45. Jde-li o míru uvážení, tak Ústavní soud se předně plně ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu Spojeného království vyjádřeným v rozsudku č. [2021] UKSC 56 ze dne 15. 12. 2021, podle něhož v těchto otázkách doktrína prostoru pro uvážení nabývá mimořádného významu. Je tomu tak proto, že případné dovození té které povinnosti státu může smluvní strany nutit ke změně vlastních zákonů a k vynaložení značných nákladů za účelem prosazování politik, které nemusejí plně podporovat či které nevnímají jako prioritu, a to bez jakéhokoli demokratického mandátu či odpovědnosti, kterou nemá ani Evropský soud pro lidská práva.
46. Jak už Ústavní soud zmínil, míru uvážení Evropský soud pro lidská práva hodnotí podle toho, jak důležitý aspekt existence jednotlivce je dotčen, a dále podle toho, jaká panuje shoda mezi jednotlivými státy. Z toho, co bylo řečeno výše, plyne, že podoba rodného čísla nepředstavuje příliš důležitý aspekt stěžovatelovy existence. Jde-li pak o praxi členů Rady Evropy, konsenzus nepanuje ani z hlediska toho, zda rodné číslo (či srovnatelný identifikátor) zachycuje pohlaví nositele, ani z hlediska toho, zda existuje možnost v něm zaznamenat, že je pohlaví nositele "neutrální".
47. Jakékoli "trendy" pak Ústavní soud považuje za irelevantní. Přihlédnutí ke konsenzu mezi smluvními státy při výkladu Úmluvy má své opodstatnění. Některé otázky související s výkladem Úmluvy mohou mít významné politicko-právní konotace a přinášet problémy etické, morální či sociální, které soudní tělesa ze své podstaty řešit nedokáží. Oporu a odpovědi na některé tyto otázky může Evropský soud pro lidská práva nalézat právě v praxi smluvních stran (viz k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu Spojeného království č. [2021] UKSC 56 ze dne 15. 12. 2021). Pouhý trend (natožpak trend nikoli evropský, nýbrž mezinárodní) naopak při absenci konsensu oporu pro řešení těchto otázek nedává. Naopak, pokud soud argumentuje určitým trendem, který promění v pozitivní smluvní závazek, sám se pasuje do pozice tělesa, který ve vztahu k sociálním a etickým otázkám zaujímá rozhodující, vůdčí postoj. Rozsudek ve věci Garçon je toho názorným příkladem. V době rozhodování Evropského soudu pro lidská práva pouze v 18 zemích Rady Evropy byla změna právního pohlaví bez sterilizace možná. Podle soudu zde však existoval trend (rozsudek ve věci Garçon, bod 124), který svým rozhodnutím přinutil následovat i ostatní státy. Pokud ale soud do diskuse na národní úrovni tímto způsobem zasáhne, přestává mít následná praxe států vypovídající hodnotu.
48. Z těchto důvodů Ústavní soud stojí na stanovisku, že případný prostor pro uvážení má stát široký. Zváží-li pak vše výše uvedené, má za to, že odmítnutím změnit stěžovatelovo rodné číslo do "neutrální" podoby nedošlo k narušení spravedlivé rovnováhy dotčených zájmů ani k porušení pozitivních závazků plynoucích z čl. 8 Úmluvy.
49. Je pravda, že některé výše zmíněné úvahy musejí být do jisté míry upraveny, pohlédne-li Ústavní soud na stěžovatelův alternativní požadavek, tedy přiznání "ženského" rodného čísla. Výsledek je však nakonec stejný. Není-li stěžovatel ženou a nepovažuje-li se za ženu, jeho zájem na tom, aby měl "ženskou" podobu rodného čísla, je ještě nižší, než by tomu bylo u "neutrálního" (či spíše "třetího") rodného čísla. Zmizely by sice obtíže státu plynoucí z nutnosti zavést třetí kategorii rodných čísel, ale vyvstaly by obtíže nové. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 Ústavní soud vysvětlil, z jakých důvodů stát v rodných číslech eviduje pohlaví jednotlivců a proč má na tomto evidování zájem. Tento zájem by ovšem byl výrazně narušen, pokud by se "ženská" rodná čísla dávala i lidem, u nichž ženské pohlaví nebylo zaznamenáno po narození, kteří úředně nejsou ženami a kteří se za ženy ani nepovažují - tedy lidem, kteří podle žádných myslitelných, objektivních či subjektivních, hledisek ženami nejsou. V tu chvíli by rozlišování mezi muži a ženami v rámci rodných čísel ztratilo jakýkoli smysl i vypovídací hodnotu. Navíc by nastaly zjevné rozpory mezi stěžovatelovým rodným číslem a údaji o jeho pohlaví. I v tomto případě má přitom stát široký prostor pro uvážení, neboť mezi smluvními stranami Úmluvy neexistuje shoda ohledně toho, zda má jednotlivec právo na přidělení rodného čísla (či srovnatelného identifikátoru), které by zachycovalo, že má pohlaví, které u něj nebylo zaznamenáno po narození, které není jeho úředním pohlavím a se kterým se ani vnitřně neidentifikuje. Proto i v tomto směru lze uzavřít, že stát by neporušil pozitivní závazky, které by případně plynuly z čl. 8 Úmluvy.
50. Ústavní soud již opakovaně zdůraznil, že posuzovaná věc se týká rodného čísla, nikoli úřední změny pohlaví. Změnou rodného čísla samo o sobě by ke změně pohlaví nedošlo a Ústavní soud by - i kdyby snad měl za to, že na to stěžovatel má ústavně zaručené právo - ani na základě posuzovaného návrhu vyvstanuvšího z řízení o změně rodného čísla neměl jak pro stěžovatele změnu pohlaví "zajistit". Podoba rodného čísla se odvíjí od pohlaví, nikoli naopak. Přesto Ústavní soud jen pro úplnost dodává, že k porušení pozitivních závazků by dle jeho názoru nedošlo, ani kdyby o úřední změnu pohlaví v posuzované věci šlo.
51. Předně, kdyby šlo o změnu pohlaví, mohlo by teoreticky jít toliko o možnost "změny pohlaví" z mužského na "neutrální" (s čímž, jak je vysvětleno v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20, česká úprava změny pohlaví vůbec nepočítá a nestanoví pro to ani žádná pravidla či podmínky, neboť § 29 odst. 1 občanského zákoníku řeší jen změnu pohlaví z ženského na mužské či naopak). Stěžovatel neustále zdůrazňoval, že je osobou "neutrálního" pohlaví, která se nepovažuje ani za muže, ani za ženu. S tím šel i ke správnímu orgánu, přičemž jen v případě nutnosti, pokud nemůže být "neutrální", je spíše ženou. Jak už ale Ústavní soud uvedl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20, řízení o změně rodného čísla neslouží a ani nemůže sloužit k tomu, aby se teprve v jeho rámci žadatelé rozhodovali, zda budou, resp. jsou mužem, ženou, nebo někým třetím či dalším, nýbrž směřuje pouze k cíli, kterým je evidence určité skutečnosti vztahující se k identifikaci fyzické osoby. Správní orgán nemůže při úvaze, zda zahájit řízení o změně rodného čísla, zkoumat, zda nastal "případ nutnosti", a navrhovatel již tedy chce být, resp. je ženou [měl-li by i zde Ústavní soud provést "test" dodržení pozitivních závazků, musel by zejména zdůraznit naprosto zásadní význam, který má pro stát evidování mužů a žen (viz k tomu opět nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20), a narušení či spíše úplné popření tohoto významu, pokud by se ženou či mužem mohl stát kdokoli bez ohledu nejen na biologické charakteristiky, ale i na jeho vlastní vnímání sebe samého, a to včetně osob, které otevřeně prohlašují, že se s daným pohlavím vůbec neztotožňují; na takovém přístupu k pohlaví dosud v Radě Evropy shoda nepanuje a dle Ústavního soudu žádný takový závazek z Úmluvy neplyne].
52. V případě změny pohlaví z mužského na neutrální by zájem stěžovatele byl nepochybně vysoký, zároveň by ale byl velmi vysoký zájem státu, neboť celý právní řád je vystavěn na binárním přístupu k pohlaví, což není dáno ani tak volbou učiněnou veřejnou mocí, nýbrž respektováním přístupu celé české společnosti. Zakomponování třetího prvku by tak bylo mimořádně silným zásahem nejen do právního řádu, ale i vůbec do celého fungování společenského života v České republice. Veškeré oblasti, v nichž je nejen v právu rozlišováno mezi muži a ženami, by musely být přehodnoceny a upraveny - jak konkrétně ale k takové soudem vyvolané změně přistupovat, to není příliš jasné. Jasné není ani to, zda by vůbec tato změna byla českou společností akceptována, zda by nevyvolala jen další společenské pnutí a zda by v konečném důsledku nevedla jen ke zhoršení postavení osob, v jejichž prospěch byla soudem vynucena. Ústavní soud se domnívá, že jde o morálně a eticky natolik citlivou otázkou, u které musí i přes význam, který může pro jednotlivce představovat, existovat velmi široký prostor pro uvážení států, což je jen potvrzeno tím, že v tomto směru nepanuje v členských státech Rady Evropy žádná shoda. I kdyby tak v posuzované věci šlo o úřední změnu pohlaví, stát by své pozitivní závazky plynoucí z čl. 8 Úmluvy tím, že by stěžovatelovo pohlaví nezměnil na "neutrální", neporušil.
53. Lze tak už jen nad rámec poznamenat, že právní úprava změny pohlaví v České republice představuje akceptaci a kodifikaci dlouhodobé praxe, která i bez výslovné právní úpravy začala uznávat změnu právního pohlaví v důsledku operativní změny pohlaví, a to již v době, kdy to v řadě jiných členských států Rady Evropy bylo nemyslitelné. Jak přitom vyplývá z vyjádření obdržených v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 2/20, přední české odborné autority se shodují, že stávající legislativa změny pohlaví v České republice odpovídá současným medicínským potřebám.
VII. Závěr
54. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nedůvodnou zamítl.
55. Ústavní soud takto rozhodl bez ústního jednání, protože od něho nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
56. Nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. června 2022
Jan Filip v. r. předseda senátu