36. Vyjma konstatování, že dosud zjištěné skutečnosti i nadále nasvědčují tomu, že se stěžovatel mohl dopustit jednání, pro které je stíhán, nelze z napadených rozhodnutí dovodit žádné konkrétní skutečnosti zakládající důvodnou obavu, že bude jednat způsobem uvedeným v § 67 písm. c) trestního řádu. Obecné soudy žádným způsobem nespecifikují, v čem tato důvodná obava spočívá a jaké konkrétní skutečnosti je k tomuto závěru vedou. Taková rozhodnutí proto nemohou být zákonným a ústavně souladným podkladem pro další trvání vazby, neboť odůvodnění musí obsahovat takové skutečnosti, aby bylo patrno, že došlo k naplnění zákonné dikce § 67 písm. c) trestního řádu.
37. Jde-li o namítaný nesoulad mezi výroky vyhlášeného usnesení v rámci vazebního zasedání a v jeho písemném vyhotovení, který městský soud posoudil toliko jako formální pochybení, které je možno zhojit vydáním opravného usnesení, jenž bylo vydáno dne 24. 10. 2022 (sub bod 6), je třeba stěžovateli přisvědčit v tom, že ohledně výroku III. usnesení obvodního soudu nebyly splněny podmínky pro vydání opravného usnesení k opravě písařských chyb, neboť nešlo o vady písařského charakteru, jež by bylo možno zhojit vydáním opravného usnesení ve smyslu § 131 trestního řádu. Je zřejmé, že nepřípustnost náhrady za vazbu slibem pro formální nedostatky slibu (sepsání na počítači a jen jeho podepsání obžalovaným), jak to uzavřel obvodní soud, a nepřijetí slibu z jiných důvodů jsou odlišná právní posouzení, neboť nepřípustnost značí, že by náhradě bránila zákonná překážka. Obecně je jinak nepřípustnost možná pouze u tzv. koluzní vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu, neboť jen u tohoto typu vazby je náhrada vazby slibem podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřípustná ze zákona, avšak důvody koluzní vazby u stěžovatele nebyly shledány. Jde tak o změnu právního závěru obvodního soudu, proto městský soud měl postupovat podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu, příp. podle § 149 odst. 3 trestního řádu a navíc měl věcné překážky pro jeho nepřijetí zevrubně v odůvodnění svého usnesení uvést, což neučinil.
38. Jako opravu písařské chyby by bylo možno s určitou mírou tolerance akceptovat pouze opravu znění výroku VI. usnesení obvodního soudu, kde obvodní soud doplnil, resp. specifikoval předběžné opatření, které se stěžovateli neukládá (tj. předběžné opatření, které by ukládalo stěžovateli zdržení se požívání omamných a psychotropních látek a jedů).
39. Jak plyne již ze shora uvedených obecných východisek, součástí práva na soudní ochranu a ústavních záruk spravedlivého procesu vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131, 153/2004 Sb.)]. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž rozhodující orgán založil své rozhodnutí, a též dodržení principu vyloučení libovůle. Požadavkem na řádné odůvodnění je nutno rozumět přiměřenou míru odůvodnění. Jako celek odůvodnění rozhodnutí musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím jeho přezkoumatelnost z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.
40. Na základě shora popsaných skutečností je třeba uzavřít, že obvodní soud a městský soud svým postupem porušily nejen stěžovatelovo právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny, ale rovněž i jeho právo na řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť napadená usnesení nebyla v požadovaném rozsahu řádně, přesvědčivě a logicky odůvodněna, zejména z hlediska konkrétních skutečností zakládající důvodnou obavu, že bude jednat způsobem uvedeným v § 67 písm. c) trestního řádu, jakož i ve vztahu k tzv. doktríně zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody, s níž se žádný z obecných soudů náležitě nevypořádal, a to dokonce i přesto, že obvodní soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že situace se od posledního rozhodování o vazbě soudem dne 10. 6. 2022 změnila ve prospěch stěžovatele (sub bod 26). Takový přístup svědčí o libovůli obecných soudů, neboť jak bylo již uvedeno shora, při opětovném rozhodování o vazbě již nepostačuje samotná existence podezření ze spáchání stíhaného skutku, ale zapotřebí jsou ještě další dostatečné a relevantní důvody uvedené obecnými soudy pro pokračování v omezení osobní svobody, jež musí být seznatelné z odůvodnění jejich rozhodnutí, z nichž musí být patrná zvláštní péče, kterou těmto případům věnují. Přitom musí rovněž vždy zvažovat a pečlivě odůvodnit, proč účelu vazby nelze dosáhnout i některým méně invazivním prostředkem či více takovými prostředky (obecně viz sub 21 až 24).
c) odnětí zákonnému soudci
41. Zbylé stěžovatelovy námitky, tj. námitku, že obhájkyně Mgr. Marie Klinerová nebyla vyrozuměna o konání vazebního zasedání a že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, Ústavní soud nevyhodnotil ani jako potenciálně způsobilé odůvodnit závěr o porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele.
42. Jde-li o námitku stěžovatele, že obhájkyně Mgr. Marie Klinerová nebyla vyrozuměna o konání vazebního zasedání, obvodní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti podrobně vysvětlil, že Mgr. Marii Klinerovou nepřipustil jako obhájkyni z důvodu absence řádné plné moci (sub bod 11) a že v řízení dále pokračoval s obhájcem ustanoveným. Neúčast Mgr. Marie Klinerové u vazebního zasedání proto nemohla stěžovateli přivodit jakoukoli újmu na jeho právu na obhajobu, zvláště když vazebního zasedání dne 1. září 2022 se stěžovatel osobně zúčastnil a byl po celou jeho dobu obhajován druhým obhájcem JUDr. Vladislavem Vnenkem v substituci JUDr. Josefa Srby. Navíc ani v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by takovému závěru o omezení jeho obhajoby ve vazebním zasedání svědčily.
43. Spatřuje-li stěžovatel pochybení v tom, že posuzovaná věc byla podle rozvrhu práce městského soudu přidělena k rozhodování senátu 7 To ve složení JUDr. Richard Petrásek, JUDr. Zuzana Zápalková a JUDr. Alexandr Sotolář, avšak podle protokolu o neveřejném zasedání ze dne 30. 9. 2022 ve věci rozhodovali JUDr. Richard Petrásek, JUDr. Alexandr Sotolář a Mgr. Blanka Bedřichová, nelze mu ani v tomto směru přisvědčit. Z rozvrhu práce městského soudu pro rok 2022, který stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti, vyplývá, že v případě nepřítomnosti některého z členů senátu 7 To je zastupujícím senátem senát 8 To ve složení Mgr. Blanka Bedřichová, Mgr. Tomáš Kubovec a Mgr. Kateřina Ctiborová (viz str. 149 rozvrhu práce městského soudu pro rok 2022). Zastoupila-li tedy při neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2022 JUDr. Zuzanu Zápalkovou z důvodu její krátkodobé nepřítomnosti, ať už z jakéhokoliv důvodu, Mgr. Blanka Bedřichová, šlo o postup souladný s rozvrhem práce, proti kterému nelze nic namítat. Nešlo o žádné přerozdělení již napadených věcí, jak tvrdí stěžovatel, nýbrž toliko o zástup z důvodu dočasné a krátkodobé nepřítomnosti JUDr. Zuzany Zápalkové.
V. Závěr
44. Ústavní soud ze všech shora uvedených důvodů uzavírá, že obvodní soud i městský soud svými napadenými rozhodnutími porušily základní práva stěžovatele zaručená čl. 8 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny, proto napadená rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu zrušil.
45. Ohledně námitek, že obhájkyně Mgr. Marie Klinerová nebyla vyrozuměna o konání vazebního zasedání a že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
46. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že o návrhu na přednostní projednání věci pro její naléhavost podle § 39 zákona o Ústavním soudu samostatně nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. prosince 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu