42. Ve světle řečeného lze tudíž shrnout, že Krajský soud v Brně vybočil z kautel spravedlivého procesu v důsledku nesprávného hodnocení shora popsaných podstatných důkazů, resp. dílčích skutkových okolností, které ve svém souhrnu dosáhlo takové intenzity, že výsledek odvolacího řízení, a tím ani výsledek celého návratového řízení jako celek z hlediska ústavních záruk neobstojí. Tím zároveň zasáhl do práva stěžovatelky na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i do jejího práva na péči o dítě a jeho výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny.
43. Ústavní soud proto vyhověl ústavní stížnosti, vyslovil porušení uvedených základních práv stěžovatelky a přistoupil dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, který je ve svém dalším postupu vázán právním názorem vysloveným v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).