49. Stěžovatelka na jiné rozhodnutí vedlejšího účastníka odkázala až v řízení před krajským soudem, a proto nebylo povinností vedlejšího účastníka se s námitkou vypořádat při vydání jeho rozhodnutí. V průběhu řízení před krajským soudem však vedlejší účastník uvedl, že rozhodnutí ve věci stěžovatelky vydal na rozdíl od odkazovaného rozhodnutí po vydání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/14, jenž pro něj byl závazný a z něhož se podává, že § 50 zákona č. 258/2000 Sb. neodporuje čl. 33 Listiny. Krajský soud se s námitkou vypořádal tak, že se věc skutkově liší, Nejvyšší správní soud použil obdobnou argumentaci jako vedlejší účastník.
50. Vypořádání uvedené námitky odpovídá shora uvedeným požadavkům, u nichž nic nebrání je v obecné rovině vztáhnout i na rozhodovací praxi správních orgánů. V nyní posuzované věci není ani rozhodné, zda bylo namístě přihlédnout k námitce stěžovatelky uplatněné po uplynutí tzv. žalobní lhůty jako k novému žalobnímu bodu či "prohloubení již existující žalobní argumentace". Rozhodné je, že se krajský soud i Nejvyšší správní soud, byť v podobě obiter dicti, s námitkou v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádaly (srov. závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1167/17 vydaného dříve v nyní posuzované věci).
VI. Závěr
51. Lze proto uzavřít, že jde-li o povinnost dítěte strpět nepřijetí k předškolnímu vzdělávání z důvodu nepodstoupení povinného očkování podle § 50 zákona č. 258/2000 Sb., není orgán veřejné moci zbaven povinnosti přiměřeně přezkoumat tzv. výhradu svědomí z hlediska shora uvedených čtyř požadavků (sub 41), neboť důsledky použití uvedeného ustanovení mohou vést, byť nepřímo, k vynucení očkovací povinnosti, a proto nemůže a priori uplatněnou výhradu svědomí z přezkumu vyloučit. Ústavní soud v té souvislosti upozorňuje, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby, přičemž Ústavní soud stojí důsledně na tom, že závazné jsou nálezy, a to včetně tzv. nosných důvodů (ratio decidendi, tragende Grűnde) ve smyslu precedenční závaznosti, samozřejmě ve vazbě na skutkový základ [srov. např. nález ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. IV. ÚS 301/05 (N 190/47 SbNU 465)].
52. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a ze shora podrobně uvedených důvodů dospěl k závěru, že nedošlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost nálezem podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zamítl, a to i s přihlédnutím k tomu, že Ústavní soud přezkoumává řádně vedené řízení jako celek a zrušení napadeného rozsudku v této věci by bylo přehnaným formalismem (sub 47).