45. Podle Ústavního soudu není pobyt v L. u otce v nejlepším zájmu nezletilé bez dalšího - "navždy" - jen z toho důvodu, že zde nezletilá vyrůstala první roky svého života. Odvolací soud však dostatečně nezkoumal, jaký vliv na nezletilou mělo, že v L. vyrůstala, více než rok žila ve výlučné péči otce a chodila zde více než rok do školy. Měla-li by být výrazná změna prostředí spojená s přesunem do výlučné péče matky v Š. v zájmu nezletilé, musel by odvolací soud ve svém rozhodnutí vysvětlit závažné důvody pro takový postup.
46. Odvolací soud odůvodnil svěření nezletilé do výlučné péče matky zejména tím, že "ze znaleckého posudku vyplývá, že při omezeném kontaktu s matkou nezletilá citově strádá, vzhledem k tomu, že má k matce aktuálně silnější citovou vazbu, nežli k otci" a že má nezletilá zároveň "větší potřebu se svěřovat matce, vyhledávat ji pro utišení a uklidnění" (viz bod 45 napadeného rozsudku). Znalec v posudku nicméně výslovně zmiňuje, že nezletilá "má ráda oba rodiče, jejich partnery i polorodé sourozence" a že byť "vztahově mírně preferuje matku [...] je to dáno i tím, že s ní je méně a nemusí [s ní] absolvovat žádné povinnosti." Podle znalce "V. nepreferuje žádné prostředí" a "[j]ejí představa o vztahu s rodiči se mění podle toho, u koho je" (str. 59). Podle Ústavního soudu nemůže představovat pouze mírná preference jednoho z rodičů, se kterým dítě tráví méně času, uspokojivý důvod pro svěření do péče jednoho z nich, resp. popření možnosti (asymetrické) střídavé péče. Jde spíše o přirozený jev doprovázející jakékoliv nestandardní odloučení dítěte a rodiče, kteří spolu mají dobrý vztah. Skutečnost, že by si nezletilá přála trávit čas s oběma rodiči v podobné míře, ostatně vyplývá i z rozhovoru, který byl nedávno proveden předsedkyní odvolacího soudu (viz bod 10).
47. Za pádné nelze považovat ani další v napadeném rozhodnutí vyjádřené důvody svěření nezletilé do výlučné péče matky. Přihlédl-li odvolací soud k tomu, že má nezletilá v Š. prarodiče ze strany obou dvou rodičů a další příbuzné a že tyto vazby "jsou pro nezletilou důležité a mohou jí částečně vynahradit omezení kontaktů s kamarádkami, které si vybudovala v L." (bod 47 napadeného rozsudku), jde o příliš obecný závěr, který dostatečně nepopírá premisu kontinuity bydliště nezletilé. V napadeném rozhodnutí zároveň nebyly zmíněny žádné výrazně negativní relevantní výtky vůči péči otce. Za nedostačující důvod svěření nezletilé do péče matky Ústavní soud považuje odkaz na postup otce dne 16. 1. 2022, kdy si dřívější předání nezletilé neoprávněně vymohl za asistence Policie ČR.
VIII. Závěr
48. Lze uzavřít, že Ústavní soud shledal ústavní stížnost stěžovatele důvodnou, a to zejména proto, že odvolací soud dostatečně nezvážil možnost svěření nezletilé do (asymetrické) střídavé péče obou rodičů, byť byl povinen v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte hodnotit konkrétní dopady případného cestování a způsobu vzdělávání na dítě, ať je vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakákoliv. Zároveň v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny řádně neodůvodnil, proč je výlučná péče matky spojená se zásadní změnou dosavadního výchovného prostředí v nejlepším zájmu nezletilé. Odvolací soud svým rozhodnutím materiálně nenaplnil ústavní požadavek podle 32 odst. 4 Listiny, že právo rodičů pečovat o dítě může být omezeno pouze rozhodnutím soudu, neboť svoji odpovědnost rozhodnout o nejlepším zájmu dítěte nepřípustně přenesl fakticky na znalce.
49. Ústavní soud na základě výše uvedených důvodů ústavní stížnosti stěžovatele (otce) vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jím byla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 32 odst. 4 a 36 odst. 1 Listiny ve spojení s právy nezletilé vedlejší účastnice a) podle čl. 3 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
50. Na odvolacím soudu nyní bude, aby znovu rozhodl a v souladu s výše uvedenými obecnými východisky zvážil i možnost svěření nezletilé do (asymetrické) střídavé péče obou rodičů, případně aby pečlivě odůvodnil, proč je nutné nezletilou svěřit do výlučné péče jednoho z rodičů, a to i s ohledem na všechny nové okolnosti, které se v důsledku plynutí času objevily. Ústavní soud zároveň neinstruuje odvolací soud k tomu, aby nezletilou nutně svěřil do poměrné střídavé péče, což by pro ni znamenalo navštěvování dvou základních škol.
51. Ústavní soud konečně vnímá, že pro nezletilou je v tuto chvíli nejdůležitější, aby byla otázka úpravy péče již definitivně a bezodkladně rozhodnuta. Úkolem všech zúčastněných (zejména rodičů) nyní bude, aby zájem nezletilé nezůstal jen v rovině obecných proklamací.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. března 2023
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu