Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o návrhu na vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z rozhodování o návrhu Iva Muladiho, takto:
Soudkyně Kateřina Šimáčková není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2841/20.
Odůvodnění
Soudkyně Kateřina Šimáčková je podle rozvrhu práce určena pro rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2841/20.
Navrhovatel vznesl podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 12. 2020, námitku podjatosti vůči soudkyni Kateřině Šimáčkové a jejímu senátu, neboť ho svým rozhodnutím v jiné věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2457/20 měla poškodit.
V přípise ze dne 4. 12. 2020 zaslaném předsedovi I. senátu soudkyně Kateřina Šimáčková uvedla, že se vůči stěžovateli nepovažuje za podjatou, nikdy se s ním osobně nesetkala ani si nepamatuje, zda rozhodovala nějakou věc, v níž byl účastníkem řízení. Je přesvědčena, že ke stěžovateli nemá žádný vztah, který by mohl zavdat pochyby o její nepodjatosti.
Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek - subjektivního a objektivního. Zatímco subjektivní hledisko zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález sp. zn. I. ÚS 722/05). Subjektivní hledisko účastníků řízení je zároveň pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samo o sobě k vyloučení nepostačuje. Rozhodování o této otázce se totiž musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. Není proto přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Je zapotřebí vyjít i z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 783/15 a IV. ÚS 2800/07). Z pouhého faktu, že se soudkyně podílela na rozhodování o jiné věci stěžovatele, nemůže být podjatost dovozována. Postup soudu či rozhodovací činnost soudce totiž nelze považovat za jeho poměr k věci ve smyslu ust. § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky pro vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednání a rozhodování věci sp. zn. II. ÚS 2841/20 podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu naplněny nejsou, a proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu