Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaromíry Čunkové, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 12, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2022 č. j. 20 Cdo 248/2022-637, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti FOCUS - METAL, s. r. o., sídlem Jiráskova 399/11, Valašské Meziříčí, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit zaručené čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení [pozn. napadené usnesení si Ústavní soud obstaral z veřejně přístupných zdrojů (https://www.nsoud.cz), neboť stěžovatelka ho nepřiložila, ač avizovala, k ústavní stížnosti] se podává, že Okresní soud ve Vsetíně (dále jen "okresní soud" usnesením ze dne 24. 5. 2018 č. j. 31 EXE 1123/2015-498 zamítl stěžovatelčin návrh na zastavení exekuce v části, v níž byla vedena postižením spoluvlastnického podílu na konkretizovaných nemovitých věcech v kat. úz. N. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, na jehož základě Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 25. 2. 2021 č. j. 66 Co 817/2018-580 zrušil usnesení okresního soudu a řízení o stěžovatelčině návrhu zastavil s odůvodněním, že předmětná exekuce skončila ex lege, a proto nebyl dán procesní prostor pro věcné projednání odvolání. Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud shledal přípustným a usnesením uvedeným v záhlaví zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Ústavní soud připomíná, že ústavní soudnictví je v České republice vybudováno především na základě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky plynoucími z příslušných procesních norem. Po přezkoumání, zda stěžovatelčina ústavní stížnost splňuje všechny zákonem předepsané předpoklady k jejímu projednání, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnosti nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť jak vyplývá z výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud zrušil předcházející usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí.
4. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnosti jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2022
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj