47. Obecné soudy se v souvislosti s posouzením obsahu lékařské zprávy obrátily na soudní znalkyni, která její stručnost přičítala zavedené praxi a personálnímu vytížení kožních lékařů. Z protokolu o jednání odvolacího soudu (čl. 126 spisu nalézacího soudu) plyne, že k dotazu, zda je běžné, že se do zprávy o zdravotním úkonu (lékařské zprávy) zapisuje také tvar zkoumaného útvaru, jeho velikost, zabarvení apod., znalkyně uvedla: "Zdravotnická dokumentace je jednou věcí a klinická praxe věcí druhou. Správně by zde měl být popis tohoto útvaru a doba, po kterou se na tom místě vyskytuje, realita je však taková, že nejzásadnější je stanovení diagnózy, neboť z toho se odvíjí další kroky. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy k nám od dermatologů na kliniku chodí pacienti, jak takové zdravotní dokumentace vypadají" (podobně znalkyně bagatelizuje i svou publikační činnost jako pouhé "teoretické závěry" - viz bod 17 rozsudku odvolacího soudu).
48. V uvedené citaci se zřetelně ukazuje rozdíl mezi úlohou znalce a soudu. Je logické, že soudní znalkyně projeví pochopení pro obecně neutěšenou personální situaci dermatologů v regionu a strohost lékařské zprávy v jejím důsledku označí za běžnou a omluvitelnou. Z právního hlediska jde však o faktor irelevantní, nepřistupují-li k němu konkrétní zvláštní události, jako například bezprostřední krizová situace, naléhavé poskytnutí péče jinému pacientovi, omezená přístrojová kapacita apod. (srov. k tomu poslední větu bodu 25 nálezu sp. zn. I. ÚS 3937/18: "Rovněž je notoricky známo, že je-li pacient hospitalizován v pátek, až na výjimky je operován nejdříve v pondělí. Postup lege artis však musí být nepochybně stejný v pracovních dnech i ve dnech pracovního klidu."). Uvedená úvaha již náleží soudu, nikoli znalci - jeho úkolem není znát do detailu právní souvislosti souzené věci. Ústavní soud navíc neshledává nic odborného na posouzení, kolik informací o zdravotním stavu pacienta (či zda vůbec nějaké) zkoumaná lékařská zpráva obsahuje; i laikovi je zřejmé, že není-li v lékařské zprávě uvedeno nic, nedozví se z ní nic ani soud (tím méně může čekat, že chybějící zjištění nahradí soudní znalec).
49. Obecné soudy sice uvedené vyjádření znalkyně nevzaly nekriticky za své a v lékařské zprávě nedostatky shledaly (viz body 4 a 5 výše), svá zjištění však uspokojivě nepromítly do právních úvah, jestliže je zohlednily v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (znovu nález sp. zn. IV. ÚS 14/17) pouze v rozhodnutí o nákladech řízení, nikoli o meritu věci. Jejich úkolem v dalším řízení tedy bude především posoudit, zda vedlejší účastník porušil zákonnou povinnost řádného vedení zdravotnické dokumentace. V řízení dosud nebylo přesvědčivě vyloučeno, že stěžovatel neunáší důkazní břemeno v důsledku porušení povinnosti vedlejšího účastníka, což by soud nutně muselo vést k (odůvodněné) úvaze o tom, je- či není-li namístě obrátit důkazní břemeno účastníků.
50. Závěrem Ústavní soud poukazuje i na rázný (přesto blíže neodůvodněný) závěr nalézacího soudu, podle kterého je odpovědností pacienta (stěžovatele) aktivně obeznámit ošetřujícího lékaře se svou osobní a rodinnou anamnézou (bod 28 rozsudku). Jde sice o výklad podústavního práva [§ 4 odst. 5 vs. § 41 odst. 1 písm. d) zákona o zdravotních službách (podobně jako i obecnější § 2643 odst. 1 vs. 2 občanského zákoníku)], který mu nepřísluší, přísluší mu však trvat na tom, aby šlo o výklad odůvodněný, zohledňující výchozí slabší postavení pacienta jako laika ve stresové životní situaci a vypořádávající konkurenční výkladové přístupy. Například komentářová literatura totiž podle dále uvedené citace ve vztahu § 2643 občanského zákoníku tenduje spíše k opačnému přístupu: "Co má být v konkrétním případě potřebným údajem, je mnohdy ze strany ošetřovaného velmi složitě určitelné. I přes formulaci komentovaného ustanovení je zde namístě klást zásadní roli poskytovateli jako odborníkovi v oboru, který by se na takové údaje měl vyptat." [HOLČAPEK, T., ŠUSTEK, P. Komentář k § 2643. In ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081) [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2022-4-6]. ASPI_ID KO89_f2012CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.]. Kromě uvedeného je namístě zohlednit také další právní úpravu, podle které je rodinná anamnéza údajem určeným k zaznamenání ve zdravotnické dokumentaci [viz § 53 odst. 2 písm. e) zákona o zdravotních službách i § 1 odst. 1 písm. g) prováděcí vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů], nebo vyjádření soudní znalkyně, která vedle věku jmenovala mezi rizikovými faktory právě rodinnou anamnézu. To vše jsou okolnosti podstatné pro úvahu soudu, zda je povinností lékaře zjistit pacientovu anamnézu, nebo je odpovědností pacienta aktivně ji lékaři přednést; z odůvodnění nalézacího soudu ovšem není patrno, jak se v jeho úvaze promítly.
VII. Závěr
51. Ústavní soud na základě výše uvedených důvodů po projednání věci mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
52. Na obecných soudech nyní bude, aby doplnily dokazování ve smyslu odstranění výše zmíněného rozporu, zvážily takzvané obrácení důkazního břemene a případně poskytly účastníkům potřebná procesní poučení. V řízení podle Ústavního soudu zůstaly nezodpovězeny otázky, jak by v předestřeném případě postupovala sama znalkyně, zda by stěžovatele za jím popsaných okolností vnímala jako rizikového pacienta či nikoli, zda a oč by případně průběh vyšetření stěžovatele a k němu zhotovovanou lékařskou zprávu doplnila. A aby podle výsledků doplněného dokazování následně - zůstane-li skutkový stav i nadále blíže neobjasněn - uvážily, komu má jít jeho nedostatečné zjištění k tíži a toho účastníka vyzvaly k doplnění případných dalších důkazních návrhů; v případě neunesení důkazního břemene pak bude účastník, jehož bude podle úvahy soudu tížit, odsouzen k neúspěchu v řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 28. června 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu