Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Ervina Ziffa, bez právního zastoupení, proti blíže nevymezeným rozhodnutím, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele, označené jako "ústavní stížnost", požadující, aby Vláda ČR zaplatila stěžovateli téměř 4.000.000 Kč za úmyslně zadržené zásilky a důkazy adresované stěžovatelem mezinárodním institucím a zároveň aby Vláda ČR s okamžitou platností odvolala agenty sledující stěžovatele, jeho vozidlo, mobil a poštu.
2. Z obsahu petitu, stížnosti samotné a mnoha podkladů různého charakteru je patrné, že se ani vzdáleně nemůže jednat o podání, k jehož projednání by byl Ústavní soud příslušný. Kromě toho v mnoha parametrech podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ačkoliv obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, účelem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovateli již dostalo (viz usnesení ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. I. ÚS 46/20), na tuto výzvu však stěžovatel nereagoval. V neposlední řadě lze pochybovat, že by výše naznačené závažné deficity podání mohly být nějak napraveny. Za takových podmínek se jeví setrvání na požadavku nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
3. Ústavní soud se s ohledem na uvedené uchýlil k použití § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatele soudce zpravodaj odmítl jako věc, k jejímuž projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2020
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj