53. Okresní soud v napadeném rozsudku zmínil existenci kasačního nálezu, jeho obsah však již nikoli. V souladu s požadavkem Ústavního soudu nicméně zjistil názor dětí přímo i prostřednictvím opatrovníka. Své rozhodnutí o formě péče i rozsahu styku s otcem posléze založil na závěru, že přání dcer je z hlediska posouzení jejich nejlepšího zájmu určující a tento převáží nad zájmy otce.
54. Krajský soud následně výslovně zjišťoval, jaký je postoj dcer k přespávání u otce i během pracovního týdne a co takovému nocování brání (viz dotazy soudu na č. l. 388, vyjádření matky na č. l. 394 a zpráva OSPOD č. l. 402); s odkazem na negativní stanovisko obou dětí potvrdil nastavení styku v pracovním týdnu bez přespání a konstatoval, že požadavky Ústavního soudu vyjádřené v kasačním nálezu byly naplněny. V napadeném rozsudku - i ve vyjádření k ústavní stížnosti - pak dále argumentoval, že oproti stavu v době vydání zrušených rozhodnutí došlo ve věci k podstatné změně okolností, jež však nijak blíže nekonkretizoval.
55. Ústavní soud si je vědom, nakolik paradoxně musí pro stěžovatele vyznívat výsledek řízení, v němž obecné soudy stanovily jeho styk s dcerami v rozsahu užším, než vyplýval z prvních rozhodnutí, která Ústavní soud pro jejich protiústavnost zrušil; navíc navzdory tomu, že matka i otec v průběhu řízení o napadeném rozsudku okresního soudu deklarovali zlepšení vzájemných rodinných vztahů (viz bod 25 rozsudku). Přihlédl však k okolnosti, že děti v době mezi vydáním kasačního nálezu a napadeného rozsudku krajského soudu vyspěly o další více než tři roky, jejich názor byl nově v řízení opakovaně zjišťován a obě soustavně uváděly, že si nepřejí u otce pobývat častěji než doposud (ani u něj během pracovního týdne přespávat); tyto skutečnosti obecné soudy v napadených rozhodnutích zohlednily. Požadavek Ústavního soudu na zjištění stanoviska dětí, posouzení jejich nejlepšího zájmu v souvislosti se stykem s otcem i doplnění odůvodnění rozhodnutí proto má Ústavní soud - navzdory popsaným výhradám - za naplněný.
56. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí - tj. napadený rozsudek okresního soudu ve spojení s napadeným rozsudkem krajského soudu, jenž dokazování dále doplnil a odůvodnění dopracoval - obstojí i ve světle kasačního nálezu sp. zn. II. ÚS 4189/18.
VI. Závěr
57. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud uzavřel, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
58. Na základě výše uvedeného Ústavní soud rozhodl podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak je ve výroku nálezu uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. června 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu