Ústavní soud rozhodl o návrhu Jana Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 8/2022-21 ze dne 10. 2. 2022 (nesprávně označenému jak usnesení) a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 59 Af 21/2021-65 ze dne 16. 12. 2021, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrh stěžovatele na zahájení řízení nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), především trpí nedostatkem povinného právního zastoupení. Přestože si obligatorních požadavků navrhovatel musel být vědom, neboť se na Ústavní soud v minulosti opakovaně (již v desítkách případů) obracel s podáními, při jejichž projednání byl o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jim poučen, zvolil opět nekvalifikovaný postup.
Proto Ústavní soud návrh bez dalšího odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Obdobně již postupoval v řadě předchozích věcí navrhovatele (srov. např. sp. zn. III. ÚS 2735/20, I. ÚS 2609/20, I. ÚS 2838/20 a I. ÚS 1721/21).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2022
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj