23. Jak vyplývá z procesního spisu, obvodní soud předběžným opatřením z ledna 2018 upravil pouze styk otce s mladší dcerou (dosud žijící s matkou v České republice) v místě jeho bydliště na Novém Zélandu pro dobu od 11. 1. 2018 do skončení školního pololetí r. 2018 ve školském zařízení, které bude nezletilá navštěvovat (č. l. 207-208); po rozhodnutí ve věci samé, kterým svěřil mladší dceru do péče otce, o jejím styku s matkou nerozhodl, stejně jako nerozhodl o styku starší dcery a syna s otcem, svěřených do péče matky, přestože stěžovatelka při jednání obvodního soudu dne 18. 6. 2018 uvedla, že není s otcem domluvena, kdo bude jaké období trávit s dětmi (č. l. 332 verte). O rozsahu a podmínkách styku nezletilých s matkou nerozhodl ani městský soud, který svěřil do výlučné péče otce i starší dceru a syna, přestože mu bylo známo, že rodiče v otázce styku k žádné dohodě nedospěli (č. l. 497-498). Úvahy, ze kterých by bylo možné zjistit, zda soudy obou stupňů při posouzení nejlepšího zájmu nezletilých zvažovaly, jaký dopad bude mít absence úpravy jejich styku s matkou, či zda zvažovaly i poměr k dalším oprávněným zájmům účastníků, zejména k oprávněnému zájmu stěžovatelky na styk s nezletilými v zájmu dosažení vyrovnanějšího výchovného uspořádání a péče obou rodičů o ně, v odůvodnění napadených rozsudků chybí.
24. Ústavní soud si je vědom specifik projednávané věci dané již jen tím, že mezi nezletilými a stěžovatelkou "leží oceán", avšak ani to nezbavuje soud povinnosti dostát ústavněprávním požadavkům kladeným na rozhodování soudu o péči o nezletilé, včetně práva na osobní (a přímý) styk s rodičem, který nemá dítě ve své výlučné péči. K argumentu městského soudu, že návrh na úpravu styku nebyl podán, Ústavní soud zdůrazňuje, že i když tak ani jeden z rodičů neučinil (logicky proto, že žádali svěřit nezletilé do své výlučné péče), nebyl soud zbaven povinnosti upravit styk s nezletilými i bez návrhu. V zájmu zachování ústavních práv nezletilých i rodičů (zejména v této souvislosti matky) byla komplexní úprava péče o všechny tři děti (a není vyloučeno, aby byla u každého z nich odlišná), zvážení vhodné formy péče, úprava odpovídajícího styku zohledňující jak časové, tak i finanční možnosti a schopnosti obou rodičů, kulturní a edukativní možnosti v obou státech apod. Ústavní soud si je vědom "pracnosti" takové úpravy, avšak ani složitost věci nemůže opatrovnické soudy zprostit povinnosti respektovat ústavně zaručená práva dětí i rodičů. Řízení ve věci péče soudu o nezletilé, konkrétně ve věci styku s nezletilým dítětem [§ 466 písm. d) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních], je řízením, které lze zahájit bez návrhu, je ovládané zásadou vyšetřovací a úplné apelace, což znamená, že v situaci, kdy se rodiče nedohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat, upraví styk rodiče s dítětem soud (§ 891 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku); soud tak činí ze své úřední povinnosti i bez aktivity účastníků řízení.
25. Nerozhodnutí o styku nezletilých s matkou a odsunutí řešení tohoto problému na pozdější dobu (snad k jejímu budoucímu návrhu) představuje porušení práv stěžovatelky zaručených v čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy, neboť jí nebyl zajištěn žádný podíl na péči a výchově nezletilých, natož podíl pokud možno rovnoměrný či v okolnostech dané věci alespoň odpovídající stávajícím poměrům. Ve výsledku byla porušena i práva nezletilých, kteří mají právo být v péči obou rodičů, a nemůže tak být v jejich nejlepším zájmu, je-li jejich přímý styk s matkou dlouhodobě výrazně omezen, ne-li - vzhledem ke vzdálenosti místa jejich současného pobytu - po dobu několika měsíců prakticky znemožněn.
26. Ve vztahu k zabezpečení nejlepšího zájmu nezletilých (čl. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte) Ústavní soud vzal za prokázané, že městský soud zvažoval podmínky pro svěření nezletilých do péče otce, zabýval se možností nařízení střídavé nebo společné péče, vzal v úvahu výslovné přání obou dcer a zvažoval i otázku změny dosavadního výchovného prostředí starší dcery a syna. Námitku stěžovatelky o tom, že doposud o nezletilé pečovala převážně ona, městský soud sice nepominul, ale vyrovnal se s ní (zejména ve vztahu k synovi jako nejmladšímu ze sourozenců) bagatelizujícím způsobem, který je výrazně umocňován neexistencí úpravy styku nezletilých s matkou. Při přijímání jakéhokoliv rozhodnutí, které se dotýká dítěte nebo skupiny dětí, musí soud přihlédnout k možnému pozitivnímu nebo negativnímu dopadu na dítě a takovéto posouzení se rovněž musí objevit v odůvodnění rozhodnutí. Jak je shora uvedeno, nemůže být v nejlepším zájmu nezletilých, nerozhodne-li soud o styku s matkou v situaci, kdy současně konstatuje, že o jejích schopnostech pečovat o nezletilé neměl pochyb.
27. K námitce překvapivosti rozhodnutí městského soudu a s tím souvisejícího tvrzení o porušení zásady dvojinstančnosti řízení Ústavní soud předesílá, že za rozhodnutí, pro které se v procesní nauce a judikatuře Ústavního soudu vžilo označení "překvapivé", je považováno zpravidla rozhodnutí, kterým odvolací soud buďto potvrdí rozsudek nalézacího soudu, avšak z jiného důvodu, než o který se opíralo rozhodnutí prvoinstančního soudu, anebo rozhodnutí, ve kterém odvolací soud změní rozhodnutí nalézací soudu, avšak vysloví právní závěr, který nebylo možno na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vůbec předvídat. Porušení ústavně zaručených práv však nespočívá v určité neočekávanosti rozhodnutí, nýbrž v tom, že účastníkovi nebylo umožněno vyjádřit se ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V takových případech Ústavní soud rozhodnutí soudu druhého stupně zpravidla ruší, neboť účastníku řízení byla odňata reálná a efektivní možnost právně i skutkově argumentovat [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 257/98 (N 10/13 SbNU 65), sp. zn. IV. ÚS 218/95 (N 160/9 SbNU 381), sp. zn. III. ÚS 139/98 (N 106/12 SbNU 93), sp. zn. II. ÚS 523/02 (N 12/29 SbNU 95) a další]. V posuzované věci deficit tohoto typu nenastal. V řízení se jednalo o úpravu práv a povinností rodičů k jejich nezletilým dětem, o jejichž svěření do své péče od počátku usilovali oba rodiče a oba argumentovali ve svůj prospěch. Potvrzení rozhodnutí obvodního soudu o svěření mladší dcery do péče otce nemohlo být pro stěžovatelku překvapivé, neboť městský soud i po doplnění dokazování opřel svoje rozhodnutí prakticky o tytéž důvody, na kterých bylo založeno rozhodnutí obvodního soudu. Šlo tedy o zcela jinou procesní situaci, než jaká nastala ve věcech řešených Ústavním soudem v nálezech shora označených. K měnícímu rozhodnutí městského soudu a závěru o svěření starší dcery a syna do péče otce je třeba poznamenat, že jej městský soud přijal po doplněném dokazování, což jej opravňovalo přijmout odlišné skutkové a právní závěry, nicméně hodlal-li rozhodnout i o změně péče o starší dceru a syna, aniž by upravil rozsah a podmínky styku všech tří nezletilých s matkou, nedal jí možnost na vzniklou situaci jakkoliv reagovat, a lze tak mít za to, že jeho rozhodnutí nebylo za stávajících okolností přinejmenším předvídatelné, a nerespektovalo tak požadavky čl. 36 odst. 1 Listiny.
28. Městský soud ustanovil PhDr. S. Měchovou, znalkyni z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace psychologie dětí a dospělých, a uložil jí zpracovat znalecký posudek. Při zadání otázek žádal, aby (mimo jiné) posoudila vhodnost svěření syna a starší dcery do střídavé či výlučné péče jednoho z rodičů (č. l. 375 a 405). Soud však nemůže překročit svoje kompetence a klást znalci otázky, které překračují meze odborného skutkového posouzení, neboť vyžadováním odpovědí na hmotněprávní otázky by nepřípustně přesouval odpovědnost za právní posouzení věci na znalce. Otázku vhodnosti určité formy péče musí vyřešit výlučně soud, nikoliv znalec.
29. Ústavní soud částečně přisvědčuje i tvrzení o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nedostatečném odůvodnění soudního rozhodnutí, a to zejména s ohledem na zjištění, že v napadených rozsudcích absentuje rozhodnutí o rozsahu a úpravě styku stěžovatelky s nezletilými. V tomto směru lze napadené rozsudky považovat za nepřezkoumatelné.
30. Naopak Ústavní soud neshledává opodstatněným tvrzení o porušení práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny, resp. čl. 96 odst. 1 Ústavy), neboť ve spisu obvodního soudu neshledal nic, co by nasvědčovalo odlišnému zacházení s účastníky řízení (otec-matka). Dostát povinnosti plynoucí ze zásady rovnosti účastníků řízení znamená, že v rámci soudního řízení musí být účastníkům řízení garantována možnost uplatnit svá tvrzení takovým způsobem, aby žádná procesní strana nebyla podstatně znevýhodněna z hlediska vlastního posouzení obecného soudu v rámci řízení. Jak Ústavní soud ověřil, stěžovatelce byla dána přiměřená možnost přednést svou záležitost, včetně důkazů, za podmínek, jež ji nestavěly do podstatně nevýhodnější situace, než ve které byl otec nezletilých. Stejně tak Ústavní soud neshledává opodstatněným tvrzení o porušení práv plynoucích z čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť stěžovatelka se osobně účastnila jednání obvodního soudu a městského soudu a byla jí dána možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, které využila.
31. Ústavní soud při posuzování ústavnosti napadených rozhodnutí nemohl přejít tu okolnost, že při rozhodování v tak individualizované věci, jakým je spor o úpravu výchovných poměrů nezletilých dětí rodičů žijících na různých kontinentech, lze jen stěží očekávat, že rozsah péče obou rodičů o všechny tři děti bude zcela vyrovnaný. Nicméně bude úkolem soudů, aby znovu komplexně upravily poměry k nezletilým a vzaly do úvahy nejen jejich přání, ale i jejich zájmy poměřované i oprávněnými zájmy obou rodičů. Obvodní soud znovu zváží výchovné schopnosti obou rodičů ke dni svého nového rozhodnutí, kdy nepochybně přihlédne k tomu, že otec nerespektoval rozhodnutí Ústavního soudu o odkladu vykonatelnosti rozsudku městského soudu, starší dceru a syna u sebe pozdržel, fakticky neučinil nic pro zajištění přímého styku všech tří nezletilých s matkou a nezletilým nezajistil výuku českého jazyka.
32. Nalézací soud, pro jehož nové rozhodnutí bude určující stav ke dni jeho vyhlášení (§ 154 o. s. ř.), zváží možnosti úpravy pokud možno v co nejširších souvislostech - nerezidentní rodič by měl mít zajištěn styk se všemi třemi nezletilými, byť třeba s každým v jiném rozsahu, ale pokud možno tak, aby alespoň část roku mohli být nezletilí v přímém kontaktu jak s matkou, tak i s otcem, případně všichni sourozenci mohli alespoň část roku trávit společně. Ústavní soud chápe, že rozhodnutí o úpravě rozsahu styku a jeho realizaci (určení vhodného místo předávání nezletilých s ohledem na rozložení nákladů s tím spojených a s přihlédnutím k majetkovým poměrům, možnostem a schopnostem obou rodičů) je rozhodnutím náročným, nicméně viděno ústavními kautelami čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny je zcela nezbytným. Bude na obecných soudech, aby se věcí zabývaly přednostně, s náležitou péčí a pozorností, aby ve věci nedocházelo k průtahům a neprodlužovalo se období, v němž bude stěžovatelka od dětí právně i fakticky odloučena.
33. Napadenými rozsudky obvodního soudu a městského soudu byla porušena práva stěžovatelky zaručená čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny a právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.
34. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené rozsudky obvodního soudu a městského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona ve všech jejich výrocích zrušil.