40. S uvedeným se však pojí námitky stěžovatelů o materiálních podmínkách v ZZC Bělá. Správní soudy zdůrazňují zlepšení podmínek oproti předchozím rokům, existující sociální zázemí a snižující se počet bezpečnostních prvků. Stěžovatelé naproti tomu zdůrazňují přetrvávající výskyt bezpečnostních prvků, který vyvolává dojem zařízení "vězeňského" typu. Ústavní soud přitom již v minulosti potvrdil, že ZZC Bělá je zařízením uzpůsobeným pro zajištění zranitelných osob (viz bod 19 usnesení ze dne 20. 7. 2020 sp. zn. II. ÚS 102/20; šlo o zajištění cizince v létě 2019, tj. jen o několik měsíců později než stěžovatelé v nyní posuzované věci). Jak však zdůrazňuje Nejvyšší správní soud (sub 22), stěžovatelé nerozporovali přizpůsobení ZZC Bělá pro pobyt rodin s dětmi; to přitom bylo pro orgány veřejné moci rozhodné. Byť Ústavní soud si je vědom možných negativních důsledků pro zranitelné osoby omezené na svobodě, určitá existence bezpečnostních prvků je u zajištění nevyhnutelná. Ve věci přitom správní orgán náležitě uvážil, proč nemohla být uložena mírnější opatření. S ohledem na okolnosti stěžovatelů (sub 34) šlo v dané době (sub 36) o jediné řešení.
41. Napadená rozhodnutí ani v tomto směru neodporují judikatuře ESLP. Stěžovatelé zaprvé upozorňují, že věk dětí je jen jedno z kritérií, které ESLP posuzuje, neboť zvýšená ochrana se týká dětí všeho věku (sub 26), a že v odkazovaných věcech šlo o zajištění v řádu několika dnů, zatímco v jejich věci šlo o více než měsíc (sub 28). Je nutné uvést, že judikatura ESLP se skutečně netýká toliko malých dětí. V rozsudku ve věci Kanagaratnam a další proti Belgii ze dne 13. 12. 2011 č. 15297/09 šlo o děti ve věku 8, 11 a 13 let, ve věci Abdullahi Elmi a Aweys Abubakar proti Maltě ve věku 16 a 17 let a ve věci S. F. a další proti Bulharsku ve věku roku a půl a 11 a 16 let.
42. Uvedené věci však jsou skutkově specifické. Ve věci Kanagaratnam a další proti Belgii ESLP zohlednil, že děti byly odděleny od jejich otce, jejich matka nebyla objektivně schopna pro svoji negramotnost čelit celé situaci a o děti se postarat a rodina byla zajištěna "téměř čtyři měsíce" v zařízení, které nebylo pro pobyt rodin s dětmi určeno (srov. § 64 až 69 rozsudku). Ve věci Abdullahi Elmi a Aweys Abubakar proti Maltě ESLP zohlednil, že nezletilí byli zajištění po celkovou dobu osmi měsíců v horkém středomořském podnebí v přeplněném zařízení, které ani nebylo určeno pro pobyt osob po delší dobu (viz § 107 až 110 rozsudku). Ve věci S. F. a další proti Bulharsku sice šlo o zajištění v délce několika desítek hodin, avšak ESLP zohlednil, že šlo o zařízení, kde nezletilí neměli sebemenší zázemí, jež je mimo jiné donutilo močit na zem v místě, kde pobývali. Nezletilí v odkazované věci rovněž nedostali jídlo a pití po dobu 24 hodin (viz § 84 až 87 rozsudku). Z uvedeného se podává, že při zajištění starších dětí ESLP shledal porušení práv z Úmluvy pouze, trvalo-li zajištění řádově jednotky měsíců či šlo o závažně nevyhovující podmínky. Do srovnatelné situace se však stěžovatelé v nyní posuzované věci nedostali. Z judikatury ESLP se proto snaží vyvozovat obecné závěry, které z ní neplynou.
43. Posouzení materiálních podmínek a zvážení principu nejlepšího zájmu dítěte orgány veřejné moci v napadených rozhodnutích proto nevykazuje tzv. kvalifikované vady.
44. Jde-li v tomto směru o obdobné námitky nelidského, krutého či ponižujícího zacházení, Ústavní soud v podrobnostech odkazuje body 58 až 60 nálezu sp. zn. III. ÚS 3289/14, podle něhož podmínky v ZZC Bělá skutkovou podstatu uvedeného nenaplňuje. Došlo-li v mezidobí ke zlepšení podmínek v uvedeném zařízení, což správní soudy dovozují z bodů 41 až 43 rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 Azs 316/2018 a stěžovatelé tuto skutečnost nerozporují, tím spíše námitka není důvodná ve věci stěžovatelů.
45. Námitky nezohlednění zranitelnosti zletilé dcery pro její věk blížícímu se věku dítěte nejsou proto ve věci významné, neboť její zranitelnost již byla zohledněna při vážení nejlepšího zájmu dítěte u nezletilé dcery. K porušení uvedeného principu proto nedošlo. Nedůvodné jsou rovněž námitky stěžovatelů o neoprávněném zásahu do jejich rodinného života, neboť je stěžovatelé spojují výhradně s neoprávněností omezení na svobodě (sub 16), jež však Ústavní soud v jejich věci neshledal.
46. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Proto ji z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2021
Pavel Šámal v. r. předseda senátu