48. Krajský soud dále hodnotil poznatky o vlivu politické reklamy na rozhodnutí voličů a s odkazy na odbornou literaturu dospěl k závěru, že dominantní vliv mají právě tradiční formy - billboardy a tisk; obecní zpravodaje představují v regionálním kontextu bezkonkurenčně nejvýznamnější informační kanál, působící především na pasivní (neaktivní - nezvídavé) voliče, kteří se rozhodují zpravidla až v samotném průběhu předvolební kampaně. Tyto závěry opírá krajský soud také o výsledky voleb nových lokálních subjektů, které oslovily voliče právě volebními kampaněmi, šlo o subjekty jak bez politické historie, tak i bez celostátní působnosti; k tomu uvedl příklady těch, jež měly v rovné a neomezované volební kampani více než 10% zisk hlasů. Krajský soud na základě toho učinil závěr, že byla-li politická konkurence stěžovatelky a) omezována, bez možnosti vlastní prezentace či případné kritiky stávajícího zastupitelstva obvyklými informačními kanály, je následná "volební kampaň" způsobilá vyvolat dojem, že případná změna nepřinese (nemůže přinést) nic pozitivního, a to bez ohledu na realitu. Proto krajský soud na základě svých zjištění dospěl k závěru, že hrubé ovlivnění výsledku jde na vrub kontinuální volební reklamy (výsledků vedení města) stěžovatelky a), jakož i systematického potlačování opozice jednoznačně omezující volnou politickou soutěž.
49. Krajský soud posuzoval rovněž dopad vlivu stávajícího vedení města na výsledek voleb z hlediska tzv. inkumbence. Jde o fenomén, který zohledňuje fakt, že stávající politické vedení (politické strany či vedoucí političtí představitelé) má principiální výhodu ve volební kampani díky své známosti, a to i mezi voliči, kteří se o politiku aktivně nezajímají. Takový efekt se projeví zejména v komunálním měřítku. Krajský soud provedl srovnání výsledků voleb v roce 2014 a v roce 2018 se stejnou skupinou 20 měst jako výše, v nichž nebyly opoziční strany omezeny v přístupu k prezentaci svých postojů jako ve Strakonicích. Ze všech kandidujících stran ve všech městech dosáhla stěžovatelka a) největšího nárůstu hlasů - 22,22 % (další v pořadí bylo hnutí ANO 2011 v Litvínově s 14,1 % hlasů, přičemž právě toto hnutí mělo obecně dobré zisky, možná i s přihlédnutím k šetřenému efektu v rámci celé republiky), z lokálních hnutí pak byly nejlepší zisky (nárůst hlasů) Nestraníků v Českém Těšíně (7,09 %) a v Klatovech (5,12 %). Pro eliminaci nepřesností použil krajský soud statistickou metodu a hodnoty převedl do standardizovaného měřítka, za pomoci tzv. z-skóre [tato hodnota určuje, kolikanásobně se výsledek liší od směrodatné odchylky, tedy od jednotlivých vzorků souboru (je-li malá, jsou si prvky souboru většinou navzájem podobné, a naopak, velká směrodatná odchylka signalizuje velké vzájemné odlišnosti)]. Z-skóre nárůstu hlasů pro stěžovatelku a) dosáhl hodnoty +3,68, přičemž hodnoty nad 2,58 jsou považovány za statisticky významné odchylky. Obdobně provedl krajský soud srovnání i se stranami, které byly po volbách v roce 2014 v opozici; zde dosáhlo z-skóre stěžovatelky a) dokonce hodnoty +4,124.
50. Podle krajského soudu prokázalo užití statistických metod nepřiměřenost volebních výsledků ve srovnatelných městech, což za situace, kdy Ústavní soud protiprávnost volebního procesu konstatoval v Nálezu, prokazuje (vysokou) intenzitu vlivu nezákonnosti na volební výsledky. Své závěry krajský soud učinil na základě interpretace obecně známých a objektivně daných výsledků voleb, aniž by prováděl nové dokazování.
51. Námitky stěžovatelů se zaměřily především na projev nesouhlasu s Usnesením, který byl a priori přičítán stěžovateli tvrzenému nepřátelství a podjatosti soudců volebního senátu, který měl z toho důvodu preferovat námitky navrhovatele na úkor stěžovatelů. Nic takového však z Usnesení neplyne. Krajský soud znovu zopakoval důvody, pro které již v prvním usnesení konstatoval porušení kroku (1) algoritmu, a akceptoval skutečnost, že některé kroky jsou obvyklé i v jiných obcích - uvedl ale rozdíly (synergii), které podmínky ve Strakonicích vychýlily od fair voleb: například nestandardní odvolání tajemníka a neobsazení jeho pozice, kdy stěžovatel b), člen stěžovatelky a), po řadu měsíců vykonával jeho funkci, tedy i funkci nejvyššího představitele volebního orgánu.
52. Nálezem uložil Ústavní soud krajskému soudu zhodnotit volby podle "zkušeností běžného života", zjistit možné důsledky panašování, a tedy prověřit intenzitu zásahu v kroku (3) algoritmu - tomu krajský soud zcela dostál. Z Usnesení vyplývá, že při relativně nízkém panašování voličských hlasů by hnutí ANO 2011 potřebovalo k překročení uzavírací klauzule zisk hlasů pouhých 9 voličů; z důvodu nepřekročení 5% klauzule propadlo 28,2 % hlasů, což je pětinásobek průměru ve srovnatelných městech, a v důsledku toho do skrutinia nepostoupilo 71,4 % kandidujících subjektů, tedy více než čtyřnásobek než ve srovnatelných městech. Patrný je rovněž statisticky významný dopad vlivu stěžovatelky a) na ovládnutí veřejného prostoru prostřednictvím městských informačních kanálů. Vliv "známosti" zastupitelů za stěžovatelku a) se pak projevil ve srovnání s obdobnými městy České republiky nepřiměřeně vysokým nárůstem získaných hlasů, což dokládá vysokou intenzitu nezákonnosti, tedy hrubé porušení volebních pravidel.
53. Ohledně lhůt k rozhodnutí soudu lze odkázat na odst. 27 Nálezu. Lze přitom souhlasit se stěžovateli, že i lhůta pro skartaci je lhůtou pořádkovou, s jejímž nedodržením není spjata žádná sankce, avšak závěr krajského soudu o postupu městského úřadu, který "...bezprecedentně (a zřejmě i záměrně) zničil hlasovací lístky v době, kdy dosud nebylo rozhodnuto...", je akceptovatelný. Neskartoval-li městský úřad hlasovací lístky ve stanovené lhůtě právě proto, že probíhalo jednání před krajským soudem, a učinil tak až s velkým odstupem v době, kdy jeho představitelé ve světle všech výše zmíněných pochybení podali ústavní stížnost, je zvolený postup překvapivý.
54. Ústavní soud sdílí argumentaci čtvrtého vedlejšího účastníka (viz výše v odst. 24) ohledně vzájemné nezaměnitelnosti procesů před Ústavním soudem. Článek 87 Ústavy stanoví jednotlivé kompetence, které uvádí samostatně a odděleně; přestože stěžovateli navržená analogie se týká "blízkých" kompetencí [čl. 87 odst. 1 písm. d) a písm. e) Ústavy], je mezera mezi oběma typy řízení nepřekročitelná. Ústavní soud nemůže volit, jaký druh řízení aplikuje, neboť je vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterých lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, v daném případě zákon o Ústavním soudu.
55. Úkolem krajského soudu bylo v novém řízení provést pouze třetí krok hodnocení, tedy zkoumat intenzitu dříve deklarovaného porušení pravidel volebního procesu a možný vliv panašování na výsledek voleb, a to s přihlédnutím ke "zkušenostem běžného života". Krajskému soudu nezbylo, než míru vlivu panašování určit na základě matematických výpočtů (hlasovací lístky byly zničeny za shora uvedených okolností - viz body 24, 44 a 53) a učinit tak závěr o jeho možném dopadu na výsledek voleb. Krajský soud provedl řadu dalších statistických srovnání výsledků voleb, z nichž vyplynul jednoznačný závěr o vysoké intenzitě porušení volebního procesu s vlivem na výsledek voleb; postupoval tak přesně v duchu závazného právního názoru, který vyslovil Ústavní soud v Nálezu, a své závěry jasně, srozumitelně, logicky a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud v postupu krajského soudu neshledal žádné (natož extrémní) vybočení z pravidel soudního přezkumu volebního výsledku (s ohledem na okolnost skartace hlasovacích lístků), které by bylo možno považovat za rozporné s ústavními kautelami práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
VI. Závěr
56. Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelů a) a b) odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný; ústavní stížnost stěžovatelů c) a d) pak podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona jako návrhy podané osobami zjevně neoprávněnými.
57. Usnesením ze dne 11. června 2019,sp. zn. IV. ÚS 1767/19, Ústavní soud odložil podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vykonatelnost rozhodnutí ministra vnitra o vyhlášení voleb zastupitelstva města Strakonice na 14. 9. 2019 (sdělení Ministerstva vnitra č. 142/2019 Sb.). Podle § 248 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu soud i bez návrhu zruší odklad vykonatelnosti, pominou-li důvody, pro které byl povolen. Jakkoliv bylo obsahem sdělení pouze rozhodnutí ministra podle § 54 odst. 2 volebního zákona, je zjevné, že v uvedeném termínu nelze opakované volby řádně připravit. Proto považuje IV. senát Ústavního soudu za nezbytné poukázat na § 54 odst. 1 a 2 volebního zákona, podle kterého, nedošlo-li ke zvolení zastupitelstva obce proto, že soud shledal neplatnost voleb, vyhlásí opakované volby ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu. Za takové je třeba považovat i soudní rozhodnutí, kterým se staví najisto výsledek soudního přezkumu volebního výsledku. Bude proto nyní na ministru vnitra, aby znovu vyhlásil volby podle citovaného ustanovení volebního zákona ve vhodném termínu.
58. K připojeným návrhům stěžovatelů Ústavní soud uvádí, že o ústavní stížnosti rozhodl přednostně a mimo pořadí, poté, co získal nezbytná vyjádření účastníků, vedlejších účastníků a repliky stěžovatelů k ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
Odlišné stanovisko soudce Jana Filipa k odůvodnění usnesenísp. zn. IV. ÚS 1767/19
Podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podávám odlišné stanovisko k odůvodnění usnesenísp. zn. IV. ÚS 1767/19. Pro tento postup jsem se v tomto případě mimořádně rozhodl pro závažnost jak předmětného usnesení, tak i předchozího nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2019sp. zn. I. ÚS 1478/18(dále jen "Nález"), stejně jako ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2019 č. j. 52 A 16/2018-310 (dále jen "usnesení krajského soudu"). Vedou mne k tomu tyto důvody:
1. Ve všech těchto rozhodnutích se v dosud největší míře ocitl na pořadu dne účel novelizace volebních zákonů provedené zákonem č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony. Do původního vládního návrhu novelizace byl formou komplexního pozměňovacího návrhu (srov. Tisk č. 586/5, Poslanecká sněmovna VII. vol. období) bez bližšího odůvodnění vložen text, který zásadním způsobem změnil dosavadní měřítka soudního přezkumu voleb. Místo zásady potenciality vlivu volební vady či volebního deliktu na volební výsledek bylo pro § 60 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, stanoveno, že návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li zato, že "byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb", tedy nikoli jako dosud "který mohl ovlivnit výsledek voleb". Právě nynější věc ukazuje, jak složitou situaci pro volební soudnictví (a to včetně přezkumu ústavnosti jeho rozhodování Ústavním soudem) tato novela připravila, a to zejména pro hodnocení třetího kroku tzv. algoritmu přezkumu volebního výsledku po linii - 1) zjištění nezákonnosti, 2) nalezení příčinné souvislosti mezi ní a volebním výsledkem a 3) následné prokázání hrubého ovlivnění volebního výsledku v důsledku této nezákonnosti. Obávám se, že navzdory obsáhlému odůvodnění usnesení krajského soudu, stejně jako dvou rozhodnutí Ústavního soudu v této věci, budou zejména v případech zpochybňování vedení volební kampaně v mezích zákona problémy soudního přezkumu voleb přetrvávat.
2. S výrokem usnesení sice souhlasím, avšak z jiných důvodů a v jiné intenzitě, než tak učinila většina senátu. Jsem si přitom vědom, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve věci rozhodující senát byl již vázán právním názorem vysloveným v předchozím Nálezu, takže ne všechny připomínky směřují na většinu rozhodujícího senátu. Mé připomínky se týkají jak posouzení procesních podmínek řízení, tak "kvazimerita" věci.
3. Co se týče procesních podmínek řízení, nesouhlasím se závěrem, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele c), tedy města Strakonice. To se stalo již i v Nálezu (body 59 a 60 jeho odůvodnění), aniž to bylo blíže odůvodněno. Přitom jde o změnu právního názoru vyjádřeného v nálezu ze dne 10. 2. 2015sp. zn. III. ÚS 3673/14, kde bylo ve výroku II výslovně stanoveno, že usnesením o neplatnosti voleb bylo Krajským soudem v Brně "porušeno základní právo stěžovatele Statutárního města Brno, městské části Brno-sever na výkon práva na samosprávu svobodně zvoleným zastupitelstvem, zaručeného článkem 101 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 100 odst. 1 a čl. 8 Ústavy, čímž rovněž porušil zákaz nezákonného státního zásahu do činnosti územního samosprávného celku, zakotvený v článku 101 odst. 4 Ústavy".
4. V právním státě, který je jako normativní (nikoli deskriptivní) pojem zakotven v čl. 1 odst. 1 Ústavy, není možná situace, ve které by tvrzení o porušení ustanovení čl. 8, čl. 100 odst. 1 a 101 odst. 4 Ústavy nebylo možné předložit k posouzení Ústavním soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy (nejde o zásah do základních práv a svobod, nýbrž do ústavně garantované možnosti spravovat vlastní záležitosti veřejnoprávními prostředky). I zde platí maxima "da mihi factum, dabo tibi ius". I když jde především o zásah do základního práva zvoleného kandidáta na výkon volené funkce podle čl. 21 odst. 4 Listiny, popř. na účast politické strany či politického hnutí na politickém životě (čl. 5 Ústavy, čl. 20 odst. 2 a čl. 22 Listiny), neznamená to, že je vyloučeno, aby takovou stížnost (či tvrzení) vznesla (i samostatně) obec, za kterou jedná její zastupitelstvo (obdobně jako např. již rozpuštěná politická strana, osoba omezená na svéprávnosti apod. přece musí mít možnost se bránit). Volba zastupitelstva tak je sice zneplatněna, ale to neznamená, že se zastupitelstvo nemůže proti takovému neústavnímu či nezákonnému postupu a rozhodnutí bránit před Ústavním soudem (samozřejmě nemůže vykonávat samosprávné funkce jako takové). Takové soudní rozhodnutí představuje nejtěžší zásah do práva na samosprávu a tento postup je jedinou možností ochrany územního samosprávného celku, neboť § 67 soudního řádu správního se vztahuje na rozhodnutí orgánu veřejné správy, nikoli na rozhodnutí soudní, navíc jen rozpuštění zastupitelstva, o které zde nejde. Jen takto lze přijmout i tvrzení většiny senátu, že nelze směšovat řízení ve věcech ústavní stížnosti a věcech voleb do Poslanecké sněmovny či Senátu (bod 54 odůvodnění), neboť zde jde o týž druh procesního postupu, tedy o řízení podle oddílu třetího hlavy druhé zákona o Ústavním soudu, ve kterém zákonodárce upravil jedno řízení pro tři různé kompetence Ústavního soudu. Zajímal by mne v takovém případě postup, kdy by stížnost podalo pouze zastupitelstvo, jehož volba by byla zneplatněna (všichni do něj zvolení s tím souhlasí), ale nikdo jiný. Jak by Ústavní soud splnil svou funkci podle čl. 83 Ústavy, kdyby to odmítl jako v Nálezu (na rozdíl od nálezusp. zn. III. ÚS 1373/14)?
5. Stejně tak byly pominuty námitky stěžovatelů proti připuštění do řízení vedlejšího účastníka č. 5, který fakticky jednal nikoli prostřednictvím svého advokáta, nýbrž samostatně, takže v řízení fakticky vystupoval sám, a přitom se věc zakládala hlavně na jeho argumentaci.
6. Jak jsem již zmínil, hlavní problém spočívá v hodnocení "hrubosti" (nejde tak o intenzitu jako takovou, nýbrž o intenzitu v negativním smyslu) ovlivnění volebního výsledku. Krajský soud zde odvedl úctyhodnou práci a prokázal značnou erudici, nicméně stačí se podívat na argumentaci v replikách stěžovatelů, abychom viděli, že i přes obsáhlost odůvodnění vše (vy)řešeno zcela nebylo. Představa, že výsledek voleb v jiné obci může sloužit jako měřítko pro posouzení hrubého ovlivnění voleb v další obci, nutně vyvolává pochybnosti (na rozdíl od politologické studie, kde je to samozřejmé). Totéž platí pro obsáhlé politologické výpočty a hypotetické úvahy, předmětem soudního přezkumu by však měl být součet hlasů voličů, jejichž vůle nebyla hrubě ovlivněna (a tím výsledek) porušením volebního či jiného zákona (doslovný výklad § 60 odst. 3 o volbách do zastupitelstev obcí - tedy odkaz pouze na tento volební zákon - nemůže v řízení před Ústavním soudem obstát, a to již s ohledem na tradiční chudokrevnost úpravy volební kampaně ve volebních zákonech. Takový postup byl navíc možný jen v situaci, kdy krajský soud nebyl omezen lhůtou (byť pořádkovou) 20 dnů pro rozhodnutí, nýbrž měl na své rozhodnutí řadu měsíců.
7. S tím souvisí má zásadní námitka proti odůvodnění usnesení. Protože stojím na stanovisku, že rozhodující je vůle vyjádřená prostřednictvím hlasovacího lístku (motivy hlasování mohou být různé, jak plyne z psychologie volebního rozhodování v podmínkách různých volebních systémů a v různých politických situacích), tak snahu odvodit hrubé ovlivnění ze "zkušeností běžného života" (zřejmě nový neurčitý pojem) ve mně vyvolává dosti velké obavy. Představme si třeba, že by tak někdo postupoval při rozhodování mezi kandidáty ODS a KDU-ČSL v 90. letech v Praze, kdy se tvrdilo, že by v ní ve volbách vyhrála i tenisová raketa Václava Klause (koně naštěstí neměl). "Zkušenosti běžného života" ukazují, že na volební manipulace reagují voliči zcela jinak a masově, stačí se podívat na zpravodajství ze světa. Jakkoli mohu sdílet přesvědčení Rudolfa von Iheringa o potřebě boje i osamělého jedince za právo, zde to příliš přiléhavé není.
8. Totéž platí pro i jinak velice dobře pojaté pojednání o tzv. incumbency, kterým se do posuzování zákonnosti voleb vnáší dosti problematický aspekt. K tomu, aby tyto obsáhlé politologické úvahy mohly být využity k prokázání ovlivnění volebního výsledku (navíc "hrubého" ovlivnění), musel by krajský soud stanovit, že jev označovaný jako incumbency je porušením volebního nebo jiného zákona. Tak tomu ale není. Dosud tomu bylo v odborné literatuře tak, že se hledaly vazby zvýhodňující kandidáty ve volbách se závěrem, že takovým faktorem (ze kterého se klube ona výhoda - proto ono incumbere, či incumbency, v německé literatuře též Amtsinhaberstatus - viz Mackenroth, Ch. Wie wichtig ist die Person? Zur Bedeutung von Persönlichkeitsfaktoren von Wahlkreisbewerbern bei Bundestagswahlen. Zeitschrift für Parlamentsfragen, č. 1, roč. 2008, s. 72-73) je dosavadní výkon volené nebo jiné úspěšně vykonávané funkce či vztah k vládnoucí straně (kandidování na její kandidátní listině). V případě přesnějšího označení tohoto jevu jako institucionální preference (viz k tomu Bawn, K. The Logic of Institutional Preferences: German Electoral Law as a Social Choice Outcome. American Journal of Political Science. sv. 37, č. 4, roč. 1993, s. 986 n.), kdy jsou do strukturalizace voličského rozhodování dále řazeny další aspekty volebního systému (formule, uzavírací klauzule, povaha kandidátní listiny, možnost rozdělit hlasy atd.), tak jde slovy předchozího Nálezu o "zkušenosti běžného života", nikoli však vždy o něco negativního. Konečně, pokud vůbec, o čem by jinak byla politická soutěž [viz nález ze dne 26. 1. 2005sp. zn. Pl. ÚS 73/04(N 17/36 SbNU 185)]. Přitom je taková institucionální preference přímo do zákona o volbách do zastupitelstev obcí úmyslně zabudována již od roku 1990.
9. Incumbency tak je sice v příčinné souvislosti s volebním výsledkem, chybí jí ale to základní. Podmínkou sine qua non je zde skutečnost, že incumbency je tím, co hrubě ovlivnilo volební výsledek. Přičemž to, co ovlivnilo hrubě volební výsledek, musí být samo o sobě současně nejdříve porušením volebního zákona. Zákonem přikázaný směr uvažování je tak krajským soudem, předchozím Nálezem a většinou v tomto rozhodnutí obrácen - něco, co (prý hrubě) ovlivnilo výsledek voleb a co souvisí s volbami, je nezákonné proto, že tento výsledek ovlivnilo a co lze (prý) dovodit srovnáním s podobnými městy. Přitom i ovlivnění volebního výsledku (např. spokojenost voličů s dosavadním řízením obce) vůbec nemusí představovat problém § 60 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, ale naopak je to vyjádřením kontrolní funkce voleb.
10. Proto jsem toho názoru, že soudce by měl ne dělat statistické výpočty a činit politologické závěry; nakonec je známo, že politologové se s Ústavním soudem v případě nálezuPl. ÚS 42/2000neshodli v tak zásadní věci, jakou je to, co je ještě systémem poměrného zastoupení. Soudce má soudit (iudex non calculat). Má vycházet ne z představ, ale jen z faktů, prokázaného porušení práva, vyhovění povinnosti tvrzení a unesení důkazního břemene. V tomto případě byla klíčovou otázkou možnost na základě důkazů (nikoli jen ne podle "zkušeností běžného života" v jiných městech) doložit porušení zákonných předpisů v podobě hrubého ovlivnění výsledku (rozdělení mandátů, zvolení kandidáta, postup do skrutinia).
11. To bylo možno prokázat spolehlivě jen hlasovacími lístky a další volební dokumentací, když již byla zvolena cesta úvah, jak by se panašování promítlo (v odůvodněních ale spíše jen "mohlo" promítnout) do volebního výsledku. Je přece rozdíl, bude-li nezákonný postup a hrubé ovlivnění spočívat např. v křivém obvinění z páchání trestné činnosti (korupce, zneužití funkce, střet zájmů), které se ale ukáže jako falešné, nebo v jiné manipulaci, a mezi tím, že se usuzuje, že by něco takovým ovlivněním "mohlo" být. Incumbency může být použita tehdy, když je součástí hypotézy právní normy, tedy nezákonnosti postupu v rozporu s volebním zákonem. Zde byla ale incumbency použita jako důkaz hrubého ovlivnění výsledku voleb, aniž by bylo prokázáno, že je tento (zcela přirozený) jev nezákonný. A to se ještě nepouštím do rozboru politické literatury, která poukazuje na to, že měření tohoto efektu je někdy samo o sobě dosti problematické (viz např. již Gelman, A., King, G. Estimating Incumbency Advantage without Bias. American Journal of Political Science, sv. 34, č. 4, roč. 1990, s. 1142 n.). Zdá se tak, že při dalších obecních volbách se mají krajské soudy na co těšit a soudci jejich správních senátů by již měli uvažovat o přihlášce ke studiu politologie či psefologie. Proti tomu se ještě úvahy o hodnocení vlivů staveb na životní prostředí (např. v důsledku možného rozvoje dopravy na daném úseku za dvacet let), či oceňování hodnoty akcií s ohledem na vývoj trhu určité komodity za deset let na americkém trhu, mohou jevit ještě (ve srovnání s voličskou volatilitou) jako celkem přijatelné.
12. Nelze přehlédnout, že ne každý soudce bude mít možnost či ochotu jít touto cestou. Navíc bude cítit, že takový "důkaz" ovlivnění výsledku voleb v rámci vedení kampaně oslabuje význam samotného hlasování voličů, které se díky hře se statistikou a hypotézami ocitne až jakoby na druhé koleji - právě proto zde zničení volební dokumentace mělo být základním důvodem pro zrušení voleb a jejich opakování. Volby jsou z pohledu práva o férové soutěži a hlasování teprve ve druhé řadě o tom, jak volič ke svému názoru přišel (sociální psychologie, politologie), když nelze jednoznačně prokázat, že to bylo "špatné", a nikoli žádoucí ovlivnění. Na to nakonec budou mít vždy vítězové a poražení diametrálně odlišný názor. Soudce na to bude mít zpravidla jen několik dnů v rámci rozhodnutí o návrhu, a nikoli řadu měsíců jako v posuzovaném případě, kdy postupně padla dvě rozhodnutí ve správním soudnictví a dvě v ústavním soudnictví a o věci se publikovala řada statí.
13. Celé volební soudní řízení je v podstatě založeno na formuli "10 + 20 = 30 "a dost". I když pořádkový charakter lhůt byl zdůrazňován v řízení před krajským soudem i Ústavním soudem, to základní z něj nebylo vyvozeno. Tato formule se týká nejen rozhodování krajských soudů, ale je odvozena od lhůt pro svolání ustavujících zastupitelstev, a co je v posuzované věci nejdůležitější, plyne z ní i lhůta pro skartování hlasovacích lístků podle vyhlášky č. 59/2002 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Když už měla být ústavní stížnost odmítnuta, tak to mělo být s ohledem na prejudikaturu právě z tohoto důvodu.
14. Všechny obsáhlé politologické úvahy by byly ve značné míře zbytečné, kdyby se zachovala volební dokumentace. Přitom se jejím významem (včetně uchování) již Ústavní soud zabýval se závěrem, že kdo neunese důkazní břemeno, spor prohrává (viz nález ze dne 26. 1. 1999sp. zn. I. ÚS 508/98). To mělo ve věci stačit k tomu, aby bylo rozhodnuto o opakování voleb a město Strakonice nemuselo tak dlouhou dobu snášet stav bez vlastní samosprávy, nota bene ještě podpořený názorem Ústavního soudu, že proti tomu se jako územní společenství občanů nemůže (ani podle Ústavy?) bránit, protože základní doklady o volbách byly zničeny. V uvedeném nálezusp. zn. I. ÚS 508/98Ústavní soud nezpochybnil závěr Městského soudu v Praze, který považoval (kromě jiných pochybení) za rozhodující okolnost, že v důsledku zmizení všech volebních dokumentů nelze prokázat, že volby proběhly v souladu se zákonem. Uvedl výslovně, že ztráta všech volebních dokumentů "musí jít nutně k tíži volební komise a zvolených poslanců, a nikoliv k tíži voličů," neboť je na nich, aby byli schopni doložit řádný průběh voleb přinejmenším po dobu, kdy na základě stížnosti je soud oprávněn přezkoumávat osvědčení o zvolení členem zastupitelstva (tehdy podle § 59 zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, byla konstrukce odlišná). Uzavřel pak, že při ztrátě volebních dokumentů však "řádný průběh voleb doložit nelze". To mělo být základem pro rozhodnutí i v nynější věci.
15. Důvod pro nemožnost přezkoumat volební dokumentaci je v nyní posuzované věci ještě závažnější než v onom prejudikátu. Zatímco v případě z roku 1998 byla (zřejmě) volební dokumentace vydána dvěma osobám vydávajícím se za policisty, které prý vyslal Městský soud v Praze, nyní byla skartována (viz blíže okolnosti uvedené v usnesení krajského soudu) v situaci, kde bylo zjevné, že ke skartaci nelze přikročit, neboť obsah volební dokumentace je klíčový pro posouzení otázky tzv. panašování. To nelze bez hlasovacích lístků a pomocných sčítacích archů (i když jde v jejich případě jen o pomůcku okrskové volební komise), resp. lze jen zčásti nahradit úvahou za pomoci zkušeností běžného života a poznatků politologie, tedy bez "tvrdých" dat. To však stěží přesvědčí ty, kteří výsledek voleb hájí. Obdobnou slabinu spatřuji v pominutí námitky, že zákaz reklamy v městském Zpravodaji a na městských výlepových plochách se týkal všech volebních stran, přičemž se tak podle tvrzení 1. stěžovatelky postupovalo i v posledních šesti volbách ve Strakonicích od roku 1998. Znamená to tedy, že napříště se tak musí postupovat při všech obecních volbách kdekoli, nebo to bude platit jen pro Strakonice? Je věcí práva na samosprávu rozhodnout o rovném využití či nevyužití těchto prostředků?
16. Takto není usnesení krajského soudu v této části přesvědčivé a závěrečné "provolání" (do soudního rozhodnutí nepatřící), že volby mají být svátkem demokracie (tradiční německé motto Wahlen als Feiertag der Demokratie), a nikoli pletich [zřejmě zde posloužil jako inspirace sborník z konference Volby - svátek demokracie, nebo pletich? (ed. V. Šimíček). Masarykova univerzita, Brno 2012], navíc málem dostalo pikantní příchuť. Pod č. 142/2019 Sb. byly totiž opakované volby ve Strakonicích vyhlášeny na 14. 9. 2019. Pikantní proto, že by to bylo v předvečer mezinárodního svátku demokracie (International Day of Democracy), za který je takto od roku 2007 prohlášeno Organizací spojených národů 15. září.
17. Konečně považuji za potřebné zdůraznit, že v nově vyhlášených opakovaných volbách dostanou voliči novou příležitost rozhodnout o složení zastupitelstva. Nepůjde ve skutečnosti o jejich opakované provedení jako v soudním řízení, nýbrž se ve skutečnosti bude rozhodovat znovu a zřejmě podle jiných pravidel než v předcházejících šesti volbách ve Strakonicích (včetně zcela jinak naladěných voličů). I proto by se mělo k vůli voličů, vyjádřené na hlasovacích lístcích, a nikoli odhadované ze zkušeností běžného života, přistupovat s co největší vážností, neboť rozhodování do podmínek v říjnu 2018 už není možné vrátit. Ústavní stížnost proto měla být odmítnuta především z důvodu, který jsem výše uvedl.
18. Konstatuji tak, že i přes snahu poslanců změnit zákonem č. 322/2016 Sb. pravidla soudního přezkumu výsledků voleb se v případě argumentace zásahy do férovosti vedení volební kampaně (přesněji jejich pravidel) prakticky nic nezměnilo. Konečně sám závěr odůvodnění usnesení, ke kterému podávám konkurenční stanovisko, v bodu 18 uvádí výslovně, že krajský soud prokázal, že přesun až jedné pětiny mandátů by mohl nastat při minimálním přesunu hlasů, tedy nikoli, že skutečně nastal. Takže jsme zase zpět u potenciality ovlivnění volebního výsledku. Snaha poslanců zabránit zbytečným soudním sporům na téma "co by bylo či nebylo, kdyby nebylo či bylo", tak utrpěla těžkou ránu.
19. Navíc - právě s velkým uznáním k erudované práci odvedené krajským soudem, který příkladně splnil to, co mu Nálezem Ústavní soud uložil - mám značné pochybnosti, zda budou mít krajské soudy při přezkumu výsledku obecních voleb vždy tolik času a takové politologické zázemí, aby mohly podobnou argumentaci na základě zkušeností běžného života předložit. Proto by mělo Ministerstvo vnitra i v jejich zájmu upravit vyhlášku č. 59/2002 Sb., a v jejím § 13 odst. 2 ji změnit (po vzoru § 91 odst. 1 zákona o obcích) tak, aby bylo každému jasné, že tuto volební dokumentaci (nejraději rozšířenou i o pomocné sčítací archy, budou-li je okrskové volební komise používat) lze skartovat teprve po definitivním ukončení soudního přezkumu voleb do zastupitelstva v dané obci. Tím bude vytvořen prostor i pro případné postižení takové snahy ztížit (lze použít i často používaný termín "zatemnit") soudní přezkum tam, kde má skutečně místo.
V Brně dne 9. srpna 2019
Jan Filip