34. V napadeném rozsudku krajský soud odkazuje na závěry judikatury Ústavního soudu a uvádí, že zásadním předmětem hodnocení se však více stala otázka, zda je možno v zájmu vyhovění požadavku na rovnocennou péči ze strany obou rodičů trvat na tom, aby nezletilí s ohledem na vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů začali navštěvovat střídavě dvě základní školy. Krajský soud ve svém odůvodnění odkázal na relevantní kritéria, která je třeba vzít v úvahu při posuzování nejlepšího zájmu dítěte. Uvádí, že při tom zohlednil 1) existenci pokrevního pouta mezi nezletilými a osobou usilující o jeho svěření do péče, 2) míru zachování identity dětí a jejich rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby, 3) schopnost osoby usilující o svěření dětí do péče zajistit jejich bezproblémový vývoj a jiné potřeby, 4) přání dítěte. Krajský soud konstatoval, že první tři kritéria jsou v daném případě beze zbytku naplněna, ohledně čtvrtého požadavku, který se týká přímo přání dítěte, dospěl k závěru, že k posouzení, zda není v rozporu s nejlepším zájmem dětí začít plnit povinnou školní docházku ve dvou základních školách, nelze bez dalšího brát přání obou chlapců za jediný rozhodující aspekt. S takovým závěrem lze souhlasit, neboť zohlednění názoru nezletilých (ve věku 8 a 10 let) je třeba přizpůsobit jejich rozvíjejícím se schopnostem. Ústavní soud však nemohl aprobovat postup, jakým krajský soud odůvodnil napadené rozhodnutí, když neodůvodnil svůj závěr o změně poměrů a nutnosti nastolit jinou úpravu poměrů nezletilých, a když bez odůvodnění bagatelizoval vyjádřený názor nezletilých.
35. Jak bylo uvedeno výše, krajský soud v plném rozsahu návrhu vedlejšího účastníka na změnu rozhodnutí vyhověl, a založil své rozhodnutí převážně na závěru, že u rovnoměrné střídavé péče se střídáním dvou školských zařízení nelze konstatovat, že je v příkrém rozporu se zájmy obou nezletilých, a že nebyl shledán relevantní důvod, pro který by bylo namístě návrhu vedlejšího účastníka (otce) nevyhovět. Dle Ústavního soudu se však krajský soud nevěnoval prokazování závěru, že začlenění nezletilého D. a nezletilého J. do dvou školních kolektivů je v jejich nejlepším zájmu. Krajský soud neodůvodnil, proč je zvolená úprava v nejlepším zájmu nezletilých, a již z formulací částí odůvodnění krajského soudu ("nejde o tak nepřekonatelné překážky" či "model výchovy v příkrém rozporu se zájmy obou nezletilých") je patrné, že ve zvoleném řešení spatřuje pro nezletilé rizika a možné zhoršení jejich situace. Krajský soud tedy nezohlednil závěry Ústavního soudu, plynoucí z výše uvedené judikatury, např. nálezu sp. zn. III. ÚS 928/22 ze dne 24. 5. 2022, když se nezabýval tím, proč je navštěvování dvou škol v nejlepším zájmu nezletilých, ale spokojil se toliko se závěrem, že nebyl shledán relevantní důvod, pro který by nebylo možné takovou úpravu nařídit. Takovým postupem krajský soud zatížil své rozhodnutí vadou, která má ústavněprávní rozměr, neboť v důsledku svého excesu spočívajícího v neposouzení nejlepšího zájmu nezletilých, který se projevil i v nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, porušil právo stěžovatelky a nezletilých vedlejších účastníků na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně také porušil právo nezletilých zaručené v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
36. Lze souhlasit se závěry krajského soudu v tom, že obecně platí, že nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů a musely by existovat velmi závažné důvody, pro které není možné svěřit dítě do střídavé péče obou rodičů, a to péče rovnocenné. Nezletilí však do rozhodnutí krajského soudu již svěřeni do střídavé výchovy byli, byť střídavé výchovy asymetrické. Krajský soud uvedl, že vztahy mezi rodiči nejsou ideální, avšak za situace, kdy se oba rodiče o nezletilé aktivně zajímají, jsou stejnou měrou ochotni a schopni pečovat o jejich zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, a nezletilí mají k oběma rodičům citový vztah, nebyl shledán relevantní důvod, pro který by bylo namístě návrhu otce nevyhovět. Nezabýval se však v odůvodnění tím, zda je začlenění nezletilých do dvou školních kolektivů v jejich nejlepším zájmu, naopak uvedl, že nelze konstatovat, že takový model výchovy je v příkrém rozporu se zájmy obou nezletilých. Krajský soud dále nevysvětlil, proč dospěl k závěru, že z provedeného dokazování dospěl k závěru, že nezletilým bezprostředně nehrozí "nějaká vážnější psychická újma", když okresní soud pokazuje na "ne zcela optimální psychický stav" staršího z chlapců.
37. Ústavní soud připomíná, že kritériem pro svěření dítěte do střídavé výchovy není přání konkrétního rodiče, nýbrž především nejlepší zájem dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být při rozhodování soudů prioritním hlediskem, přičemž soudy by se současně měly snažit nalézt řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Shodně tak kritériem pro svěření dítěte do střídavé péče za současného navštěvování dvou školských zařízení není přání jednoho rodiče, nýbrž závěr o tom, že takovým uspořádáním se naplňuje nejlepší zájem dítěte. Takové posouzení však v napadeném rozhodnutí absentuje. Ústavní soud současně odkazuje na své shora rekapitulované závěry, že střídavá péče nemůže být automaticky vyloučena ani tehdy, žijí-li rodiče ve velké vzdálenosti od sebe, v důsledku čehož dítě navštěvuje dvě školská zařízení. V těchto případech ovšem musí dle nálezové judikatury Ústavního soudu být prokázáno, že začlenění dítěte do dvou školních kolektivů je v jeho nejlepším zájmu (srov. výše zmíněný nález sp. zn. III. ÚS 928/22 ze dne 24. 5. 2022 či nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023), čemuž odpovídá povinnost obecných soudů zohledňovat především psychickou odolnost konkrétního nezletilého dítěte, které bude za takové situace vystaveno permanentnímu střídání školního prostředí, rozdílným učebním nárokům a dále tomu, že se bude moci těšit z volnočasových aktivit prakticky jen polovičně (srov. Hrušáková, M. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 954). Úkolem krajského soudu tak nově bude znovu posoudit nejlepší zájem nezletilých, přihlédnout při tom k relevantním kritériím pro vyhodnocení nejlepšího zájmu nezletilých a své rozhodnutí řádně odůvodnit.
38. K tomu Ústavní soud dodává, že kritéria, na která krajský soud odkazuje, (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) názor dítěte], byla převzata z Obecného komentáře č. 14 Výboru OSN pro práva dítěte ze dne 29. 5. 2013 o právu dítěte na to, aby jeho nejlepší zájmy byly předním hlediskem, a že Výbor OSN pro práva dítěte v citovaném obecném komentáři uvádí celkově sedm prvků, které je třeba v případě nutnosti rozhodovat o úpravě v nejlepším zájmu dítě v řízení vzít v potaz. Kromě již výše zmíněných čtyř kritérií jsou uvedena i tři další, a to 5) zranitelnost dítěte, 6) právo dítěte na zdraví a 7) právo dítěte na vzdělání.
39. Jak již Ústavní soud vyložil v nálezu sp. zn. I. ÚS 2637/1, pojem "zdraví", a to i v kontextu práva na zdraví, neznamená pouze absenci nemoci, ale pokrývá také širší stav celkové pohody jednotlivce, respektive stav, kdy se jednotlivec zkrátka cítí dobře (srov. obtížně přeložitelný anglický výraz "well-being"). Takové chápání zdraví potvrzuje mimo jiné i definice používaná Světovou zdravotnickou organizací: "Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, a nikoli pouhá absence nemoci či nemohoucnosti." (preambule Ústavy Světové zdravotnické organizace z roku 1946, ve znění pozdějších úprav). Shodně tak naplňování práva dítěte na vzdělání nezávisí pouze na objemu nabytých znalostí či umístění školy na žebříčku úspěšnosti jejích absolventů. Jak připomíná Výbor OSN pro práva dítěte, vzdělání není pouze investicí do budoucnosti, ale také příležitostí zažít radostné činnosti, respekt, zapojení se a naplnění ambicí [srov. odst. 79 Obecného komentáře č. 14 Výboru pro práva dítěte č. 14 z 29. 5. 2013 o právu dítěte na to, aby jeho nejlepší zájmy byly předním hlediskem (General comment No. 14 on the right of the child to have his or her best interests taken as primary consideration), 2003, CRC/C/GC/14]. Pokud tedy krajský soud sám uvádí, že nezletilí v Č. pravidelně ve škole navštěvují psycholožku, měl by k takovému závěru přihlédnout při vyhodnocování optimální úpravy poměrů nezletilých, když taková skutečnost zjevně svědčí o tom, že nezletilí nejsou v tak dobré psychické pohodě, jak by mohli být.
40. Ústavní soud se dále zabýval tím, jak krajský soud promítl vyjádření nezletilých do svého rozhodnutí. Se závěrem krajského soudu, že nelze brát přání obou nezletilých (8 a 10 let) za jediný rozhodující aspekt, lze s ohledem na vyspělost nezletilých souhlasit. Nemohl však aprobovat způsob, jakým se se zjištěnými vyjádřeními nezletilých vypořádal.
41. Krajský soud uvedl, že nemá za to, že by mohlo jít o skutečné přání obou nezletilých, neboť lze důvodně usuzovat na to, že mohli být i delší dobu ovlivňováni ze strany obou rodičů ve vztahu k tomu, jak se mají k těmto otázkám vyjádřit a momentálně mohlo převážit ovlivňování ze strany matky, když nelze pominout formulace, jak se o těchto otázkách vyjadřovali. Dodal, že lze pochybovat o tom, že vyjádření obou nezletilých je jejich vlastním přáním, pokud jde o výchovu u jednoho či u obou rodičů, stejně tak nelze absolutizovat jejich náhled na to, jak by zvládali střídavě návštěvu dvou základních škol. Závěry krajského soudu o váze názoru nezletilých však nejsou odůvodněny konkrétními důkazy a stojí i proti závěrům okresního soudu, který v rozhodnutí změněném napadeným rozsudkem uvádí (bod 29), že "pokud byl názor nezletilých zjišťován v jejich alespoň trochu známém prostředí s jim povědomou osobou, jednoznačně uvedli, že střídání u rodičů po týdnu a s tím spojené střídání dvou škol nechtějí. Podle názoru soudu prvního stupně nebylo z dokazování zjištěno, že by byli někým ovlivněni v tom, co mají při pohovoru sdělit." Okresní soud dodává, že "[p]opsáno pak bylo i vlastní chování nezletilých při pohovoru, jemuž byla soudkyně přítomna, když mělo být znát, že o svém názoru jsou pevně přesvědčeni". Okresní soud poukázal i na to, že v poslední době začali nezletilí navštěvovat školní psycholožku, s níž podle staršího z nezletilých danou problematiku probírají, což podle okresního soudu svědčí o jejich obavách. Okresní soud doplnil, že s ohledem na věk nezletilých bral jejich přání jen jako jedno z vodítek při hledání jejich nejlepšího zájmu.
42. Krajský soud však neuvedl, co jej vedlo k nezohlednění názoru nezletilých na věc, která se jich týká. Jeho závěr, že nejde o skutečné přání obou nezletilých, neboť lze důvodně usuzovat na to, že mohli být i delší dobu ovlivňováni ze strany obou rodičů ve vztahu k tomu, jak se mají k těmto otázkám vyjádřit, nemůže obstát, když ani neuvádí, z jakých skutečností krajský soud vyšel, když se rozhodl přání nezletilých nezohlednit. Formulaci "padne rozsudek", na kterou městský soud upozorňuje v odůvodnění napadeného rozsudku uvozovkami, použil toliko mladší z chlapců. Není však jasné, z čeho krajský soud dovozuje důvod nepřiznat v řízení váhu názoru staršího z chlapců, který se tak, že byť střídání škol nechtěl, a ani nechtěl být celý týden v P., vyjádřil opakovaně (viz vyjádření nezletilého ze dne 25. 5. 2021, č. l. 2145). Při posuzování váhy názoru nezletilých na věc, která se jich týká, je třeba přihlédnout k jejich vyspělosti (starší z chlapců bude mít zanedlouho 11 let, z příloh, které rodiče nezletilých Ústavnímu soudu doložili, plyne, že jsou nezletilí zdatní, šikovní). Ačkoliv výše citovaná judikatura a koneckonců i občanský zákoník (§ 867 odst. 2) považují uvedený věk za teprve blízký období (z hlediska rozumové a emocionální vyspělosti), kdy dítě dokáže samostatně vyjádřit postoj ke svému budoucímu výchovnému uspořádání, je třeba přihlédnout k vyspělosti konkrétního dítěte. Děti ve věku staršího z chlapců již mohou být schopny si samostatně vytvořit svůj názor na preferované uspořádání, zvláště pak, jak uvádí i opatrovník nezletilých, jsou-li již několik let vychováváni v režimu střídavé péče a plní školní docházku.
43. Lze však souhlasit se závěry krajského soudu, který kritizoval postup, kdy okresní soud a opatrovník v řízení před okresním soudem, část sdělení nezletilých, kterým bylo slíbeno, že část jejich vyjádření nebude (jako tajné) v dalším řízení sdělována (rodičům), přičemž však následně na předmětné vyjádření jak opatrovník, tak i soud v rozhodnutí odkazovali. Jak uvedl ve svém vyjádření i opatrovník nezletilých, možnost označení některých sdělených skutečností za důvěrné je nepochybně součástí sociální práce, děti jako klienti mají plné právo požádat, aby některé jimi sdělené skutečnosti nebyly dále prezentovány, a tento postup je předpokládán v zákonné rovině v § 55 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Již okresní soud uvádí, že nezletilí byli na stejnou otázku opakovaně dotazováni, a že jsou z této skutečnosti frustrováni. Jak upozornil opatrovník nezletilých, nezletilí mohou mít za léta sporů vybudovány "obranné mechanismy", a skutečnost, že se nezletilí snažili (v řízení u okresního soudu, následně u krajského soudu i u soudu Ústavního) sdělit své názory tak, že si přáli, aby část jejich sdělení nebyla (jako tajné) sdělena jejich rodičům, ukazuje, že se snaží rodiče svým projevem nezranit, zároveň však sdělit svou představu budoucího uspořádání.
44. Závěrem lze shrnout, že pokud krajský soud z uvedeného postoje (přání) nezletilého neučinil, bez odůvodnění opačného postupu, ono "zásadní vodítko při hledání jejich nejlepšího zájmu", ale naopak jej považoval za nežádoucí překážku, zatížil své rozhodnutí vadou ústavního rozměru, neboť při takovém postupu (nezohlednění tohoto zásadního zdroje pro posouzení nejlepšího zájmu dítěte) porušil právo nezletilého na zohlednění jeho nejlepšího zájmu ve věci, která se ho týká, zaručené čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Úkolem krajského soudu bude přihlédnout k přání nezletilých, případně, pokud by stále měl za to, že vyjádření nezletilých není jejich skutečným přáním, popsat, na základě jakých konkrétních skutečností dovozuje, že nejde o skutečné přání (jednoho či druhého) z nezletilých.
VI. Další námitky
45. Druhou skupinu stěžovatelčiných námitek tvoří tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces spočívající v tom, že krajský soud nedoplnil dokazování, a že o věci rozhodoval v jiném složení senátu, odlišného od složení, ve kterém byl zjišťován názor nezletilých. K tomu lze uvést, že krajský soud nevyhověl návrhu vedlejšího účastníka (otce) na výslech jeho současné partnerky, stejně neměl za to, že je zapotřebí zadávat nový znalecký posudek, kdy dle krajského soudu by ani nový znalecký posudek nemohl zodpovědět, jaký je nejlepší zájem obou nezletilých; resp. zejména z ničeho nevyplývá, že by snad došlo u některého z rodičů či nezletilých k takové změně, která by vyžadovala aktuální posouzení otázek, k nimž byl vyhotoven znalecký posudek ze dne 30. 7. 2016, který byl zadán Obvodním soudem pro Prahu 7. V nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by neprovedením stěžovatelkou navrženého důkazu krajský soud pochybil, když se vyjádřil k tomu, proč jde o důkaz "nadbytečný", a proto nejde o tzv. "opomenutý důkaz", kterým by bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
46. Jak Ústavní soud ověřil z rozvrhu práce krajského soudu po změně č. 15 účinného k 1. 8. 2022, Mgr. Cirková zastupovala třetí členku senátu na stáži od 1. 4. 2022 do 30. 9. 2022 (str. 35), Mgr. Jana Provazníková zastupovala třetí členku senátu na stáži od 1. 10. 2022 (viz rozvrh práce krajského soudu po změně č. 17 účinný k 1. 10. 2022, str. 35). Z toho plyne, že krajský soud byl v předmětné době řádně obsazen, a pokud byla přítomna při zjišťování názoru nezletilých a při jednání ve věci jiná členka senátu, nejde o postup, který by bylo možné označit za chybný.
VII. Závěr
47. Ústavní soud je tedy nucen konstatovat, že se krajský soud v projednávané věci nedostatečně zabýval nutností přehodnotit stávající výchovné poměry s ohledem na nejlepší zájem nezletilých. Přehodnocení stávajících výchovných poměrů musí být komplexní a podrobné a v každé jeho složce je třeba hodnotit zájem dítěte. Není dostačujícím závěr, že nelze již předem konstatovat, že střídavá docházka do dvou základních škol je v příkrém rozporu se zájmy obou nezletilých. Pro budoucí řízení Ústavní soud dodává, že dostatečným by v takovém případě nebylo ani zjištění, že nezletilí nový režim střídání dvou základních škol po týdnu zvládli, bez toho, aby soud zkoumal, jak se promítá do jejich zdravotního stavu a sociálního života (srov. kritéria výboru OSN pro práva dítěte uvedená výše v odst. 39), když pouhé zvládnutí učiva (známky) nejsou pro posouzení nejlepšího zájmu dítěte dostatečným měřítkem. Je třeba zkoumat, jaký mají nezletilí na tento a předchozí režim názor, jaký má tento režim vliv na jejich rodinný a soukromý život, jak nezletilí střídání škol prožívají a zda mají možnost stýkat se se svými vrstevníky a být součástí kolektivu. Lze shrnout, že při vyhodnocování nejlepšího zájmu dítěte nejde o to zjistit, co dítě "ještě zvládne", ale o to vyhodnotit, jaká úprava je pro dítě (jeho všestranný rozvoj) nejlepší. Je třeba, aby krajský soud náležitě zhodnotil vyjádření nezletilých, zvláště pak staršího z chlapců, který má téměř 11 let. Při dalším rozhodování o případné změně výchovných poměrů budou soudy povinny zabývat se všemi výše naznačenými otázkami.
48. Ústavní soud nepředjímá, jaký typ péče je v projednávané věci pro nezletilé nejvhodnější, nepředjímá ani výsledek dalšího řízení před krajským soudem, otevírá možnost nového projednání věci v řízení, v němž budou respektována základní práva stěžovatelky a nezletilých a budou zohledněna jejich vyjádření. Ústavní soud dodává, že nezletilí prostřednictvím opatrovníka sdělili, že by "už od všeho chtěli mít pokoj", a že je především na rodičích samotných, zda dokáží povýšit zájmy svých nezletilých dětí nad svoji osobní animozitu. Sami nezletilí nejsou iniciátory řízení před soudy, avšak změny, které z těchto řízení mohou vyjít, se týkají primárně jejich života.
49. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl a ve smyslu § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl nálezem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu