47. Na rozdíl od všech ostatních profesních komor Komora patentových zástupců v rámci, v němž se vedl spor, po dlouhé období nepřistoupila ke konkretizaci podmínky odborné praxe interní stavovskou úpravou. Na zákonný požadavek odborné praxe navazovalo, ještě v průběhu soudního řízení, pouze ad hoc řešení vzniklých pochybností o splnění podmínky pro zápis Komorou patentových zástupců.
48. Jak bylo při důkazu výslechem statutárního zástupce Komory vyřčeno (bod 20), nikoli však obecnými soudy reflektováno, stavovský předpis k otázce podmínek uznání a doby zápočtu té či oné profese nebo činnosti jako jiné odborné praxe po dlouhá léta v Komoře patentových zástupců neexistoval. Komora rozhodovala o relevanci podkladů předložených žadateli o zápis do seznamu členů případ od případu a dávala pravděpodobně přednost praxi "institucionalizované" (pracovním poměrem či dohodou o pracovní činnosti). Podle obsahu zmíněného výslechu mělo dojít k publikaci stavovského pravidla o uznání jiné odborné praxe v roce 2015. Z webových stránek Komory lze však vyčíst, že 16. 3. 2017 byl publikován manuál s názvem Jak se stát patentovým zástupcem. Obdobou jeho obsahu je samostatný dokument nazvaný Pravidla pro dokládání odborné praxe, jenž je bez uvedení data obsažen v seznamu Profesní předpisy. Ten obsahuje sedmibodovou podrobnou konkretizaci, z níž je třeba zmínit, kromě důrazu na pozici asistenta patentového zástupce, způsob dokládání praxe a detailnější pravidla výkladu odborné praxe včetně řešení pochybností [body 1 a), 3-7]. Upraven je též obsah započitatelného výkonu praxe u advokáta a výčet dalších uznatelných činností v oblasti průmyslových práv [body 1 b), 2].
49. Z hlediska testu kvality relevantní právní úpravy nebyl v průběhu sporu naplněn, ba dokonce ani posuzován či náležitě zmíněn, jeho druhý krok spočívající v předvídatelnosti. Ve věci nadto došlo ke kolizi stanovisek Komory patentových zástupců a ČAK, neboť prvně jmenovaná Komora "přenesla" - prostřednictvím podnětu k zahájení kárného řízení - rozhodnutí o právní platnosti a věrohodnosti obsahu vykázání části odborné praxe stěžovatele u advokáta na ČAK. Advokát JUDr. Jan Slunečko byl zproštěn kárné žaloby a uvádí se (str. 4 odůvodnění rozhodnutí), že "obsah předmětného potvrzení, vystaveného kárně obviněným, nelze v žádném případě považovat za nepravdivý či vědomě zkreslující skutečný stav věci" - s dodatkem, že jmenovaný dlouhodobě poskytuje právní služby též ve věcech průmyslového vlastnictví. To jen dotvrzuje (tehdejší) existenci nežádoucího prostoru pro libovůli a rozhodování ultra vires u Komory patentových zástupců.
50. Stěžovatel měl právo na řádné posouzení podmínky odborné praxe podle jejího zákonného obsahu a žádoucí autonomní právní úpravy v interním předpise profesní komory. Toho se mu však nedostalo. Fakt provedení interní stavovské úpravy avizoval statutární zástupce Komory v roce 2015, v opakovaném řízení před soudem prvního stupně, a vydání interních Pravidel pro dokládání odborné praxe lze snad datovat do období před druhým rozhodnutím odvolacího soudu. Při dlouhodobé absenci relevantního profesního předpisu tedy působila žaloba stěžovatele téměř jako nástroj strategické litigace, testující (ne)existenci relevantního stavovského předpisu. Obecné soudy se spokojily s právní úpravou nejobecnějších atributů podmínek odborné praxe, ač je z normotvorby profesních komor zřejmé, že ostatní komory tam, kde to bylo zapotřebí, reagovaly interním předpisem, konkretizujícím požadavky na výkon zejména tzv. jiné odborné praxe. Odvolací soud, v rámci interpretace rozhodného ustanovení zákona o patentových zástupcích, jako jediný dospěl "na hranici" možnosti úpravy jiné odborné praxe u Komory. Vyhnul se však požadavku transparence při takové úpravě a dosti překvapivě dovodil, že maxima vigilantibus iura tu vyžaduje zjišťovat si obsah podmínky výkonu odborné praxe dotazováním se u Komory.
51. Ve stěžovatelově případě tak v důsledcích nebyl vymezen prostor pro autonomii vůle způsobem, jenž by učinil stěžovatelovu pozici z hlediska podmínek členství v Komoře předvídatelnou. Neshledaly-li obecné soudy tento nedostatek, znamená to porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny o vázanosti výkonu státní moci zákonem.
Porušení čl. 26 odst. 1 Listiny
52. V situaci absence bližší interní úpravy podmínek výkonu odborné praxe žadatele o zápis do seznamu vedeného u Komory patentových zástupců není právní úprava odborné praxe jednoznačná. Restriktivní výklad by velel uznat pouze praxi asistenta patentového zástupce, která je zákonem o patentových zástupcích v § 46 až 48 výslovně upravena. Teleologická interpretace § 8 odst. 1 písm. d) zákona však nasvědčuje širšímu řešení, které implicite nastoluje též alternativu tzv. jiné odborné praxe. Hovoří-li citované ustanovení o soustavném a pravidelném výkonu činnosti "v oblasti průmyslových práv", otevřel se Komoře diskreční prostor pro (částečné) uznání jiné odborné praxe.
53. Komora se ostatně, jak lze nyní spíše předběžně soudit z provedeného dokazování, otevřela jisté míře diskrece a po dlouhou dobu podmiňovala zápis do seznamu patentových zástupců vykázáním odborné praxe v podobě existence pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu v oblastech blízkých aplikaci průmyslových práv. Stěžovatelova žádost o zápis do seznamu šla však ještě dále a byla postavena, i když podle spisových podkladů a závěrů ČAK věrohodně, dílem na samostatné aktivitě žadatele pro jeho klienty z jiné oblasti, dílem na sérii odborných konzultací s advokátem včetně přípravy k odborné zkoušce. Stěžovatel se nadále domnívá, že takto získal praktickou zkušenost v oboru, a vyhověl tak požadavku odborné praxe.
54. Obecné soudy nepřijaly hraniční přístup uchazeče a zdůraznily jeho jimi vnímaná negativa. Upřednostnily instituci, aniž se zajímaly o relevantní právní stav u této instituce. Z obecných soudů vykazuje tento deficit v plné míře rozsudek soudu prvního stupně. Ten se soustředil na obavu o podkopání autority Komory, k níž podle něj mohlo dojít přílišným rozšířením kritérií pro zápis do seznamu. Odvolací soud vyšel z koncepce pracovního poměru a nezbytného školitele, která by podle něj byla žádoucím způsobem naplněna pozicí asistenta patentového zástupce; měl-li stěžovatel pochybnosti, měl se sám vlastním výkladem zákona či dotazy u Komory snažit o jejich odstranění.
55. Ústavní soud nepovažuje takové závěry za úplné a přesvědčivé. Za vzniklého právního stavu, aniž by mohl být zatím učiněn závěr o případném porušení čl. 26 odst. 1 Listiny, zbývá zodpovědět dvě otázky vážící se ke skutečnostem a právním závěrům nyní akcentovaným Ústavním soudem.
56. První otázku vyvolává dosud opomenutá skutečnost, že o uznání odborné praxe se ve sporných případech zřejmě rozhodovalo uvnitř Komory arbitrárně, bez navenek jasně daných pravidel. Vliv tohoto stavu na posuzování splnění podmínek pro zápis do příslušného seznamu nelze pominout. Opora musí být nalezena primárně v teleologickém výkladu, tj. zda byl naplněn účel přípravy na výkon profese včetně její kontroly formou odborné zkoušky. Ústavní přezkum používá někdy v podobných situacích tzv. komplexní argument, spočívající v posouzení výsledků určitého procesu (soudního řízení) jako celku. Ten mohl být nahrazen koncepcí odborné zkoušky jako závěrečného ověření úrovně teoretických a praktických znalostí uchazeče. Ale ani jiná praxe zde používaná Komorou (opuštění pořadí podmínek pro zápis) nevyvazuje obecné soudy z posouzení složení odborné zkoušky uchazečem jako jednoho z faktorů pro závěr o tom, zda byl či nebyl, v komplexu všech zákonných podmínek a jejich vykázání, v tomto konkrétním případě naplněn účel zákona.
57. Druhou je otázka temporální. Nedostatek interního stavovského předpisu pro posouzení odborné praxe byl podle všeho odstraněn vnitřními Pravidly pro dokládání odborné praxe; datum vydání předpisu zatím nelze s jistotou určit. Ke konkretizaci, jež zavádí další varianty odborné praxe a jež je z hlediska praxe získané u advokáta vůči stěžovateli přísnější oproti jím doložené činnosti, tedy došlo. Stalo se tak v průběhu soudního sporu, trvajícího v období let 2010-2019. Posouzení této změny poměrů na straně žalované Komory se nyní ještě nemohlo stát předmětem úvah Ústavního soudu. Zmiňovaná skutečnost totiž není, jak Ústavní soud již opakovaně zmínil, v žádném z napadených rozhodnutí obecných soudů uvedena, ač před nimi vyšla najevo. Zůstává tedy otázkou pro obecné soudy, zda či do jaké míry bude působit tato změna poměrů k tíži stěžovatele jako žalobce.
IV. Závěr
58. Ústavní soud shledává ústavní vady řízení a rozhodnutí obecných soudů jak v rovině materiální, tak i v rovině procesní. V první z nich dosáhl zásah do ústavního principu vázanosti výkonu státní moci zákonem intenzitu vedoucí k meritornímu závěru o porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Ve druhé pak Ústavní soud konstatuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny o právu na soudní a jinou právní ochranu, a to v aspektech spravedlivého procesu spočívajících v zákazu svévole při hodnocení důkazů a v porušení práva na přístup k soudu, zde k soudu dovolacímu.
59. Ústavní soud proto rozhodl nálezem tak, že výrokem I vyhověl ústavní stížnosti a podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyslovil konkrétní porušení Ústavy i ústavně zaručených základních práv zásahem orgánů veřejné moci. Ve výroku II pak podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci. Učinil tak, jak ostatně již uvedl výše, bez nařízení ústního jednání podle § 44 zákona o Ústavním soudu, neboť doplnění dokazování a hodnocení důkazů, ale i navazující právní závěry z nich plynoucí jsou v pravomoci obecných soudů. Tyto soudy jsou však v intencích čl. 89 odst. 2 Ústavy vázány právním názorem Ústavního soudu.