37. Ústavní soud se proto zabýval otázkou, zda šetřením orgánů činných v trestním řízení byly splněny všechny požadavky vyplývající ze závazku státu provést účinné vyšetřování. Po přezkoumání věci shledal, že provedené vyšetřování všechny nezbytné požadavky nesplňovalo.
38. Příslušný policejní orgán II. ve věci usnesením ze dne 4. 4. 2015 č. j. KRPB-84455-9/TČ-2015-061271 (viz č. l. 3 spisu) zahájil úkony trestního řízení proti Karlu B. (pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku), který při dané dopravní nehodě zemřel, ač z § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu jednoznačně vyplývá, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Následně ve vztahu ke Karlu B. došlo ke změně kvalifikace na přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku. Policejní orgán přibral znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D., který zpracoval dne 8. 6. 2015 znalecký posudek o analýze nehodového děje (viz č. l. 189 a násl. spisu), z jehož závěrů vyplynulo, že reakce řidiče Karla B. byla nevhodná a že pád uvolněného plechu z připojeného vozíku nepředstavoval pro jeho vozidlo žádné nebezpečí. Usnesením ze dne 14. 8. 2015 č. j. KRPB-84455-104/TČ-2015-061271-VK bylo rozhodnuto o odložení věci s tím, že trestní stíhání jmenovaného bylo nepřípustné (viz č. l. 333 a násl. spisu). Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost (viz č. l. 343 spisu), která byla usnesením okresního státního zastupitelství ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. ZT 116/2015 jako nedůvodná zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (viz č. l. 346 spisu). Na toto usnesení reagovala stěžovatelka podáním k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, nazvaném jako "Stížnost na vyšetřování dopravní nehody a jeho závěry a návrh na postup podle § 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství". Nejvyšší státní zástupce však konstatoval, že prověřování bylo provedeno v dostatečném rozsahu a kontrolu spisu nenařídil.
39. Následně stěžovatelka na svou žádost nechala vypracovat nový znalecký posudek k provedení komplexní analýzy nehodového děje. Tento znalecký posudek vypracovalo dne 14. 7. 2017 Vysoké učení v Brně, Ústav soudního inženýrství (viz č. l. 438 a násl. spisu), konkrétně Ing. Bc. Marek Semela, Ph.D., Ing. Albert Bradáč, Ph.D., a Ing. Michal Belák (dále jen "znalecký posudek Vysokého učení technického v Brně"). Z uvedeného znaleckého posudku vyplynulo, že pád předmětu z přívěsného vozíku jízdní soupravy vozidla Nissan Navara Double byl v přímé souvislosti se způsobem reakce řidiče vozidla Škoda a z faktického hlediska tedy způsobil vznik předmětného nehodového děje s tragickými následky. Až k opětovně učiněnému podání stěžovatelky Nejvyššímu státnímu zastupitelství ze dne 1. 9. 2017, jehož součástí byl vypracovaný znalecký posudek Vysokého učení technického v Brně, Nejvyšší státní zastupitelství postoupilo věc podle § 16a odst. 3 zákona o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, k dalšímu opatření znovu okresnímu státnímu zastupitelství s pokynem doplnit dokazování a pokračovat v trestním řízení v dané věci, neboť dospělo k závěru, že uvedený znalecký posudek je novým důkazním prostředkem předloženým poškozenou. Věc byla následně státním zástupcem okresního státního zastupitelství postoupena znovu příslušnému policejnímu orgánu (rozhodnutím ze dne 21. 11. 2017 došlo vzhledem k důkazní a právní složitosti ke změně příslušného policejního orgánu a věcí se dále zabýval policejní orgán II. Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 1. oddělení v Brně - viz č. l. 355 spisu) za účelem doplnění dokazování a pokračování v prověřování věci, přičemž doplnění dokazování bylo uloženo především za účelem objasnění rozporů o osobě řidiče vozidla Nissan Navara Double s přívěsným vozíkem a zjištění této osoby za účelem možného zahájení trestního stíhání buď řidičky, nebo řidiče tohoto vozidla.
40. Nově pověřený a ve věci nově činný policejní orgán II. opět přibral znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D., k vypracování doplnění jeho původního znaleckého posudku. Doplněk znaleckého posudku vypracoval tento znalec dne 5. 2. 2018 (viz č. l. 478 a násl. spisu), přičemž mu byl předložen mimo jiné i znalecký posudek Vysokého učení v Brně. Jmenovaný znalec shledal, že reakce Karla B. brzděním byla započata pozdě, že mohl zvýšit svou pozornost již při sledování nákladu na ložné ploše vozíku vozidla před sebou (nadzvedávání, třepotání apod.), že za každé situace by vozidlo Karla B. do místa kolize s plechem dojelo až v době, kdy již plech ležel na vozovce a sunul se po ní, a že Karel B. nemohl využít manévru vyhnutí vlevo, kde se v tu dobu pohybovala jiná vozidla. Podle znalce v případě, že by Karel B. zahájil svou reakci okamžitě, jak mohl rozpoznat odpoutáváním se plechu z přívěsného vozíku, a reagoval-li by plným brzděním na hranici adheze, a přitom udržel přímý směr jízdy vozidla, tak by se sice před kolizí s plechem nezastavil, avšak na úroveň plechu by se dostal až v době, kdy by plech již ležel na vozovce, čímž by mohlo dojít maximálně k lehkému poškození vozidla a nedošlo by ke střetu s návěsovou soupravou. Policejní orgán II. zejména na základě shora zmíněných závěrů doplněného znaleckého posudku znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D., vydal dne 26. 7. 2018 (viz č. l. 679 a násl. spisu) další usnesení o odložení věci z důvodu nepřípustného trestního stíhání proti zemřelému podle § 159a odst. 2 trestního řádu s odkazem na § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu. Toto usnesení napadla stěžovatelka stížností. Okresní státní zastupitelství následně předložilo celý spisový materiál krajskému státnímu zastupitelství s odkazem na § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Teprve po opětovném přezkoumání věci dospěl státní zástupce krajského státního zastupitelství usnesením ze dne 3. 1. 2019 č. j. 1 KZT 715/2018-33 (viz č. l. 707 a násl. spisu) k závěru, že stížnost poškozené je důvodná a že prvotním hybatelem nehodového děje bylo uvolnění nedostatečně zajištěného přepravovaného kovového nákladu z přívěsného vozíku taženého vozidlem Nissan Navara Double, v důsledku čehož vzniklo důvodné podezření ze spáchání trestné činu řidičem tohoto vozidla, přičemž bylo nutné za účelem jeho objasnění doplnit dokazování. Při rozhodování o stížnosti podle § 147 odst. 1 trestního řádu bylo povinností stížnostního orgánu uplatnit tzv. revizní princip, tj. z podnětu podané stížnosti přezkoumat všechny výroky napadeného usnesení ze všech hledisek přicházejících v úvahu bez ohledu na to, zda byly či nebyly napadeny stížností, mohla-li proti nim stěžovatelka brojit, stejně jako správnost postupu řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo, přičemž bylo třeba přihlížet i k vadám, které nebyly ve stížnosti výslovně vytýkány (viz str. 4 usnesení krajského státního zastupitelství ze dne 3. 1. 2019 č. j. 1 KZT 715/2018-33). Až na základě zmíněného rozhodnutí krajského státního zastupitelství bylo usnesením policejního orgánu II. ze dne 15. 7. 2019 č. j. KRPB-84455-261/TČ-2015-060071-DH zahájeno trestní stíhání vedlejší účastnice (viz č. l. 713 spisu).
41. Po provedeném dokazování (výslechy svědků, znaleckými posudky a dalšími listinnými důkazy) podalo Okresní státní zastupitelství ve Vyškově u okresního soudu na vedlejší účastnici obžalobu ze dne 16. 1. 2020 č. j. ZT 116/2015-180 (viz č. l. 996 spisu). Okresní soud po projednání věci a vyhodnocení nashromážděných důkazů shledal, jak bylo již výše uvedeno, že i přes rozsáhlé dokazování nebyla najisto a bez důvodných pochybností ztotožněna osoba, která řídila předmětné motorové vozidlo zn. Nissan Navara Double. Provedené důkazy svědčí podle něj pouze o tom, že skutek se stal a že spoluzavinění a prvotní vinu na fatálním následku a na dopravní nehodě nese řidič vozidla Nissan Navara Double jedoucí s přívěsným vozíkem, který nezabezpečil dostatečně nebezpečný náklad. Jednoznačná vina vedlejší účastnice se však orgánům činným v trestním řízení bez důvodných pochybností podle názoru okresního soudu objasnit nepodařila. Krajský soud se s názorem okresního soudu ztotožnil a zdůraznil, že vedlejší účastnice po převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání i u hlavního líčení uvedla, že příslušný trestný čin nespáchala a k otázce, zda ví, kdo vozidlo řídil, odmítla vypovídat. Stejně tak učinili i manžel vedlejší účastnice L. S. a svědek D. D. Ve shodě s názorem okresního soudu krajský soud uzavřel, že nelze vyloučit reálnou možnost, že řidičem předmětného vozidla mohla být i jiná osoba.
42. Nelze přehlédnout, že na počátku prověřování policejní orgán I. přibral znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D., který zpracoval dne 8. 6. 2015 znalecký posudek o analýze nehodového děje (viz č. l. 189 a násl. spisu), jehož závěry se později ukázaly na základě konečného posouzení orgánů činných v trestním řízení i soudů jako nesprávné. Uvedený znalec uzavřel, že reakce řidiče Karla B. byla nevhodná a že pád uvolněného plechu z připojeného vozíku nepředstavoval pro jeho vozidlo žádné nebezpečí. Ani skutečnost, že orgány činné v trestním řízení vycházely z posudku zmíněného znalce, je nemůže ospravedlnit z hlediska účinnosti vyšetřování, neboť znalecký posudek je třeba hodnotit jako každý jiný důkaz a není možno jeho závěry přebírat bez dalšího.
43. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že důvodem pro jeho kasační zásah je stav, kdy orgány činné v trestním řízení očividně a neodůvodněně vybočily ze zákonných standardů dokazování, nebo jestliže hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), případně jsou založeny na zcela neúplném (nedostatečném) dokazování [srov. např. nálezy ze dne 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 (N 130/31 SbNU 165), ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. II. ÚS 539/02 (N 131/37 SbNU 653), ze dne 20. 7. 2005 sp. zn. I. ÚS 585/04 (N 143/38 SbNU 117) aj].
44. Znalecký posudek podléhá hodnocení v souladu s trestním řádem a jeho závěry nemohou být orgány činnými v trestním řízení toliko "mechanicky" přebírány. Ze stěžejních zásad dokazování v trestním řízení vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz. Ani ten a priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, i spolehlivosti metod použitých znalcem a způsobu vyvozování jeho závěrů. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a bez dalšího důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů podle vnitřního přesvědčení orgánu činného v trestním řízení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkové zjištění (popř. i právní posouzení) a v konečném důsledku správnost rozhodování na znalce. Takový postup nelze z ústavněprávních hledisek přijmout již proto, že by eliminoval, resp. značně omezil povinnost orgánů činných v trestním řízení hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, čímž by ve svém důsledku omezil ochranu jedince vůči státu při plnění jeho povinnosti chránit zdraví jedince [srov. přiměřeně nálezy ze dne 6. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 4160/16 (N 40/88 SbNU 553) či ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4457/12 (N 132/70 SbNU 221)].
45. S ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti trestního řízení nelze pominout také skutečnost, že na žádost stěžovatelky byl vypracován již shora zmíněný znalecký posudek Vysokého učení technického v Brně (viz č. l. 438 a násl. spisu), přičemž příslušný policejní orgán II. si nechal u téhož znaleckého ústavu, tj. Vysokého učení technického v Brně, vypracovat ještě další znalecký posudek ze dne 28. 6. 2019 (viz č. l. 763 a násl. spisu), ve kterém znalci dospěli k totožným závěrům jako při svém prvním zkoumání, což bylo zřejmé již při zadávání tohoto posudku. Další znalecký posudek u téhož znaleckého ústavu byl proto podle Ústavního soudu zjevně nadbytečný, a to jak z časového tak i ekonomického hlediska, neboť podle § 110a trestního řádu, má-li znalecký posudek předložený stranou všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by šlo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Takovým postupem orgánů činných v trestním řízení došlo bez ospravedlnitelných důvodů k průtahům v řízení, což je v rozporu s požadavkem rychlosti řízení a účinného vyšetřování.
46. Z popsaných skutečností je zřejmé, že stěžovatelka musela opakovaně činit podání vůči policejnímu orgánu a státním zastupitelstvím za účelem řádného objasnění věci. K dané dopravní nehodě došlo dne 4. 4. 2015 a pravomocně rozhodnuto ve věci bylo až dne 5. 5. 2021, přičemž stěžovatelka vyčerpala všechny možné opravné prostředky, a to včetně stížností a podání k Nejvyššímu státnímu zastupitelství v průběhu vyšetřování (sub body 34 až 36). Přesto však orgány činné v trestním řízení nedostály závazkům důkladného, dostatečného a zejména rychlého vyšetřování, jako jednoho z předpokladů účinného vyšetřování (sub 19 shora), když až na opakované stížnosti stěžovatelky a předložení na její žádost vypracovaného znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně ze dne 14. 7. 2017 dospělo krajské státní zastupitelství v usnesení ze dne 3. 1. 2019 č. j. 1 KZT 715/2018-33 (viz č. l. 707 a násl. spisu) k závěru, že stížnost stěžovatelky je důvodná a že prvotním hybatelem nehodového děje bylo uvolnění nedostatečně zajištěného přepravovaného kovového nákladu z přívěsného vozíku taženého vozidlem Nissan Navara Double, v důsledku čehož vzniklo důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti osobou řidiče tohoto vozidla.
47. Orgány činné v trestním řízení až do vydání zmíněného usnesení ze dne 3. 1. 2019, tedy téměř po čtyřech letech od předmětné dopravní nehody, nevyvinuly dostatečné úsilí a nepřijaly taková opatření, která by umožnila provedení řádného dokazování. Jejich závěry tak nebyly založeny na důkladné, objektivní a nestranné analýze všech relevantních skutečností. Dokonce i poté, co Nejvyšší státní zastupitelství na základě podání stěžovatelky a předložení jí vyžádaného znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně postoupilo věc podle § 16a odst. 3 zákona o státním zastupitelství k dalšímu opatření znovu okresnímu státnímu zastupitelství s pokynem doplnit dokazování a pokračovat v trestním řízení v dané věci, neboť dospělo k závěru, že uvedený znalecký posudek je novým důkazním prostředkem předloženým poškozenou, policejní orgán II. znovu usnesením rozhodl o odložení věci z důvodu nepřípustného trestního stíhání proti zemřelému podle § 159a odst. 2 trestního řádu s odkazem na § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu. Přitom z uvedeného znaleckého posudku vyplynulo, že pád předmětu z přívěsného vozíku jízdní soupravy vozidla Nissan Navara Double byl v přímé souvislosti se způsobem reakce zemřelého řidiče vozidla Škoda a z faktického hlediska tedy způsobil vznik předmětného nehodového děje s tragickými následky. Ani další postup policejního orgánu poté, co dospěl státní zástupce krajského státního zastupitelství usnesením ze dne 3. 1. 2019 č. j. 1 KZT 715/2018-33 (viz č. l. 707 a násl. spisu) k závěru, že stížnost poškozené je důvodná, nebyl v souladu s požadavkem rychlosti řízení, když nechal nadbytečně zpracovat nový znalecký posudek týmž Ústavem soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, který již zpracoval znalecký posudek k žádosti stěžovatelky, čímž došlo k dalším neodůvodněným průtahům ve vyšetřování předmětné věci a tím narušení rychlosti řízení jako jednomu z požadavků na účinné vyšetřování. Takové shora podrobně popsané šetření orgánů činných v trestním řízení nelze považovat ani za rychlé, ani za důkladné a dostatečné ve smyslu práva na účinné vyšetřování.
48. Ústavní soud proto konstatuje, že šetření provedené orgány činnými v trestním řízení, a to zejména v přípravném řízení trestním, které trvalo téměř pět let, ale i následujícím soudním řízení, nesplnilo požadavky účinného vyšetřování, neboť nebylo důkladné a dostatečné, ani rychlé ve smyslu § 2 odst. 4, 5 trestního řádu, poněvadž zejména policejní orgány postupovaly nesoustředěně, nehodnotily řádně původní znalecký posudek znalce Ing. Jaroslava Sedláka, Ph.D., a to i později ve vztahu k znaleckému posudku Vysokého učení technického v Brně podle § 2 odst. 6 trestního řádu a příslušný státní zástupce nevykonával náležitě dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení podle §174 trestního řádu. Následně okresní soud a krajský soud neprovedly důkaz výpovědí svědka D. D. a opomenuly řádně odůvodnit jeho neprovedení z hlediska jím tvrzené možnosti odepřít výpověď z důvodu, že je ve vztahu k vedlejší účastnici osobou blízkou (sub bod 4), ač důvodem pro odepření výpovědi podle § 100 odst. 2 trestního řádu je v takovém případě skutečnost, že by svou výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání obviněné, jako osobě, vůči níž je v poměru obdobném rodinnému poměru, jejíž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
VI. Závěr
49. Ze shora rozvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2021 č. j. 5 To 17/2021-1250 a rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 19. 10. 2020 č. j. 1 T 7/2020-1207 byla porušena práva stěžovatelky zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Napadená rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu proto zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a věc se tak vrací do stadia po podání obžaloby.
50. Současně Ústavní soud vyslovil, že orgány činnými v daném trestním řízení, a to zejména v přípravném řízení trestním, byla porušena práva stěžovatelky podle čl. 6 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tento výrok může mít význam pro případnou náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
51. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 26. dubna 2022
Josef Fiala v. r. předseda senátu