Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu stěžovatelů 1) Aleny Houžvičkové a 2) Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2021, č. j. 3 Co 48/2021 - 156, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2021, č. j. 26 Co 353/2017 - 147, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. 8. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelů na přístup k soudu zaručené jim čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V nyní posuzované věci přitom Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí být v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 citovaného zákona výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Stěžovatelé však při podání ústavní stížnosti nebyli a ani nyní nejsou řádně zastoupeni advokátem. Z desítek dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelé u Ústavního soudu vedli, se podává, že tento postup (jímž ignorují povinné zastoupení advokátem) volí stěžovatelé dlouhodobě, ačkoliv byli Ústavním soudem opakovaně poučeni, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzváni k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupř. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 2371/10, II. ÚS 112/15, I. ÚS 673/18 nebo II. ÚS 204/21, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud, aniž by stěžovatele znovu vyzýval k odstranění vad jejich podání a podával jim opakované poučení o zákonem předepsaných náležitostech řádné ústavní stížnosti, návrh stěžovatelů podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2021
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu