64. Ústavní soud obdobně jako ESLP konstatuje, že pouze činnost orgánů v trestním řízení po účinnosti Listiny může být předmětem přezkumu z hlediska práva na účinné vyšetřování. Neshledává nicméně důvod, aby přistoupil k dalším omezením tohoto práva, jak jsou zakotveny v judikatuře ESLP.
65. Konečně je namístě připomenout, že odsouzení osob odpovědných za režim ochrany hranic NDR, na nichž rovněž docházelo k usmrcení či zranění osob pokoušejících se dostat do SRN, bylo ze strany ESLP aprobováno (viz rozsudek velkého senátu ve věci Streletz, Kessler a Krenz proti Německu ze dne 22. 3. 2003, stížnost č. 34044/96).
D. Aplikace na posuzovaný případ
66. V posuzovaném případě došlo u stěžovatelů a dalších dotčených osob v době před rokem 1989 k jejich úmrtí či zranění při pokusu přejít v rozporu s tehdejšími předpisy státní hranici ČSSR a dostat se do SRN či Rakouské republiky. Tato úmrtí či zranění byla způsobena Pohraniční stráží, a to buď střelbou, nebo služebními psy. Režim ochrany hranic a úmrtí a zranění, k nimž v jeho důsledku došlo, byly předmětem trestního řízení vedeného v posuzované věci proti obviněným J., Š. a V. Ústavní soud konstatuje, že na vyšetřování popsaných událostí na státní hranici je aplikovatelné právo na účinné vyšetřování plynoucí z práva na život dle čl. 6 odst. 1 Listiny, a to z následujících důvodů.
67. Účinné vyšetřování dle čl. 6 odst. 1 Listiny se vztahuje k událostem, kdy byl lidský život alespoň ohrožen. Toto kritérium pokládá Ústavní soud za naplněné, neboť stěžovatelé, kteří při pokusu přejít státní hranici nezemřeli, se v ohrožení života nacházeli. Při přechodu státní hranice totiž byli v situaci, kdy proti nim Pohraniční stráž mohla použít zbraň, a to i způsobem, který by vedl k jejich usmrcení, a současně všichni z nich v důsledku postupu Pohraniční stráže utrpěli zranění.
68. Jelikož usmrcení dotčených osob či zranění stěžovatelů je dostatečně zdokumentováno tehdejšími orgány, je naplněn i požadavek vznést alespoň hájitelné tvrzení o ohrožení života.
69. Stěžovatelé přitom buď sami utrpěli zranění, nebo jde o blízké osoby (příbuzné) usmrcených osob, konkrétně o dceru, matku a sestru. Ústavní soud konstatuje, že v kontextu projednávané věci se všechny uvedené osoby mohou dovolávat práva na účinné vyšetřování.
70. Aplikace práva na účinné vyšetřování je přípustná i přesto, že ke smrti dotčených osob či ohrožení života stěžovatelů došlo v době před účinností Listiny. Předmětem přezkumu je totiž postup orgánů činných v trestním řízení, k němuž došlo po její účinnosti.
71. V posuzované věci byla jádrem sporu otázka nestrannosti znalců. Na základě jejich posudku o duševním stavu obviněných Š. a V. totiž došlo k zastavení trestního stíhání ve vztahu k uvedeným obviněným. Z ústavněprávního pohledu jde tedy o to, zda provedené vyšetřování je důkladné a dostatečné, tedy zda je závěr o duševním stavu těchto obviněných založený na objektivní a nestranné analýze relevantních skutečností. Závěr o duševním stavu těchto obviněných se proto nesmí opírat o poznatky znalců, o jejichž nestrannosti lze mít důvodnou pochybnost.
72. Nestrannost znalců je třeba posoudit subjektivním a objektivním testem. Pokud jde o subjektivní test, uplatní se domněnka nestrannosti znalců, neboť nebylo předloženo nic, co by tuto domněnku bylo způsobilé vyvrátit.
73. V rovině objektivního testu nicméně stěžovatelé poukázali na to, že znalec V. T. byl členem Komunistické strany Československa, vojákem (důstojníkem) zařazeným u útvaru protivzdušné obrany a současně disponoval prověrkou, která mu v době nedemokratického režimu umožňovala přístup k přísně tajným dokumentům. Obdobnou prověrku pak měl i znalec J. K. Tato tvrzení pokládalo za prokázaná městské státní zastupitelství a Ústavní soud nemá důvod tento závěr zpochybňovat.
74. Tvrzení stěžovatelů se netýkají primárně členství znalce v Komunistické straně Československa; odkaz městského státního zastupitelství na judikaturu, podle níž samo členství v této straně nemůže být důvodem k vyloučení soudce, a tedy ani znalce, tudíž není přiléhavý.
75. Podstatou trestní věci je v širším smyslu i otázka legality a legitimity režimu ochrany hranic ozbrojenými složkami v době nedemokratického režimu. Z tohoto pohledu není žádoucí, aby klíčový znalecký posudek zpracovala osoba, která v dané době sama u ozbrojených sil působila, a to ještě u útvaru, jenž měl na starosti obdobnou činnost spočívající v ochraně vzdušného prostoru (při níž rovněž mohlo docházet - a došlo - k usmrcení jednotlivců při sestřelení letadel), a která navíc disponovala i prověrkou pro přístup k přísně tajným dokumentům. Tyto skutečnosti jsou způsobilé vyvolat v objektivní rovině pochybnosti o nestrannosti znalce.
76. Druhý ze znalců sice disponoval toliko obdobnou prověrkou, ale klíčová je skutečnost, že se znalci rozhodli zpracovat znalecké posudky společně, ve vzájemné spolupráci. Tato okolnost ve spojení s pochybnostmi o nestrannosti prvního ze znalců vyvolává pochybnosti o nestrannosti druhého znalce.
77. Dále je třeba poukázat na charakter vyhotovených znaleckých posudků, na nějž upozornilo již Nejvyšší státní zastupitelství. Znalecké posudky týkající se obviněných Š. a V. jsou totiž v hodnotící části velmi stručné, a navíc jsou závěry ve vztahu k oběma obviněným do značné míry podobné. Tyto skutečnosti vrhají stín pochybnosti na to, zda byl u těchto obviněných skutečně proveden důkladný a individuální přezkum duševního stavu.
78. V posuzované věci se tedy výsledek vyšetřování u obviněných Š. a V. opírá o znalecké posudky znalců, o jejichž nestrannosti lze mít v objektivní rovině pochybnost. Znalecký posudek byl přitom klíčový pro závěr o nepřípustnosti trestního stíhání, a tudíž pro jeho definitivní zastavení. Závěry vyšetřování tak nejsou založeny na objektivní a nestranné analýze relevantních skutečností, a účinné vyšetřování možného porušení práva na život (čl. 6 odst. 1 Listiny) tudíž nebylo důkladné a dostatečné.
79. Městské státní zastupitelství, které zamítlo napadeným usnesením stížnosti stěžovatelů, tak porušilo jejich právo na účinné vyšetřování dle čl. 6 odst. 1 Listiny.
80. Ústavní soud si je vědom, že stěžovatel f) namítl ve své stížnosti k městskému státnímu zastupitelství pouze to, že není vůbec označen jako poškozený, a nevyjadřoval se k problematice podjatosti znalců. K tomu stěžovatele nicméně vedl předchozí postup orgánů činných v trestním řízení, které mu sdělily, proč jej za poškozeného nepokládají, přičemž tento závěr byl i městským státním zastupitelstvím označen za chybný. Tomuto stěžovateli nicméně nebyl poskytnut prostor reagovat na toto konstatování a stížnost případně doplnit. Věc je dále specifická tím, že v trestním řízení byli všichni stěžovatelé zastoupeni stejným zmocněncem, a nezahrnutí stěžovatele f) do doplnění odvolání podaného stěžovateli a) až e), týkajícího se podjatosti znalců, je třeba vnímat spíše jako formální opomenutí. Vzhledem k těmto okolnostem je namístě vyhovět i ústavní stížnosti tohoto stěžovatele.
81. S ohledem na tyto závěry již není třeba zabývat se námitkami směřujícími proti obsahu znaleckých posudků, ani námitkami týkajícími se poučení stěžovatelů jako poškozených dle § 46 trestního řádu. Stěžovatelé totiž budou mít možnost se svých práv dovolávat u orgánů činných v trestním řízení.
82. Dále je třeba konstatovat, že zastavení trestního stíhání M. J. se opírá o nezpochybněný závěr o jeho úmrtí; v tomto ohledu závěry vyšetřování nevykazují z hlediska ústavních požadavků žádný deficit.
E. Závěr
83. Napadeným usnesením bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající z práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl ústavní stížnosti a podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona napadené usnesení zrušil.
84. Orgány činné v trestním řízení jsou vázány hodnocením Ústavního soudu. Jelikož z ústavněprávního pohledu lze mít důvodnou pochybnost o nepodjatosti výše označených znalců, nelze z jejich posudků v dalším řízení vycházet.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 26. listopadu 2021
Ludvík David, v. r. předseda senátu