Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. J., zastoupené Mgr. Lucií Pichl Šebelovou, advokátkou, sídlem nám. Republiky 899/18, Znojmo, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023 č. j. 100 Co 295/2022-763, a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 8. 2022 č. j. 26 P 247/2020-708, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Ústavnímu soudu byl dne 22. 5. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka dne 25. 1. 2022 podala návrh na změnu péče a výživy k nezletilému synovi Z. a k nezletilé dceři T. Č. Tvrdila, že se po svěření dětí do péče otce zhoršil jejich psychický stav, děti si přejí být u matky, otec o ně dostatečně nepečuje, fyzicky je trestá a zanedbává jejich zdravotní péči. Otec navíc s matkou dostatečně nekomunikuje a znesnadňuje jí kontakt s dětmi. Stěžovatelka uvedla, že ona má pro výchovu dětí vhodné podmínky. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 10. 8. 2022 č. j. 26 P 247/2020-708, návrh zamítl. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2023 č. j. 100 Co 295/2022-763, prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Obecné soudy stěžovatelčin návrh neshledaly důvodným, neboť od posledního rozhodnutí soudu nenastaly podstatné změny v poměrech na straně matky či nezletilých, které by odůvodňovaly zásah do předchozího rozhodnutí o péči. Bylo prokázáno, že otec je schopen se o nezletilé řádně postarat, nezletilí jsou v jeho péči spokojeni, ve škole po všech stránkách prospívají. Naopak matka se nadále snaží eliminovat otce ze života nezletilých, neuznává jeho roli a svým chováním nezletilé děti stresuje a ohrožuje jejich další vývoj.
Stěžovatelka je přesvědčena, že obecné soudy porušily její práva garantovaná v čl. 32 a 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Obecné soudy neprovedly navrhované důkazy a učinily chybné skutkové závěry. Rozhodnutí byla učiněna v rozporu se zájmy dětí a nejsou dostatečně odůvodněna. Z toho důvodu se stěžovatelka domáhá jejich zrušení.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněna práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení jako celek bylo vedeno v souladu s ústavními principy. V nyní projednávané věci Ústavní soud žádné ústavněprávně relevantní pochybení neshledal. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna a nevykazují známky svévole ani jiného kvalifikovaného excesu nezbytného pro uplatnění kasační pravomoci.
Stěžovatelka namítá neúplně zjištěný skutkový stav věci zapříčiněný zamítnutím důkazních návrhů (znaleckého posudku, audio a videonahrávek). Ústavní soud tento nedostatek v napadených rozhodnutích neshledal. Soudy nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům účastníků, jejich povinností však je o důkazních návrzích rozhodnout a vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 463/2000). V nynějším případě bylo neprovedení navrhovaných důkazů řádně odůvodněno (srov. zejm. body 43 a 44 rozsudku okresního soudu a bod 16 rozsudku krajského soudu). Stěžovatelka dále namítá, že rozhodnutí nezohledňují zájmy nezletilých, jsou založena na subjektivním hodnocení obou rodičů (např. závěr o matčině manipulaci s dětmi), aniž by tyto závěry byly opřeny o relevantní důkazy. Domnívá se, že rozhodnutí jsou zatížena antipatiemi soudů vůči ní. Závěr, že se stěžovatelka přestěhovala pouze za účelem ztížení styku otce s dětmi, není nijak podložený. Ústavní soud ani v tomto ohledu žádné pochybení obecných soudů neshledal. Učiněné závěry jsou pečlivě odůvodněny a logicky vyplývají z provedeného dokazování (srov. zejm. body 12 a násl. rozsudku okresního soudu a body 22 a 25 rozsudku krajského soudu).
Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu