40. Ač stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší toliko námitky vztahující se k první zákonné podmínce podmíněného propuštění, Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem, nikoli obsahem ústavní stížnosti, a v dané souvislosti se zaměřil rovněž na posouzení toho, zda se obecné soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly také s naplněním či nenaplnění druhé a třetí zákonné podmínky podmíněného propuštění. Shledal, že ani v tomto ohledu napadená rozhodnutí obecných soudů obstát nemohou.
41. Podle závěru okresního soudu a krajského soudu stěžovatel nesplnil ani druhou zákonnou podmínku podmíněného propuštění - polepšení, protože byl do současné doby pouze jednou kázeňsky odměněn a je stále pro výkon trestu zařazen ve II. diferenciační skupině. Obecné soudy proto uzavřely, že účelu výkonu trestu je u něho teprve postupně dosahováno.
42. Ani s tímto závěrem ve věci rozhodujících soudů se Ústavní soud nemohl ztotožnit. Okresní soud ani krajský soud totiž nepřihlédly k chování stěžovatele v předchozí části (ne)započítaného souhrnného trestu ve výměře dvou let a pěti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 5. 2020 sp. zn. 1 T 111/2019, kde byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn na svobodu. Přičemž je zřejmé, že byl-li podmíněně propuštěn, musel být u něj ve vztahu k této započítané části (pro účely podmíněného propuštění) vykonaného trestu prokázán nadstandardní způsob výkonu trestu, resp. jeho polepšení, což je nutno zohlednit také u nyní posuzované žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu souhrnného trestu odnětí svobody, a to tím spíše, když se prokazatelně polepšil v převážné části poloviny trestu, která se zvažuje z hlediska nynějšího podmíněného propuštění, a navíc mu ještě v další fázi výkonu trestu po nástupu uloženého shora uvedeného souhrnného trestu odnětí svobody, který nyní vykonává, byla uložena další, byť zatím jen jedna, kázeňská odměna.
43. Konečně Ústavní soud nemohl přisvědčit obecným soudům ani ohledně posouzení třetí zákonné podmínky podmíněného propuštění, tj. podmínky očekávání vedení řádného života v budoucnu.
44. Obecné soudy se při posuzování stěžovatelovy prognózy budoucího vedení řádného života zaměřily toliko na jeho trestní minulost. Okresní soud svůj závěr o nesplnění této podmínky odůvodnil tím, že stěžovatel byl v minulosti opakovaně odsouzen a má tak značné sklony k páchání zejména majetkové trestné činnosti, za kterou je odsuzován již od roku 2014. Tyto sklony neumožnily podle okresního soudu jiný závěr než ten, že na splnění předpokladu vedení řádného života stěžovatelem do budoucna nelze ani s vyšší mírou pravděpodobnosti usuzovat. Krajský soud se s názorem okresního soudu plně ztotožnil.
45. Takové odůvodnění Ústavní soud nepovažuje za náležité a založené na dostatečných skutkových podkladech. Ač okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byla doplněna o osvědčení zajištěného bydlení i zaměstnání pro případ podmíněného propuštění a že z výpovědi stěžovatele u veřejného zasedání vyplynulo, že v době od předchozího podmíněného propuštění do opětovného nástupu do výkonu trestu odnětí svobody se choval řádně, o čemž předložil zprávu Probační a mediační služby v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. 6. 2021, těmito skutečnostmi se okresní soud ani krajský soud vůbec nezabývaly a žádným způsobem neodůvodnily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že stěžovatel zatím skutečně nepřehodnotil svůj dosavadní život a že proces resocializace nebyl ukončen. Nijak nehodnotili příslib zaměstnání a bydliště stěžovatele, nezajímaly se blíže ani o jeho aktuální rodinné zázemí, a při svém rozhodování vzaly v úvahu toliko předchozí trestní minulost stěžovatele.
46. Navíc při posuzování stěžovatelovy prognózy budoucího vedení řádného života nelze pomíjet ani to, že stěžovatel byl již podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let a deseti měsíců uloženého rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 5. 2020 sp. zn. 1 T 111/2019, přičemž v řízení nebyl prokázán žádný důvod pro rozhodnutí, že se trest vykoná (§ 91 odst. 1, věta za středníkem, trestního zákoníku). Je vždy třeba respektovat pravidlo, že odsouzený se nesmí v důsledku uložení souhrnného trestu dostat do horšího postavení, než by byl, nebyl-li by ukládán souhrnný trest, ale v jednom řízení úhrnný trest. Souhrnný trest nahrazuje úhrnný trest v důsledku více řízení, výsledek však musí být stejný jako u úhrnného trestu, a to nejen z hlediska druhu a výše uloženého trestu, ale i z hlediska případného podmíněného propuštění. Obdobně je tomu i u společného trestu za pokračování v trestném činu.
47. Ústavní soud nepopírá, že předchozí trestní minulost je ve smyslu shora uvedené ustálené judikatury Ústavního soudu relevantním faktorem pro posouzení prognózy budoucího života odsouzeného, nemůže však být faktorem jediným, a nelze ji hodnotit jen izolovaně bez přihlédnutí k aktuálním poznatkům k osobnosti odsouzeného, stavu jeho nápravy a také prostředí, v němž by se ocitl po případném podmíněném propuštění na svobodu. Tyto důležité okolnosti okresní soud ani krajský soud vůbec neposuzovaly. Jejich hodnocení trestní minulosti stěžovatele tak vyznívá formalisticky.
48. Ústavní soud nevylučuje, že ve specifických případech je skutečně efektivní na odsouzeného působit delším výkonem trestu. Tento argument by ovšem neměl být použit bez bližšího vysvětlení, jak konkrétně by měl delší výkon trestu vést k nápravě odsouzeného. Domnívaly-li se obecné soudy v posuzované věci, že nápravě stěžovatele může prospět další působení nepodmíněného trestu odnětí svobody oproti již vykonané části, pak měly doplnit, jak se tak může stát, tedy například měly uvést, co by měl stěžovatel ještě učinit a jaké konkrétní aktivity by měl ve výkonu trestu ještě absolvovat, které by měly prohloubit jeho polepšení a zvýšení šancí na vedení řádného života tak, aby závěry obou soudů byly odůvodněným předpokladem ve smyslu shora uvedených obecných závěrů. Příslušné soudy však žádným způsobem neodůvodnily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že stěžovatel zatím skutečně nepřehodnotil svůj dosavadní život a že proces resocializace nebyl ještě ukončen.
49. V dané souvislosti nelze přehlížet, že zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za situace, kdy stěžovatel vyvinul značné úsilí, aby byl účel trestu naplněn, může mít negativní důsledky na jeho resocializační proces. Pocit zmaru jej může v jeho úsilí tzv. zlomit a může se stát více náchylným vůči negativním vlivům vězeňského prostředí. Obecné soudy náležitě nevzaly v úvahu ani to, že podmíněné propuštění odsouzeného lze spojit s vyslovením dohledu a s uložením vhodných a individualizovaných přiměřených omezení a povinností (srov. § 89 odst. 2 trestního zákoníku), pomocí nichž lze snížit riziko recidivy. Z odůvodnění jejich rozhodnutí není zřejmé, co by reálně stěžovatel mohl učinit pro to, aby svá rozhodnutí změnily a rozhodly o jeho podmíněném propuštění. Nevěnovaly se náležitě aktuální situaci stěžovatele, jeho snaze o nápravu a změnu životního náhledu (srov. sp. zn. IV. ÚS 575/21).
50. Součástí práva na soudní ochranu a ústavních záruk spravedlivého procesu vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") je požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131, 153/2004 Sb.)]. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž rozhodující orgán založil své rozhodnutí, a též dodržení principu vyloučení libovůle. Požadavkem na řádné odůvodnění je nutno rozumět přiměřenou míru odůvodnění. Jako celek odůvodnění rozhodnutí musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím jeho přezkoumatelnost z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.
51. Na základě shora popsaných skutečností je třeba uzavřít, že obecné soudy uvedeným postupem porušily stěžovatelovo právo na řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť napadená usnesení nebyla v uvedeném rozsahu řádně, přesvědčivě a logicky odůvodněna. Učinily-li přitom závěr o nenaplnění podmínky očekávání řádného života toliko na základě trestní minulosti stěžovatele, tj. jednání, za které již byl potrestán, porušily tím rovněž zákaz dvojího přičítání stanovený v čl. 40 odst. 5 Listiny.
52. Ústavní soud opětovně připomíná, že podstata odůvodnění soudního rozhodnutí v případě zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění je v tom, že odsouzenému má být jasně a srozumitelně vysvětleno (aniž by toto vysvětlení muselo být rozsáhlé), jakým konkrétním způsobem má jednat, aby prokázal polepšení a aby bylo od něj možno očekávat, že povede řádný život, tak, aby měl vyšší šance při dalším projednání své žádosti o podmíněné propuštění. Každé zamítavé usnesení by tedy mělo obsahovat krátký návod pro odsouzeného, jaké konkrétní změny se od něj očekávají. V napadených usneseních ovšem stěžovatel žádný takový návod nedostal. Nelze však pominout, že byť příslušné soudy jistě mohou svou argumentaci částečně zakládat i na skutečnostech, které odsouzený nemůže změnit (například na jeho předchozí trestní minulosti), tyto skutečnosti nemohou navždy zamezit možnosti podmíněného propuštění, neboť nikdy nelze vyloučit potenciální možnost, že se odsouzený změní, napraví, polepší a do budoucna od něj bude možno očekávat vedení řádného života.
53. Okresní soud tak bude ve svém novém rozhodnutí povinen materiálně posoudit, zda stěžovatel splňuje jednotlivé podmínky podmíněného propuštění, přičemž se zaměří rovněž na zvážení konkrétních okolností pro rozhodnutí, zda u stěžovatele při spojeném hodnocení předchozího výkonu trestu odnětí svobody, ze kterého byl podmíněně propuštěn, a nynějšího výkonu trestu odnětí svobody vykonávaného na základě uloženého souhrnného trestu k uvedenému předchozímu odsouzení, došlo ke skutečnému polepšení, tedy zda stěžovatel prošel vnitřní proměnou a získal nový náhled na svůj život, na základě čehož by bylo možné též předpokládat, že přestane i přes svou trestní minulost páchat trestnou činnost. Dojde-li přes všechny shora uvedené skutkové i právní závěry Ústavního soudu okresní soud k závěru, že některá ze zákonných podmínek, kterou může stěžovatel ovlivnit, nebyla naplněna, náležitě to ve svém usnesení odůvodní a také uvede, co a jak má napravit před podáním další žádosti o podmíněné propuštění, aby bylo pro stěžovatele zřejmé, jak se má dále ve výkonu trestu odnětí svobody chovat (podrobněji k způsobu a rozsahu odůvodnění srov. nález sp. zn. II. ÚS 482/18, na který Ústavní soud pro stručnost v této věci v podrobnostech odkazuje). Uvedenými závěry Ústavního soudu je vázán i krajský soud, neboť podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí, a to včetně jejich nosných důvodů, závazná pro všechny orgány i osoby.
VI.
Závěr
54. Protože z uvedených důvodů napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení základních práv stěžovatele podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny, Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona napadená rozhodnutí zrušil.
55. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. července 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu