Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, jímž se domáhá vyslovení porušení ústavních práv stěžovatelky a nezletilé, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 24. 8. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala vyslovení porušení svých základních práv a své nezletilé dcery.
Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 7. 2020, č. j. 0 P 86/2017-507 byl výrokem I. zamítnut návrh otce nezletilé na vydání předběžného opatření ohledně úpravy styku matky (stěžovatelky) s nezletilou dcerou D. v průběhu letních školních prázdnin roku 2020.
K odvolání otce nezletilé rozhodl Krajský soud v Hradci Králové ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 26 Co 168/2020, tak, že usnesení nalézacího soudu změnil tak, že matka je oprávněna se stýkat s nezletilou D. v době letních školních prázdnin roku 2020 od 17. 7. 2020 do 31. 7. 2020. S takto formulovaným výrokem odvolacího soudu stěžovatelka nesouhlasí, neboť podle předchozího pravomocného rozhodnutí obecných soudů se může s nezletilou stýkat 14 dnů v červenci a 14 dnů v srpnu. Pokud obecné soudy neumožnily stěžovatelce stýkat se s nezletilou v období od 17. 7. 2020 do 14. 8. 2020, jak navrhovala a jak odpovídá stanovenému styku, zasáhly tím do základních práv a svobod nejen stěžovatelky, ale též její nezletilé dcery.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že se stěžovatelka domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že v proběhlém soudním řízení došlo k porušení ústavních práv jak stěžovatelky, tak i nezletilé. Výslovně se přitom nedomáhá zrušení usnesení krajského soudu, neboť jeho právní účinky již pozbyly účinnosti.
Z ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) a § 83 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu vyplývá, že vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo. Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, Ústavní soud tedy buď zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva či svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
Ústavní soud pro úplnost připomíná, že ústavní stížností je zásadně možno se bránit toliko proti aktuálnímu, trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, tedy nikoliv za situace, kdy není možno orgánu veřejné moci zakázat pokračování v porušování dotčeného ústavně zaručeného práva či svobody, resp. přikázat mu, aby byl obnoven stav před porušením (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 7/03, II. ÚS 3137/09). Z žádného ustanovení zákona o Ústavním soudu a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním, tzv. akademickým výrokům (usnesení sp. zn. II. ÚS 628/15).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnuta.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj