6. Pro lepší pochopení mého odlišného stanoviska uvádím, že z vyžádaného soudního spisu (č. l. 3676) se podává, že nezletilá při pohovoru se sociální pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí dne 10. 8. 2021 mimo jiné uvedla, že "je spokojená, nic ji netrápí, jediné, co bych měla [pozn.: směřováno k sociální pracovnici] vyřídit na soudu je to, že chce být s mámou na Vánoce na Štědrý den a s tátou potom další dny." Sociální pracovnice poté v úředním záznamu výslovně uvedla: "Na konci rozhovoru jsem se A. zeptala, jestli bych ji mohla navštívit i u maminky, až tam bude. A. se zarazila, pokrčila rameny a sdělila, že neví. Bylo vidět, že je jí téma návštěvy v místě bydliště matky velmi nepříjemné." Dále se z něj podává (č. l. 3677), že nezletilá při pohovoru se sociální pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí dne 23. 9. 2021 mimo jiné na přímý dotaz sociální pracovnice, zda rodiče s ní hovoří o tom, co má říkat, že "ano, že s ní hovoří maminka." Dále je v úředním záznamu obsaženo sdělení sociální pracovnice, že poté nezletilá uvedla, "že je pravda, že za mnou [pozn.: směřováno k sociální pracovnici] chtěla přijít, chtěla mi říct, že u táty nechce být od čtvrtka do úterý (o tom také mluvily s maminkou), chce být u táty jenom od čtvrtka do neděle. Toto opakovala neustále, i na další dotazy, co mám panu soudci vyřídit, stále, že jenom to, že chce být u táty do neděle. Na můj dotaz, jestli jí u tatínka něco vadí, jestli je nějaký problém, něco se jí nelíbí, uvedla, že jí nic nevadí, u tatínka je spokojená, nevadí jí od něho jezdit do školy, jen ten pobyt u něho je moc dlouhý [...]." Sociální pracovnice dále v úředním záznamu uvedla, že "Tentokrát byla A. zaražená, smutná, je znatelné, že neví, co může říci nebo nemůže, jediné, co neustále opakuje je to, že nechce být s tátou do úterý, ale pouze do neděle. Jinak neumí pojmenovat, zda ji něco trápí, uvádí, že oba rodiče se o ni starají pěkně [...]." Na č. l. 3681 soudního spisu se podává, že nezletilá při pohovoru před krajským soudem dne 8. 12. 2021 co se týká styku s otcem uvedla, že "Nikdo se mnou o tom, že půjdu k soudu a co tady mám říkat, nemluvil. Chtěla bych mít domov u mamky, s taťkou se vídat. U taťky bych chtěla bývat, ale ne tak dlouho, chtěla bych tam být od čtvrtka do neděle [...]. Chtěla bych být na Štědrý den vždycky s mamkou, 25. bych šla k taťkovi a 26. by mě vrátil. Na Silvestra bych chtěla být s mamkou. S mamkou jsem rozhodně nemluvila o tom, jak to chci mít o prázdninách, a to je pravda. O prázdninách bych to chtěla na střídačku jeden rok s mamkou a jeden s taťkou. [...] O hlavních prázdninách v červenci chci být první týden s taťkou a další tři týdny s mamkou. A v srpnu to stejné."
7. Na základě uvedeného je podle mého názoru zřejmé, že názor nezletilé se za dobu půl roku rapidně změnil ze stádia, že jí "vyhovuje, jak je s mámou a tátou nyní, nechce nic měnit", přes "chce být u táty jenom od čtvrtka do neděle", až po přesné vypočtení konkrétních dat, termínů a časových úseků, kdy chce být s jednotlivými rodiči, což u devítiletého dítěte může svědčit o manipulaci některým z rodičů (z hlediska kontextu sdělovaných informací v posuzované věci matkou).
8. Ze soudního spisu tak vůbec není patrné, že by bylo zkoumáno, z jakého důvodu chce být nezletilá u otce najednou kratší čas, není zjištěno, v čem nezletilá vnímá péči otcovu horší než péči matky, když naopak nezletilá opakovaně sděluje "že oba rodiče se o ni starají pěkně" a uvedený rozpor není nijak vysvětlen. Uvedené pak vede až k protichůdným vyjádřením, jak je patrno z pohovoru s nezletilou před krajským soudem (sub 6), že na jednu stranu preferuje nezletilá o prázdninách "střídačku", ale pak hovoří o přesných časových úsecích, kdy chce prázdniny strávit s otcem a kdy s matkou. Nadto nezletilá jasně sociální pracovnici uvedla (sub 6), že s matkou hovoří o tom, jaké by mělo být rozvržení běžného styku s otcem. Tvrzení nezletilé u krajského soudu, že "Nikdo se mnou o tom, že půjdu k soudu a co tady mám říkat, nemluvil." se mi jeví až jako absurdní, jelikož nějakým způsobem zjevně muselo být devítileté nezletilé vysvětleno, proč k soudu jde a co se po ní bude chtít. Taktéž její vyjádření, že "S mamkou jsem rozhodně nemluvila o tom, jak to chci mít o prázdninách, a to je pravda." svědčí spíše o tom, že s ní byl její pohovor u krajského soudu řešen.
9. V kontextu výše uvedeného pak vyplývá ze soudního spisu, že dosud nebylo odborně zjišťováno, zda byla či nebyla nezletilá zmanipulována některým z rodičů, ačkoli takový požadavek je Ústavním soudem i Evropským soudem pro lidská práva považován alespoň za žádoucí a v pochybnostech za potřebný. Nezletilá je nízkého věku - 9 let - není tedy jisté (a v kontextu posuzované věci by mělo být podle Ústavního soudu prokázáno), zda dokáže prezentovat nezávisle své názory nebo jen opakuje názory některého z rodičů.
10. Nešlo tedy o vlastní výsledek soudního rozhodnutí, jak zdůrazňuje většina. Problémem bylo zjištění, zda při rozhodování byly dodrženy kautely řádně vedeného soudního řízení plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny.
11. Proto nesouhlasím se závěrem senátu, podle kterého stěžovatel staví Ústavní soud do role, která mu jako orgánu soudní ochrany ústavnosti nepřísluší. To, že se jedná o řízení "péčkové", kde se mohou okolnosti časem měnit (i k lepšímu), nemůže být důvodem, aby byla taková okolnost nezohledněna. Úkolem Ústavního soudu nebylo (a není) hodnocení vzájemných vztahů rodičů (to je věcí obecných soudů), nýbrž dodržení pravidel řádně vedeného soudního řízení. Stejně tak (viz bod 22) nejde o nabytí či nenabytí právní moci rozhodnutí městského soudu, protože jde o to, co bude následovat, resp. o to, co je již předběžně vykonatelné.
12. A konečně znovu připomínám závěr nálezu (bod 22 odůvodnění), vůči kterému se vymezuji - "Ústavní soud nezjistil v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí ve specifikovaných výrocích".
13. Pak mi ovšem není jasné, proč se v případě zjevné neopodstatněnosti rozhoduje v rozporu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nálezem a jaký právní názor nyní tedy Ústavní soud bude v případě potřeby či nepotřeby zjišťování manipulace s nezletilými zastávat a zda bude ještě nějak respektována předchozí judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, kterou jsem výše zmínil. Zřejmě žádný, protože tento nález se od odmítacích usnesení nijak neodlišuje, naopak na ně odkazuje. Jinak by bylo třeba věc předložit plénu podle § 23 zákona o Ústavním soudu, nebo důkladně vyložit, proč to nebylo třeba, ač se rozhoduje nálezem, který by měl závazný právní názor jako meritorní rozhodnutí ve věci obsahovat. Stejně tak jsme se tímto nálezem nijak neposunuli u výkladu čl. 3 Evropské úmluvy o provádění práv dítěte (viz závěr z Explanatory Report to the European Convention on the Exercise of Children's Rights. Strasbourg, 25.1.1996. Council of Europe. European Treaty Series - No. 160, s. 5-6, o potřebě každého státu si tuto věc posoudit).
14. Ale to je již jen důsledek způsobu, jakým mi byla nynější věc "odebrána".
V Brně dne 28. června 2022
Jan Filip