31. Ústavní soud doplňuje, že se nemohl ztotožnit s námitkami stěžovatele, že se vzdal dávky na Ukrajině na radu pracovnice vedlejší účastnice a že ve správním řízení nebyly vyhotoveny překlady písemností z ukrajinského jazyka. Tyto již dostatečně vypořádal Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku, v němž poukázal na skutečnost, že radu pracovnice vedlejší účastnice nelze nijak prokázat, vedle toho stěžovatel tato svá tvrzení ani nijak nekonkretizoval, a stran chybějících překladů správně uvedl Nejvyšší správní soud, že překlady následně opatřené krajským soudem odpovídaly zjištěním, která z nepřeložených písemností vedlejší účastnice učinila.
VI. Závěr
32. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že Nejvyšší správní soud se zjevně nesprávnou aplikací zákonné normy dopustil zákazu svévole, v důsledku čehož došlo k nepřípustnému zásahu do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
33. Ústavní soud tak shledal ústavní stížnost stěžovatele důvodnou a podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jí vyhověl (výrok I). Podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu (výrok II).