy řízení se musí důsledně a pečlivě vypořádat s (ne)existencí důvodů pro obnovu původního řízení, přičemž takovéto rozhodnutí nemůže být projevem svévole ani přesahovat účel řízení o povolení obnovy řízení, a konečně musí být přezkoumatelné.
45. S ohledem na výše uvedené důvody dospěl Ústavní soud k závěru, že v posuzované věci nebyla úprava obnovy řízení použita v souladu s požadavky plynoucími z ústavního pořádku. Ústavní soud proto postupoval podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu a napadená usnesení vrchního soudu a městského soudu zrušil.
46. Bude na soudech, aby pokračovaly v řízení podle § 314h a násl. tr. řádu. Městský soud se v dalším řízení bude znovu zabývat otázkou, proč není dán předpoklad jiného rozhodnutí o vině stěžovatele a jemu uloženém trestu s ohledem na vypovídací hodnotu zejména výše uvedených důkazů a skutečností (a to jak těch nových samostatně, tak ve spojení s těmi dříve známými). Je přitom vázán právním názorem Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy).