42. K neudržitelnosti takové konstrukce se (přinejmenším implicitně) hlásí také odborná literatura. Ustanovení opatrovníka z důvodu duševní poruchy účastníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. vnímá především jako opatření řešící (přechodně) stav před omezením hmotněprávní způsobilosti. Korbel s Jirsou tvrdí: "Jde o účastníka, u něhož dosud nedošlo k pravomocnému rozhodnutí o omezení svéprávnosti, který má tedy de iure plnou procesní způsobilost, ale fakticky již není schopen jednat před soudem... (c. d., str. 239). Jiný komentář uvádí: "Duševní porucha se u fyzické osoby, jež je účastníkem řízení, může projevit, a soud na ní musí reagovat ještě dříve, než bude v závislosti na její povaze účastník omezen ve svéprávnosti a bude mu ustanoven zákonný zástupce dle hmotného práva, byť předpoklady pro ustanovení procesního opatrovníka budou v konkrétním případě totožné s důvody omezení svéprávnosti" (SMOLÍK, Petr. § 29: Opatrovník ad hoc ustanovený soudem. IN: SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád: komentář. Praha: C. H. Beck, 2022, bod 29). Ústavní soud mimochodem dodává, že stěžovatel z nálezu sp. zn. II. ÚS 2020/18 byl po ukončení soudního řízení, jehož průběh napadal, výrazně ve svéprávnosti omezen. Alternativně je § 29 odst. 3 o. s. ř. aplikovatelný v situaci přechodné duševní poruchy (KORBEL, JIRSA: c. d., str. 236: "Může jít též o různé přechodné stavy, během nichž není účastník řízení schopen jednat před soudem pro nemoc či úraz, ale není kvůli tomu důvod omezovat jeho svéprávnost"). Tomu odpovídala pozice stěžovatele v nálezu sp. zn. II. ÚS 3040/16. Stěžovatel byl v době rozhodných úkonů obecných soudů v původním řízení po několik měsíců procesně nezpůsobilý z důvodu duševní poruchy způsobené (později vyoperovaným) nádorem na mozku.
43. Obecné soudy se k představenému výkladu v napadených rozhodnutích samy hlásily. Nalézací soud zdůraznil: "Soud by měl na duševní poruchu účastníka reagovat, jakmile se tato negativně v řízení projeví, tj. ještě dříve, než bude v závislosti na její povaze omezen ve svéprávnosti a bude mu ustanoven zákonný zástupce podle hmotného práva" (bod 8 jeho usnesení). Odvolací soud předchozí větu zopakoval jako: "správný právní názor" prvostupňového soudu (bod 6 usnesení odvolacího soudu). Dovolací soud využitelnost § 29 odst. 3 o. s. ř. v situacích duševní poruchy účastníka rozebírá rozsáhle, od obecného rámce se však nijak neodlišuje ["Ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. zde dopadá na účastníky, kteří ještě nebyli pravomocným rozhodnutím soudu omezeni ve svéprávnosti (buď proto, že probíhající řízení o svéprávnosti dosud nebylo ukončeno, nebo proto, že ještě ani nebylo zahájeno) a de iure (formálně stále mají plnou procesní způsobilost)", str. 5 jeho usnesení], věnuje se též rozdílům mezi krátkodobými a dlouhodobými duševními poruchami (vše na pozadí obou nálezů Ústavního soudu, k jejich faktické vazbě na názory doktríny srov. předchozí bod).
44. Přes výslovné přihlášení se k prezentovanému právnímu názoru nalézací soud po ustanovení procesního opatrovníka stěžovateli neučinil žádné kroky k omezení jeho hmotněprávní způsobilosti. Z vyjádření prvostupňového soudu plyne, že k podání podnětu v tomto směru nepřistoupil doposud a stěžovateli stále přísluší plná svéprávnost. Jedinou výjimkou je právě dotčený pracovněprávní spor, kde procesní způsobilost postrádá. Jde tedy o konkrétní příklad shora Ústavním soudem poukazovaného neproporcionálního zásahu, založeného na náhledu obecných soudů, že stěžovatel na jednu stranu trpí duševní poruchou znemožňující mu samostatně jednat v běžném (byť komplexním) soudním sporu, aby byl zároveň dostatečně duševně zdráv například pro uzavírání nejsložitějších smluvních vztahů.
45. Pestrost lidského života i jemu odpovídajících právních vztahů je nevyčerpatelná a Ústavní soud proto nevylučuje, že může nastat stav, ve kterém by kritizovaná dichotomie byla obhajitelná. Je pak úkolem obecných soudů, aby přesvědčivě odůvodnily, proč je účastník řízení duševně postižený a na základě toho procesně nezpůsobilý výhradně ve vztahu k dotčenému řízení. V přezkoumávané věci Ústavní soud takové odůvodnění bohužel v napadených rozhodnutích postrádá. Jestliže nalézací soud v návaznosti na znalecký posudek poukazuje na to, že: "Spor s bývalým zaměstnavatelem se tak stává jeho dominujícím zájmem... (čímž) ... dochází k progresi paranoidního vývoje osobnosti až do té míry, že lze s velkou pravděpodobností diagnostikovat poruchu s bludy" (bod 7 jeho usnesení), tak tento vývoj by měl mít logicky dopad na jednání stěžovatele také mimo soudní řízení, jinak by obtížně mohlo jít o zájem "dominující". Argumentace nalézacího soudu nebezpečím z prodlení je mylná fakticky (již dva roky se v řízení řeší pouze oprávněnost jmenování opatrovníka) i právně (jmenování opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. není hrozbou z prodlení jakkoliv podmíněna). Odvolací soud sice odkaz na nebezpečí z prodlení správně popřel, jiný důvod pro výjimku nicméně neposkytl. Při posouzení konkrétní situace stěžovatele naopak výslovně cestu dichotomie odmítl a napsal, že ustanovení procesního opatrovníka bylo správné "... v důsledku rozvíjející se duševní poruchy žalobce projevující se negativně v pokračujícím řízení, tj. ještě dříve, než mu bude v závislosti na jeho povaze ustanoven zákonný zástupce podle hmotného práva" (bod 6 jeho usnesení). Tento závěr poté při zhodnocení věci výslovně souhlasně zopakoval rovněž Nejvyšší soud. Dodal k tomu: "Pracovněprávní povaha uplatněného nároku a délka řízení vylučují, aby za jiné vhodné opatření bylo možno považovat podnět k zahájení řízení o svéprávnosti a na něj navazující přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř." (str. 7 jeho usnesení). Ústavnímu soudu není zřejmé, z jakého důvodu pracovněprávní charakter a délka trvání sporu v tomto případě bránily variantě přerušení řízení (stěžovatel s ustanovením opatrovníka nesouhlasil a obecné soudy mohly předvídat, že se povede po značnou dobu spor o jeho ustanovení), každopádně dovolací soud tím pouze posuzoval vhodnost procesního postupu (nalézacího) soudu, věcně očividně předvídal vhodnost (potřebu) omezení hmotněprávní způsobilosti stěžovatele.
46. Ústavní soud opět opakuje, že vnímá extrémně obtížnou pozici nalézacího soudu v řízení ve věci samé, způsobenou nestandardním přístupem stěžovatele v řízení. V podstatě i rozumí snaze situaci řešit ustanovením procesního opatrovníka. Nicméně postup, při kterém je bez přesvědčivého odůvodnění duševní poruchou argumentováno výhradně k zbavení procesní způsobilosti stěžovatele pro dotčený soudní spor, aniž by nalézací soud (a to ani posléze) inicioval jakékoliv kroky v oblasti omezení hmotněprávní způsobilosti stěžovatele, nelze z podaných příčin ústavněprávně akceptovat.
VI. Závěr
47. Ústavní soud na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, proto ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadená usnesení zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona].
48. Obecné soudy budou v (pokračujícím) řízení vázány právními názory vyslovenými v tomto nálezu (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Ústavní soud přitom podtrhuje, že jeho argumentace připouští při řádném zdůvodnění několik ústavně konformních variant dalšího postupu, a to včetně (opětovné) aplikace § 29 odst. 3 o. s. ř. Důležitým aspektem nesporně bude aktuální zdravotní stav stěžovatele. Je zároveň důležité dodat, že pokud by se nalézací soud přiklonil k ponechání procesní způsobilosti stěžovatele a reflektoval tak mj. jeho odpor k ustanovení opatrovníka (je totiž otázkou, nakolik při očekáváné nespolupráci stěžovatele s procesním opatrovníkem/advokátem může opatrovník stěžovateli vůbec reálně pomoci...), musí být stěžovatel připraven nést případné negativní následky takového kroku, a to včetně dopadu případných pořádkových opatření mířících proti jeho nezákonnému chování vůči soudu a účastníkům či následné (ne)pravděpodobnosti úspěchu žaloby na zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř. (z důvodu, že nebyl přes duševní poruchu zastoupen).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu