32. Uvedený závěr nelze než označit za vybočující z mezí ústavnosti, neboť není řádně odůvodněn (k požadavku na řádné odůvodnění viz bod 31 nálezu sp. zn. III. ÚS 3456/18, v němž Ústavní soud konstatoval, že rozsudek městského soudu neobsahuje dostatečné odůvodnění toho, zda stěžovatelka prokázala, že by při pravidelném běhu věcí nebýt nesprávného úředního postupu v roce 2005 došlo k prodeji jejích nemovitostí, a to ve vztahu k hodnocení svědeckých výpovědí Jiřího Davídka a JUDr. Popelky). Je také nutno přisvědčit stěžovatelce v tom, že její podání ze dne 30. 1. 2014 neobsahuje žádné nové dříve neuvedené skutečnosti, které by měly vést k tomu, že opodstatněnost svého nároku na náhradu škody ve vztahu k nemovitostem I neprokázala. Uvedla-li stěžovatelka v souvislosti s odpočtem daně z nemovitostí, že by nemovitosti II prodávala více zájemcům v dobrovolné dražbě (přičemž z toho důvodu Nejvyšší soud označil postup městského soudu požadujícího prokázání konkrétního prodeje konkrétní osobě za konkrétních podmínek za nesprávný), nemůže jít v této souvislosti k stěžovatelce z hlediska dokazování k tíži, že ohledně nemovitostí I substancovala, že je hodlala prodat jednomu konkrétnímu zájemci, když tato osoba, jak vyplývá z její výpovědi před obvodním soudem a městským soudem, svůj zájem o koupi ve smyslu Ústavním soudem v nálezu sp. zn. III. ÚS 2345/18 uvedených okolností (zda šlo o vážného zájemce) potvrdila, a předmětné nemovitosti, o jejichž koupi jednala od roku 2004, v roce 2009 dokonce koupila. Tvrzení, že stěžovatelka měla reálně dosažitelnou možnost prodat své nemovitosti v Peci pod Sněžkou za cenu tehdy obvyklou, stěžovatelka prokazovala nejen opakovanými svědeckými výpověďmi Jiřího Davídka (jakožto zájemce o koupi příslušných nemovitostí), ale i celou řadou dalších důkazů, a to znaleckými posudky (znaleckým posudkem ze dne 23. 10. 2012 v němž je vyčíslena hodnota nemovitostí v Peci pod Sněžkou částkou 5 100 000 Kč a znaleckým posudkem ze dne 16. 8. 2012, v němž je vyčíslena hodnota nemovitostí v Peci pod Sněžkou částkou 5 110 000 Kč) a výpovědí znalce Ing. Miloše Holmana před obvodním soudem dne 14. 11. 2013. Dospěl-li městský soud k opačnému závěru, nepostupoval v intencích daných bodem 30 nálezu sp. zn. III. ÚS 3456/18, a naopak v rozporu se svým tvrzením (bod 46 napadeného rozsudku) kladl na stěžovatelku nesplnitelné důkazní břemeno. Takový postup ve svém důsledku představuje zásah do práva na spravedlivý proces, a v dané věci ve svém důsledku i do práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu. Uvedené platí i pro postup Nejvyššího soudu, který shora uvedená pochybení městského soudu nenapravil, resp. postupem vybočujícím z mezí ústavnosti je zhojil pouze zčásti.
VI. Závěr
33. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími městského soudu a Nejvyššího soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky na soudní ochranu a na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny. Věc se proto vrací k dalšímu řízení k městskému soudu, který musí dostatečným způsobem zohlednit veškeré klíčové a jedinečné okolnosti tohoto případu a své rozhodnutí odůvodnit způsobem, který nebude vykazovat ústavněprávní nedostatky.
34. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona výrok II rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2021 č. j. 30 Cdo 2979/2020-776 a výrok I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2020 č. j. 69 Co 351/2014-726 v části, která nebyla zrušena napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu, zrušil.
35. Ve zbývající části, v níž se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud věc přikázal jinému soudu než Městskému soudu v Praze, Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl, neboť k projednání návrhu nebyl příslušný.
36. Takto Ústavní soud rozhodl bez ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. června 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu