42. Není v této souvislosti relevantní poukaz na riziko spojené s výkonem exekutorské činnosti. Je totiž třeba diferenciovat mezi tím, kdy zákonem stanovené právo exekutora na odměnu nebude uspokojeno ze strany povinného (např. z důvodu, že nemá žádný majetek), což je právě případ, v němž lze spatřovat zmíněné podnikatelské riziko, a kdy zákonem stanovené a judikaturou korigované právo na odpovídající odměnu je odepřeno v důsledku (ústavně nekonformního) rozhodnutí soudu, což je stav, který je z hlediska práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny nepřijatelný (srov. mutatis mutandis nález sp. zn. III. ÚS 1231/20).
43. Nepřípadný je odkaz stěžovatele na zákaz nucených prací (čl. 9 odst. 1 Listiny a čl. 4 odst. 1 Úmluvy), neboť porušení tohoto zákazu je podmíněno buď nespravedlivým nátlakem na obecný či konkrétní výkon činností exekutora [srov. bod 22. nálezu ze dne 13. 9. 2017 sp. zn. II. ÚS 3604/15 (N 170/86 SbNU 751)], nebo existencí již naznačené nepřiměřené (extrémní) disproporcionality mezi sledovaným cílem a výkonem exekutorské činnosti (srov. již citovaný rozsudek ESLP ve věci Van der Mussele proti Belgii, rozsudek ESLP ve věci Graziani-Weiss proti Rakousku ze dne 18. 1. 2012, č. stížnosti 31950/06, či bod 61. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/17 a tam citovanou judikaturu). Takové okolnosti ovšem Ústavní soud v nynější věci neshledal.
44. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že není přiléhavá argumentace stěžovatele, podle které na problematiku odměňování soudních exekutorů je třeba pohlížet obdobnou optikou jako na odměňování soudců. Jak totiž Ústavní soud opakovaně judikoval, postavení soudce a soudního exekutora (ačkoli se v některých aspektech podobá) nelze ztotožňovat (srov. např. bod 53. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/18). Přiznané náklady exekuce pak nelze srovnávat s platy soudců, protože nejde o odměnu za práci, jak předvídá čl. 28 Listiny (blíže viz bod 6. stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06).
VII. Závěr
45. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím obvodního soudu bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s jeho právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právem na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu v záhlaví uvedené rozhodnutí zrušil.
46. V dalším řízení bude úkolem obvodního soudu o námitkách vedlejší účastnice b) proti druhému příkazu k úhradě nákladů exekuce znovu rozhodnout. Vázán přitom bude právními názory Ústavního soudu vyjádřenými v tomto nálezu, tj. zejména že 1) je nezbytné se řádně vypořádat s vyjádřeními účastníků řízení včetně argumentace stěžovatele obsažené v druhém příkazu k úhradě nákladů exekuce a že 2) při posuzování výše odměny stěžovatele je třeba reflektovat judikaturou Ústavního soudu předestřená kritéria a zohlednit jednotlivé (mimořádné) aspekty nyní projednávané věci.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. září 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu