46. Ačkoli lze (obecně) přisvědčit vedlejší účastnici, že nemůže stanovit konkrétní obsah lékařské prohlídky, zejména zda při ní bude provedeno EMG vyšetření, stejně tak lze přisvědčit stěžovateli (coby objektivně slabší straně chráněné pracovním právem), že mu nelze klást jeho neprovedení k tíži. Je to zaměstnavatel, jenž je odpovědný za plnění povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně povinnosti zajistit lékařské prohlídky (vstupní, periodické, mimořádné či výstupní); nedostatečná obezřetnost zaměstnavatele na tomto úseku mu jdou k tíži nejen v oblasti veřejnoprávní, ale rovněž v případném pracovněprávním sporu, v němž se domáhá úpravy svých povinností při vyplácení renty poškozenému zaměstnanci. Z tohoto pohledu je třeba lékařské prohlídky a jejich výsledky chápat i jako ochranu stran do budoucna.
47. Nalézací soud zjistil, že vedle znaleckého posudku MUDr. Hany Martínkové ze dne 16. 11. 1999, podle něhož stěžovatel v důsledku pracovního úrazu není schopen dosavadní práce, nebylo provedeno jeho výstupní vyšetření (bod 18 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud v této souvislosti uvedl, že stěžovatel ve skutečnosti nebrojí proti neprovádění lékařských prohlídek, ale namítá, že jejich součástí nebylo EMG vyšetření, což nemohla vedlejší účastnice ovlivnit (bod 17 rozsudku odvolacího soudu).
48. Podle Ústavního soudu není z hlediska rozložení důkazního břemene rozhodné, zda vedlejší účastnice při plnění povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pochybila či nikoli. Skutečnost, že EMG vyšetření nebylo při trvání pracovního poměru ani po jeho skončení provedeno, má význam pouze z hlediska zjišťování, kdy stěžovatel syndromem karpálního tunelu trpěl či trpět začal. Jak přitom bylo uvedeno, nevědomost o této okolnosti jde k tíži vedlejší účastnice, která je povinna prokázat, že zjištěné onemocnění nenastalo v důsledku pracovního úrazu, tedy že vzniklo, ale zároveň bez příčinné souvislosti s ním. K tomu mohou (ale také nemusí) sloužit mimo jiné výsledky lékařských prohlídek a vyšetření na nich provedená; stěžovateli nelze vyčítat, že se nedomáhal pečlivějšího vyšetření na všechna onemocnění, jimiž mohl potenciálně trpět, nepociťoval-li jejich příznaky.
49. Nelze pominout ani individuální rozměry věci: Stěžovateli se v důsledku (jím nezaviněného) pracovního úrazu nezvratně změnil život - ocitl se ve složité a stresové situaci, přišel o práci i zdraví, a to s celoživotními následky; coby zaměstnanec je přitom v pracovněprávním sporu zvlášť chráněnou slabší smluvní stranou [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2283/17 ze dne 28. 8. 2018 (N 142/90 SbNU 307) nebo nález sp. zn. II. ÚS 1889/19 ze dne 21. 5. 2021, body 26 a 27]. Za těchto okolností se jeví požadavek obecných soudů, aby stěžovatel prokazoval existenci syndromu karpálního tunelu (na jehož příznaky si nikdy nestěžoval) v období před téměř dvaceti lety, nejen v rozporu s judikatorně dovozenými pravidly rozložení důkazního břemene a naznačeným principem ochrany slabší strany, ale také obecnou ideou spravedlnosti [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2048/09 ze dne 2. 11. 2009 (N 232/55 SbNU 181) nebo nález sp. zn. II. ÚS 3168/09 ze dne 5. 8. 2010 (N 158/58 SbNU 345)].
50. Ústavní soud shrnuje, že za situace, kdy na základě učiněných skutkových zjištění nebyla vyloučena existence oboustranného syndromu karpálního tunelu před jeho diagnostikováním dne 26. 7. 2013 ani jeho příčinná souvislost s pracovním úrazem, bylo za takto neobjasněného skutkového stavu jediným možným vyústěním uzavřít, že vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno o podstatné změně poměrů stěžovatele (a vyvodit z toho plynoucí právní důsledky). Jestliže nalézací i odvolací soud uvedený závěr neučinily, fakticky tím, v rozporu s příslušnou právní úpravou a pravidly řádně vedeného řízení, přenesly důkazní břemeno na stěžovatele, čímž porušily jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, a v konečném důsledku neposkytly ochranu jeho ústavně zaručenému právu na nedotknutelnost osoby (čl. 7 odst. 1 Listiny).
51. Pochybení dosahující ústavněprávní intenzity nenapravil ani Nejvyšší soud, podle něhož (bez ohledu na závěr o vadnosti dovolání v meritorní části) je rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, přestože tomu tak není. Porušení ústavně zaručených práv se proto týkají i napadeného usnesení Nejvyššího soudu.
52. Dalšími stěžovatelem předestřenými argumentačními liniemi, tj. že se obecné soudy nevyjádřily k možnému vyléčení onemocnění nebo k jeho rozsahu či nevzaly v potaz tvrzené pochybení vedlejší účastnice na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se Ústavní soud nezabýval, neboť je to nadbytečné za situace, byla-li ústavně nekonformní již výchozí úvaha, že vedlejší účastnice unesla důkazní břemeno ve vztahu k relevantní změně poměrů na straně stěžovatele. Teprve následně se lze zabývat posouzením, zda jde o změnu poměrů podstatnou, k čemuž směřuje část stěžovatelovy argumentace, s níž by se obecné soudy musely vypořádat. Důvodná není stěžovatelova námitka porušení jeho práva na přiměřené hmotné zabezpečení podle čl. 30 odst. 1 Listiny, neboť uvedeného veřejného subjektivního práva se lze dovolávat pouze v mezích stanovených zákonem (čl. 30 odst. 3 Listiny), tj. právními předpisy v oblasti sociálního zabezpečení, nikoli v rovině soukromoprávní.
VIII. Závěr
53. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadená rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil, neboť jimi byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), ve spojení s jeho právem na nedotknutelnost osoby (čl. 7 odst. 1 Listiny).
54. V dalším řízení bude úkolem nalézacího soudu, aby v intencích tohoto nálezu revidoval svůj závěr o unesení důkazního břemene vedlejší účastnicí; aby zohlednil zejména, že je na vedlejší účastnici, aby prokázala, že syndrom karpálního tunelu u stěžovatele nemá příčinnou souvislost s pracovním úrazem. Samotné zjištění onemocnění přitom neznamená, že se poměry stěžovatele změnily (natož podstatně), neboť za tím účelem je nezbytné zhodnotit jeho poměry, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku. Nebude-li možné závěr o podstatné změně poměrů stěžovatele jednoznačně učinit, vyvodí z toho nalézací soud v souladu s nastíněnými pravidly rozložení důkazního břemene příslušné procesní důsledky.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. června 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu