Výrok konstatující porušení stěžovatelova základního práva na zákonného soudce, kasační výrok a jejich odůvodnění jsou založeny na závěru, že obvodní státní zastupitelství podalo návrh na vzetí stěžovatele do vazby místně nepříslušnému soudu (bod 37. odůvodnění nálezu), protože Ústavní soud neshledal "výjimečné" okolnosti, pro které by bylo možné považovat návrh na vzetí stěžovatele do vazby za úkon podle § 12 odst. 3 jednacího řádu státního zastupitelství (body 32. a 33. odůvodnění nálezu). Jsem přesvědčen - na rozdíl od většiny IV. senátu - že tyto okolnosti v posuzované věci existovaly, přičemž odkazuji na podrobné a fundované odůvodnění postupu obvodního státního zastupitelství v jeho vyjádření k ústavní stížnosti. Ústavní soud se přezkumem existence uvedených okolností postavil do role další přezkumné instance, která mu nepřísluší. Z těchto důvodů měla být stěžovatelova ústavní stížnost usnesením odmítnuta pro její zjevnou neopodstatněnost, ev. nálezem zamítnuta pro její nedůvodnost.
Dále namítám, že nález neobsahuje reakci na postup obvodního soudu poté, kdy byl požádán o vyjádření k ústavní stížnosti. Absentuje také vypořádání s pochybnostmi obvodního státního zastupitelství o přípustnosti ústavní stížnosti (body 20. a 21. vyjádření obvodního státního zastupitelství a jejich schématická rekapitulace sub 14. odůvodnění nálezu).
V Brně 20. července 2021
Josef Fiala