39. Podle čl. 2 odst. 2 vyhlášky č. 5/2016, o pořádání sportovních a kulturních podniků, může rada města na základě žádosti udělit rozhodnutím podle správního řádu výjimku z doby stanovené v čl. 1 dané vyhlášky. Ani tuto výjimku nelze podle hodnocení Ústavního soudu pokládat za "souhlas města" ve smyslu čl. 2 odst. 3 napadené vyhlášky. Nejenže o takovou výjimku nemá smysl žádat u všech myslitelných akcí, neboť u akcí konaných od 8.00 do 22.00 hodin nejsou sportovní a kulturní podniky omezeny. Především však stanovení pravomoci k udělení takové ad hoc výjimky správním aktem nepředpokládaným zákonem, ale toliko obecně závaznou vyhláškou není možné z důvodů vyložených výše v bodech 32. až 34., což by způsobilo nicotnost případného rozhodnutí rady města o této výjimce. Dodat lze, že podle § 47 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném od 15. 1. 2013 do 30. 9. 2016, mohla obec "rozhodnutím vydaným na základě obecně závazné vyhlášky" stanovit výjimečné případy, při nichž je doba nočního klidu, odchylně od obecné úpravy od 22.00 do 6.00 hodin, vymezena dobou kratší nebo žádnou. Udělení ad hoc výjimky z doby konání sportovních nebo kulturních podniků ve smyslu čl. 2 odst. 2 vyhlášky č. 5/2016 nelze vztáhnout pod zmíněnou úpravu v zákoně o přestupcích již z toho důvodu, že o dané vyhlášce se zastupitelstvo usneslo 12. 12. 2016, tj. v době, kdy již zákon neumožňoval stanovovat výjimky z nočního klidu "rozhodnutím vydaným na základě obecně závazné vyhlášky" [v současné době je možno takové výjimky stanovit podle § 5 odst. 6 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, toliko obecně závaznou vyhláškou, tj. pravidlem, které splňuje požadavky na právní normu; k aspektům této úpravy ve vyhlášce srov. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/16 (N 101/81 SbNU 617; 335/2016 Sb.)].
40. Dále je v čl. 3 vyhlášky č. 5/2016, o pořádání sportovních a kulturních podniků, stanovena oznamovací povinnost pro pořadatele podniku na venkovních prostranstvích, u něhož je předpoklad více než 500 účastníků, a určen obsah oznámení, které má pořadatel nejméně 30 dnů před akcí předat městskému úřadu. Ústavní soud vyhodnotil, že ani zmíněné oznámení nelze považovat za "souhlas města" ve smyslu čl. 2 odst. 3 napadené vyhlášky, neboť oznámení není úkonem města, nýbrž pořadatele.
41. Ústavní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru o nepodloženosti tvrzení, že "souhlas města" ve smyslu čl. 2 odst. 3 napadené vyhlášky lze získat podle vyhlášky č. 5/2016, o pořádání sportovních a kulturních podniků, nebo nařízení č. 3/2018, tržní řád. Nemá tak význam se zabývat tím, zda "souhlas města" je možno podle této vyhlášky nebo nařízení považovat za natolik dosažitelný pro všechny potenciální pořadatele, že výjimka ze zákazu konzumace a podávání alkoholu pro akce pořádané městem nezakládá znatelnou nerovnost mezi městem a jinými subjekty.
VII.D. Souhlas udělený vyměřením poplatku za užívání veřejného prostranství
42. Město ve svém vyjádření uvedlo, že "souhlas města" u menších akcí se uděluje souhlasem příslušného zaměstnance městského úřadu a vyměřením poplatku za užívání veřejného prostranství.
43. Již jazykový výklad neumožňuje pod pojmem "souhlas města" řadit zavedení místního poplatku za užívání veřejného prostranství v obecně závazné vyhlášce nebo jeho vyměření. Ztotožňování "souhlasu města" se zavedením, plněním či vyměřováním poplatkové povinnosti nemá opodstatnění dále ani z hlediska smyslu napadené vyhlášky, jímž je podle vyjádření města zabránit individuálnímu nekontrolovanému popíjení alkoholu na vyjmenovaných veřejných místech, ale neomezovat jeho popíjení na akcích s organizátorem. Zavedení, platba nebo vyměření poplatku za užívání veřejného prostranství totiž nemá potřebnou souvislost s tím, zda a jak v průběhu akce bude její organizátor dbát nad spořádaností jejího průběhu či nad úklidem.
44. Smyslem poplatku za užívání veřejného prostranství je zavedení ekonomického nástroje (platby do veřejného rozpočtu), který má poplatníka pobízet k tomu, aby zvláštní užívání veřejného prostranství trvalo po co nejkratší dobu a v co nejmenším prostorovém rozsahu. Čím déle potrvá zvláštní užívání a čím většího prostoru se dotkne, tím vyšší totiž bude poplatek (srov. § 4 odst. 4 zákona o místních poplatcích). Důvodem k této ekonomické stimulaci je skutečnost, že u dotčené části veřejného prostranství je vyloučeno nebo omezeno jeho obecné užívání; poplatek za zvláštní užívání pak představuje odvod za omezení obecného užívání (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009 č. j. 9 Afs 86/2008-89; č. 1934/2009 Sb. NSS). Zájem na co nejkratším a prostorově co nejmenším rozsahu zvláštního užívání se však míjí s tím, zda má nebo nemá být umožněna konzumace a podávání alkoholu na akci, jejíž pořádání přestavuje zvláštní užívání veřejného prostranství.
45. Z těchto důvodů nelze podle hodnocení Ústavního soudu ztotožňovat pojem "souhlas města" ve smyslu čl. 2 odst. 3 napadené vyhlášky se zavedením, platbou nebo vyměřením poplatku za užívání veřejného prostranství. Město se tak nemůže bránit tím, že stanovení výjimky ze zákazu konzumace a podávání alkoholu na akcích pořádaných městem není nedůvodným zvýhodněním, protože má kompenzovat tu skutečnost, že samo "souhlasu města" nemůže dosáhnout platbou nebo vyměřením tohoto poplatku, neboť je od něj osvobozeno [podle čl. 8 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 1/2020, o místním poplatku za užívání veřejného prostranství]. Jeho platbou nebo vyměřením totiž "souhlasu města" nelze vůbec dosáhnout.
VIII. Závěr
46. Na základě výkladu v části VII.A. je možno konstatovat, že "souhlasem města" ve smyslu čl. 2 odst. 3 napadené vyhlášky může být jen soukromoprávní souhlas města jako vlastníka dotčeného pozemku s tím, aby se na daném pozemku konala akce. Zde je pak dáno nedůvodné zvýhodnění města, neboť soukromoprávní souhlas jiných vlastníků než města s konáním akce na jejich pozemcích, na které napadená vyhláška dopadá, nezakládá oprávnění zde konzumovat a podávat alkohol. Souhlas města s konáním akce na jeho pozemcích, kterých se týká napadená vyhláška, však tento účinek má. Dále je město nedůvodně zvýhodněno tím, že vystupuje-li jako organizátor akce, lze na jeho akcích konzumovat a podávat alkohol bez dalšího, což pro jiné organizátory neplatí, neboť ti si musí opatřit "souhlas města", aby tohoto účinku dosáhli.
47. "Souhlas města" ve smyslu čl. 2 odst. 3 napadené vyhlášky nemůže být chápán jako veřejnoprávní souhlas (VII.B.), souhlas udělený prostřednictvím jiné obecně závazné vyhlášky nebo nařízení (VII.C.) ani souhlas prostřednictvím vyměření místního poplatku (VII.D.). Takové zjištění pak implikuje další bezdůvodné zvýhodnění města. Jedině město totiž má možnost jako organizátor konat akci, na které se dá konzumovat či podávat, alkohol, na kterémkoli pozemku, na který dopadá napadená vyhláška, a to pro výjimku ze zákazu stanovenou pro akce pořádané městem. Úprava v čl. 2 odst. 3 napadené vyhlášky vede k tomu, že jiný organizátor než město nemá možnost, pořádá-li akci na pozemku jiného vlastníka než města, dosáhnout toho, aby se na jeho akci mohl konzumovat alkohol. K pořádání akce na jiném než svém pozemku totiž nemůže město udělit soukromoprávní souhlas a jiné způsoby udělení souhlasu, na které město ve svém vyjádření poukazovalo, nejsou právně možné.
48. Lze tak uzavřít, že napadená vyhláška je v čl. 2 odst. 3 ve slovech "městem nebo," rozporná s požadavkem demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), neboť zakládá nedůvodnou nerovnost mezi městem a jinými potenciálními organizátory akcí, aniž by pro to existoval legitimní důvod. Ve třetím kroku testu, jímž se zkoumá soulad obecně závazných vyhlášek či jejich ustanovení s ústavním pořádkem nebo zákonem, tak Ústavní soud shledal, že je dán důvod ke zrušení napadené vyhlášky podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v rozsahu napadeném návrhem ministerstva, tj. ve slovech "městem nebo" v čl. 2 odst. 3. Čtvrtým krokem tohoto testu se proto již nezabýval. Ke zrušení napadené vyhlášky v uvedeném ustanovení dojde vyhlášením tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, neboť Ústavní soud nespatřuje důvody pro jeho zrušení pozdějším dnem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. července 2021
Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu