Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelky R. M., zastoupené opatrovníkem J. M., proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Okresního soudu v Českých Budějovicích, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 2. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící jednak proti tvrzené nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Okresního soudu v Českých Budějovicích, a dále se jí stěžovatelka domáhá přikázat jí zaplacení částky 56.000 Kč od každého z obou uvedených soudů za porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Protože návrh nesplňoval zákonem stanovené podmínky řízení, když stěžovatelka zejména nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu), upozornil ji Ústavní soud výzvou, doručenou opatrovníkovi stěžovatelky dne 20. 2. 2021, na vady návrhu s tím, že pokud nebudou odstraněny do 30 dnů od doručení tohoto přípisu, bude návrh odmítnut. Výslovně byla stěžovatelka poučena o způsobu, jakým si může zajistit advokátní zastoupení.
Na tuto výzvu zareagovala stěžovatelka dne 18. 3. 2021 informací o tom, že požádala celkem 70 advokátů a 40 advokátních kanceláří o bezplatné právní zastoupení a také Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta, avšak bez odpovědi. Proto žádá o ustanovení advokáta přímo Ústavní soud a v tomto směru odkazuje na okolnost, že v jiné věci byla opatrovníkovi stěžovatelky přímo rozhodnutím slovenského Ústavného súdu advokátka ustanovena. Navíc je údajně daný případ tak jasný, že jde rozhodnout i bez advokáta a proto stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud jednal bezodkladně a přiznal požadované finanční odškodnění za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení.
Z uvedené reakce je zřejmé, že stěžovatelka nerespektuje pokyny obsažené v citované výzvě, kterou jí Ústavní soud zaslal. Ústavní soud totiž stěžovatelku výslovně poučil o tom, že mu zákonná úprava (na rozdíl od úpravy slovenské) neumožňuje ustanovovat stěžovatelce advokáta. Současně z odpovědi stěžovatelky nevyplynulo, že by např. požádala o prodloužení stanovené lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, resp. že by alespoň doložila, že skutečně Českou advokátní komoru požádala o určení advokáta a jaké v tomto ohledu hodlá učinit další kroky.
Z obsahu ústavní stížnosti je přitom zřejmé, že se stěžovatelka mýlí, že je případ tak jasný a zřetelný a že se dá rozhodnout bez ustanovení advokáta. Například požadavek, aby přímo Ústavní soud stěžovatelce přiznal požadované částky odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení, je totiž v řízení před Ústavním soudem neproveditelný, jelikož zdejší soud je koncipován jako kasační soud, který není oprávněn pozitivně přiznat takto uplatňované nároky. Je tedy zřejmé, že povinnost advokátního zastoupení v tomto řízení je nutná i proto, aby právní profesionál stěžovatelce (resp. jejímu opatrovníkovi) vysvětlil kompetence Ústavního soudu a podstatu řízení o ústavní stížnosti, která nenahrazuje řízení před obecnými soudy, a sepsal ústavní stížnost způsobem, který by umožnil její věcné posouzení.
Protože stěžovatelka k dnešnímu dni neodstranila vady ústavní stížnosti a ani Ústavnímu soudu nesdělila žádnou okolnost, ze které by bylo lze dovodit, že tyto vady vůbec hodlá odstranit, přičemž stanovená lhůta k jejich odstranění marně uplynula dne 22. 3. 2021, nezbylo Ústavnímu soudu než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2021
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj