48. Nepřípustný je i nesouhlas městského soudu se zapojením prarodičů do výchovy dětí. Přestože je primární odpovědnost za realizaci péče o nezletilého na rodiči, zapojení osob blízkých rodiči (a potažmo dítěti) je jevem naprosto běžným a naopak v mnohém prospěšným; opět se proto nejedná o argument proti střídavé péči (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3065/21, bod 53).
V/b.(v.) Zaměnitelnost střídavé péče a výlučné péče s "rozšířeným", resp. "nadstandardním", stykem
49. Obecné soudy v napadených rozsudcích charakterizovaly jimi zvolené - a matkou prosazované - řešení jako výlučnou péči matky s "rozšířeným stykem" otce (viz bod 15 rozsudku obvodního soudu), resp. stykem "v nadstandardním rozsahu" (viz bod 38 rozsudku městského soudu); styk s dětmi přitom stěžovateli stanovili v rozsahu přibližně čtyř dní (a čtyř nocí) ve 14denním cyklu. Sluší se poznamenat, že takový styk vnímá Ústavní soud spíše za standardní, s ohledem na společenský vývoj v posledních letech podpořený i zdejší judikaturou (shodně nález sp. zn. I. ÚS 3065/21, bod 58).
50. Obvodní soud přitom - bez bližšího odůvodnění - konstatoval, že považuje za lhostejné, zda se jím určený model péče nazývá péčí výlučnou nebo střídavou (viz bod 15 rozsudku). Tento právní názor však ve světle judikatury Ústavního soudu neobstojí. Dle Ústavního soudu naopak není lhostejné, zda obecné soudy zvolí model výlučné péče s širokým stykem pro nerezidentního rodiče nebo nestejnoměrné střídavé péče. Pokud jsou naplněna shora diskutovaná kritéria pro stanovení střídavé péče (čemuž zpravidla nasvědčuje okolnost, že obecný soud výslovně přiznal nepečujícímu rodiči "nadstandardní" rozsah styku), je střídavá péče - byť i nestejnoměrná - preferovaným řešením; výlučná péče v takovém případě představuje výjimku, kterou je obecný soud povinen přesvědčivě odůvodnit, a zároveň nastínit podmínky, za nichž by byla střídavá péče v budoucnu realizovatelná (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3065/21, body 60 a 61).
51. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že odklon od střídavé péče ve prospěch výlučné péče s "nadstandardním" stykem nelze odůvodnit ani tím, že se stěžovateli nepodařilo prokázat tvrzení, že ho matka vylučuje z rozhodování o záležitostech týkajících se dětí (srov. bod 37 rozsudku městského soudu). Tento závěr je nadto rozporný s bezprostředně navazujícím konstatováním městského soudu, že "[j]e třeba znovu připomenout, že takto byl nastaven funkční model rodiny i v době společného soužití rodičů" (bod 37 rozsudku); toto zjištění navíc městský soud patrně pouze převzal z tvrzení matky.
V/b. Aplikace na projednávaný případ - styk otce s dětmi
52. Ústavní soud přezkoumal i námitky týkající se výroků napadených rozsudků, jimiž obecné soudy určily rozsah styku stěžovatele s dětmi. Považuje však za nutné vytknout před závorku, že osud posuzovaných výroků závisí na výsledku opětovného rozhodnutí o formě péče.
53. První okruh stěžovatelových námitek směřuje proti mechanismu určení termínů styku s dětmi v průběhu letních prázdnin. Předně nelze přisvědčit jeho argumentu, že rozhodnutí je pro něj překvapivé, neboť vychází z doplnění závěrečného návrhu matky, s nímž neměl možnost se seznámit. Stěžovatel měl příležitost na matčin návrh reagovat ve svém odvolání, což i učinil (viz č. l. 91); na svých procesních právech tak zkrácen nebyl. Z hlediska Ústavního soudu se nejeví problematickým ani vlastní závěr o potřebě pevného stanovení termínů prázdninového styku v případě, že se rodiče nejsou schopni na rozvrhu dohodnout. To však v posuzované věci prokázáno nebylo. Obecné soudy učinily skutkový závěr o nemožnosti dohody pouze na základě tvrzení matky, jež otec ve svém odvolání (tj. při nejbližší možné příležitosti) rozporoval (viz č. l. 91); ze soudního spisu plyne, že každý z rodičů popisuje okolnosti nalézání dohody na prázdninovém režimu dětí zcela odlišně. Skutkový závěr je proto nutno označit za svévolný.
54. Stěžovatel dále brojí i proti rozhodnutí obecných soudů, že místem předání dětí během prázdninového styku s otcem bude bydliště matky. Odkaz na právní závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1279/21 není zcela přiléhavý, neboť tento nález primárně řeší vyvážení překážek spojených se zajištěním styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost. V posuzované věci se však bydliště rodičů nachází v relativně těsné blízkosti. Stěžovatelem rozporované řešení se navíc týká pouze případů styku o prázdninách a svátcích. Těžko tak lze uvažovat, že by tvrzené pochybení dosahovalo intenzity porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
VI. Závěr
55. V napadených rozsudcích chybí pečlivá úvaha a odůvodnění, co ve skutečnosti brání střídavé péči o děti, a to i nestejnoměrné, kterou stěžovatel v řízení navrhoval. Městský soud sice formálně citoval z judikatury Ústavního soudu kritéria nutná pro posuzování nejlepšího zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů, jejím požadavkům však nedostál. Obecné soudy ve skutečnosti založily svůj závěr na důvodech, jež nemohou jako překážka pro stanovení střídavé péče obstát; na některých místech přitom přihlédly k neprokázaným tvrzením a na jiných naopak důkazně opomenuly skutečnosti, jež jsou pro rozhodnutí o svěření dětí do střídavé péče relevantní. Obecné soudy tak nedostály své povinnosti přesvědčivě a srozumitelně odůvodnit svůj právní závěr, že není v nejlepším zájmu dětí být ve střídavé (byť i nestejnoměrné) péči obou rodičů. Tím porušily právo stěžovatele na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
56. Na základě výše uvedeného Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výroku nálezu uvedeno.
57. Bude povinností obecných soudů, aby - vázány právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) - ve věci znovu rozhodly a své rozhodnutí náležitě odůvodnily.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 9. května 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu