35. Jediný podrobněji rozebraný faktor pro odmítnutí střídavé péče je špatná komunikace mezi rodiči a jejich konfliktní vztah; jako příklady konfliktních situací obecné soudy uvádějí výběr pediatra, lékařská vyšetření nezletilého, předávání kartičky VZP, výběr mateřské školy či cestování nezletilého do Velké Británie za příbuznými. Absence či horší komunikace mezi rodiči však sama o sobě nemůže vést k vyloučení střídavé péče. Obecné soudy navíc v odůvodnění blíže nevypořádaly, který z rodičů je za nevhodnou komunikaci zodpovědný; v ničím podložených náznacích pak kladly špatnou komunikaci za vinu spíše stěžovateli. Aniž by Ústavní soud chtěl uvedené situace podrobněji rozebírat, má za to, že možnost cizince hovořit s lékařem svého dítěte v jiném než českém jazyce by měla být samozřejmostí, zejména žijí-li rodiče i dítě v hlavním městě; předávání kartičky VZP společně s dítětem by mělo být automatické; snaha rodiče umožnit dítěti kontakt se širší rodinou v zahraničí je zcela pochopitelná; a pokud jde o výběr mateřské školky, Ústavní soud upozorňuje, že speciálně zřízená komise Městské části Praha 6 dospěla v posuzovaném případě k závěru, že nezletilý by měl navštěvovat bilingvní mateřskou školku (sdělení kolizního opatrovníka ze dne 20. 5. 2019, č. l. 1040), což vedlejší účastnice, za přispění obecných soudů, zcela ignorovala. Nezohledněním uvedených aspektů věci obecné soudy neodůvodněně posílily pozici vedlejší účastnice jakožto pečujícího rodiče, čímž vytvořily prostor pro další stupňování konfliktní situace mezi rodiči. Svěření nezletilého do střídavé péče může naopak být impulsem k posílení komunikace a spolupráce rodičů. Ostatně většina z výše uvedených sporných situací souvisí s rodičovskou odpovědností a rodiče se o nich musí domluvit vždy, ať již je výchovný model nastaven jakkoli.
36. Závěrem Ústavní soud konstatuje, že záměnu sudého týdne za lichý ze strany nalézacího soudu při určení styku stěžovatele s nezletilým považuje za neakceptovatelnou svévoli. Je třeba vnímat, že rodiče během několik let trvajícího opatrovnického řízení žijí ve velké nejistotě, přičemž možnost jakéhokoli plánování, například letních prázdnin, je velmi obtížná. I při standardním zaměstnání by se tedy rodiče měli mít možnost spolehnout alespoň na to, že týdny jejich péče o dítěte nebudou soudem v konečném rozhodnutí bezdůvodně prohozeny. V posuzovaném případě je navíc pochybení nalézacího soudu zcela flagrantní, neboť stěžovatel od počátku řízení soudu předkládá podrobné tabulky vysvětlující mechanismus jeho pracovních směn a při jakýchkoli dohodách o styku zdůrazňuje nemožnost tyto směny jakkoli upravovat.
37. Nad rámec výše uvedeného považuje Ústavní soud za nutné vymezit se též proti postupu nalézacího soudu v řízení. Řízení bylo zahájeno v květnu roku 2017. O rok později nalézací soud, aniž by k tomu byl dán důvod, pomocí předběžného opatření uložil stěžovateli povinnost strpět výlučnou péči vedlejší účastnice. Až do pravomocného konce řízení v dubnu 2022 však obecné soudy neupravily styk stěžovatele s nezletilým, a to navzdory opakovaným návrhům stěžovatele i výzvám kolizního opatrovníka nezletilého. Poprvé kolizní opatrovník nalézací soud upozornil na nutnost úpravy výchovných poměrů soudně s ohledem na neúčinnost nařízené mediace již 5. 12. 2017 (sdělení kolizního opatrovníka ze dne 5. 12. 2017, č. l. 228); kolizní opatrovník následně svůj apel na soudní úpravu výchovných poměrů nezletilého několikrát zopakoval (viz např. sdělení kolizního opatrovníka ze dne 18. 4. 2018, č. l. 298). V následných sděleních kolizní opatrovník opakovaně upozorňoval obecné soudy na skutečnost, že doposud neproběhlo ani jedno jednání, a na nevhodnost svěření nezletilého do výlučné péče vedlejší účastnice (bez příslušné úpravy styku nezletilého se stěžovatelem) prostřednictvím předběžného opatření (viz sdělení kolizního opatrovníka ze dne 14. 5. 2018, č. l. 402; vyjádření kolizního opatrovníka ze dne 21. 5. 2018, č. l. 410). Ve svém vyjádření ze dne 3. 6. 2019 kolizní opatrovník uvedl, že s ohledem na to, že řízení trvá již od roku 2017, další jednání je stanoveno až na září 2019 a poté se v řízení bude čekat na vyhotovení znaleckého posudku, považuje za vhodné a v zájmu nezletilého, aby byl styk upraven, a to s určitou pravidelností. Kolizní opatrovník upozornil, že z doposud ve spisu vedených podkladů vyplývá, že nezletilý má dobrý vztah s oběma rodiči, prarodiče má nezletilý ve Velké Británii a měl by mít možnost se s nimi stýkat a poznávat kulturu této země. Kolizní opatrovník zkritizoval, že styk doposud probíhá pouze v míře nezbytné, a vysvětlil, že usnesení, kterým bylo vydáno předběžné opatření, že stěžovatel je povinen strpět výlučnou péči vedlejší účastnice, situaci v rodině velmi zkomplikovalo, neboť zakonzervovalo současný stav a vedlejší účastnice nemá motivaci ustoupit ze svého zamítavého postoje k rozšíření styku (vyjádření kolizního opatrovníka ze dne 3. 6. 2019, č. l. 1134). Apel na vydání předběžného opatření ohledně styku nezletilého se stěžovatelem pak kolizní opatrovník zopakoval dne 1. 7. 2019, 11. 7. 2019 a ve svém závěrečném návrhu ze dne 16. 9. 2021 žádal o předběžnou vykonatelnost rozhodnutí nalézacího soudu (závěrečný návrh kolizního opatrovníka ze dne 16. 9. 2021, č. l. 2069). Žádné z uvedených vyjádření kolizního opatrovníka nalézací soud nevyslyšel. Nalézací soud tak v řízení nejen že nepostupoval v souladu se zásadou co nejrychlejšího rozhodnutí věci, svými procesními rozhodnutími navíc mezi účastníky řízení vytvořil zásadní nerovnost v právech a povinnostech, a to po dobu čtyř let.
VI. Závěr
38. S ohledem na vše výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V dalším řízení budou ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy obecné soudy vázány právním názorem vysloveným v tomto nálezu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 22. května 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu