25. Ústavní soud tedy shrnuje, že z hlediska ústavnosti hodnocení důkazů nelze v daném případě stěžovatelce jako žalobkyni přičítat k tíži neunesení důkazního břemene, jestliže se na nemožnosti zjistit skutečný stav věci výrazně podílela nemocnice neúplným a nesprávným vedením zdravotnické dokumentace. Dále jde o věcné srovnání a adekvátní hodnocení stížností stěžovatelky na přetrvávající silné bolesti, potvrzené četnými, na sobě nezávislými svědeckými výpověďmi, a tvrzení žalované nemocnice o postupu lege artis. K poznámce lékaře, citované ve vyjádření vedlejší účastnice, že "bolest je to, co přivádí pacienta do nemocnice", lze uvést, že pacienti bezpochyby přicházejí do nemocnice především za tím účelem, aby byli bolesti zbaveni. Pokud se tak nestane, a důkazy svědčí o pochybení nemocnice, umožňuje právní řád postiženým následnou satisfakci, i když pouze ve formě finanční. Rovněž je notoricky známo, že je-li pacient hospitalizován v pátek, až na výjimky je operován nejdříve v pondělí. Postup lege artis však musí být nepochybně stejný v pracovních dnech i ve dnech pracovního klidu.
IV. Závěr
26. Ústavní soud konstatuje, že dalšími námitkami stěžovatelky se již nezabýval (a ponechal stranou i velmi dlouhou dobu předmětného řízení), protože zjištěné postačuje k vrácení věci soudu prvního stupně, který bude znovu rozhodovat a vezme v úvahu vše, co bylo z ústavněprávního hlediska vytknuto. Připomíná jen, že požadavek vyplývající v obecné rovině z práva na řádný proces je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proti jejich posouzení stěžovatelka rovněž brojila. Teprve potom mohou být závěry obecných soudů v této věci (a zejména jejich odůvodnění) považovány za transparentní, plauzibilní a spravedlivé. Právě tím, že se tak nestalo, došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a záruk zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
27. Z uvedených důvodů bylo ústavní stížnosti vyhověno, v souladu s § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.