30. Ústavní soud předně uvádí, že z napadeného usnesení obvodního soudu neplyne, že by v řízení nastaly podmínky (např. vážná změna v chování nezletilého, důvodné podezření, že je nezletilý rodiči týrán, či vážně ohrožován), které by odůvodňovaly postup nařízení napadeného předběžného opatření, kterým byl nezletilý umístěn z péče rodičů do péče ústavní. Naopak z posledního jednání ve věci, které proběhlo dne 31. 10. 2022, plyne (viz protokol z jednání na č. l. 1335 a násl.), že rodiče nezletilého se pokoušeli dospět k dohodě a byli ochotni upravit střídavou péči o nezletilého tak, že si sourozence (nezletilého a jeho mladší sestru) budou střídat po týdnu, přičemž budou mít v péči prvního od pondělí do pondělí a druhého od středy do středy, aby bylo více prostoru věnovat se jednomu z dětí. Obvodní soud směrem k této dohodě (viz bod 49 napadeného usnesení) uvedl, že tato funguje 14 dní a že škola žádné pozitivní změny nezaznamenala, a že dle názoru obvodního soudu tato změna podstatu věci neřeší, když dle názoru obvodního soudu není střídavá péče pro nezletilého Jana vhodná. K tomu Ústavní soud uvádí, že hodnocení nové úpravy střídavé péče lze těžko provést po 14 dnech a pouze s přihlédnutím ke zprávě základní školy a dodává, že obvodní soud ani nezjišťoval názor nezletilých na toto nové uspořádání, když dle úředního záznamu na č. l. 1273 proběhl rozhovor se sociální pracovnicí obvodního soudu dne 7. 10. 2022, tedy dříve než byla rodiči dohodnuta změna režimu střídavé péče. Pokud obvodní soud uvedl, že je nezletilý vystaven konfliktům mezi rodiči, při kterých docházelo i dochází k slovnímu i fyzickému napadání, ze spisu není patrné, že by v době vedení řízení o návrhu Úřadu městské části Praha 8 k takovým vážným situacím docházelo, když v této době již rodiče nezletilého žijí odděleně, a nezletilý je v jejich střídavé péči s tím, že k předávání docházelo ve školském zařízení. Ze spisu plyne, že vztah mezi sourozenci je často konfliktní, mladší sestra nezletilého vedlejšího účastníka soudní sociální pracovnici (č. l. 1274) uvedla, že "jí bratr trošičku pomáhá"..., ale také, že "je trošičku zlej, Jenda chce, abych šla do pokoje. Když si hrajeme, Jenda křičí, nebo mi bouchne, Jenda to přehání. Třeba večer, když chci spát, tak si Jenda chce povídat a to já chci spát." Z napadeného usnesení však neplyne, že by před vydáním napadeného předběžného opatření docházelo k vážnému ohrožení zdraví nezletilých dětí stěžovatelky.
31. Zásadní vadou v řízení je, že obvodní soud vydal napadené předběžné opatření, aniž by prokazoval, že je nezletilý ve stavu nedostatku řádné péče nebo, že je jeho vývoj vážně ohrožen. Není jasné, čím konkrétně obvodní soud odůvodňuje svůj závěr, že rodiče "nezletilého vystavují závažnému ohrožení jeho tělesné a duševní integrity" v takové míře, že je nutné jej z jejich péče odejmout. Nezletilý přitom do vydání předběžného opatření byl ve střídavé péči rodičů, účastnil se výuky (již před vydáním napadeného opatření byl členem školního parlamentu), dle spisu s ním rodiče navštěvovali lékaře (byť jejich názor na medikaci a lékaře není jednotný) - ve spise je řada zpráv lékařů, praktická lékařka uvádí, že s matkou je dobrá spolupráce (č. l. 1205). Skutečnost, že rodiče nezletilého spolu nedostatečně či nevhodně komunikují, neshodnou se na medikaci poruchy soustředění (Ritalin), na volnočasových aktivitách nezletilého, na tom jak řešit podezření školy, že navštěvoval pornografické stránky či stránky o zbraních, a nenastavují nezletilému Janovi shodná pravidla, jistě nemá dobrý vliv na jeho život a vývoj. Úkolem Ústavního soudu není hodnocení vzájemných vztahů rodičů a jejich výchovného působení na děti (to je věcí obecných soudů), nýbrž dodržení pravidel řádně vedeného soudního řízení.
32. V napadeném usnesení obvodního soudu absentuje hodnocení proporcionality zásahu do základních práv nezletilého i hodnocení řešení, které by bylo v jeho nejlepším zájmu. V projednávané věci obvodní soud neprokazoval, co lze považovat za nejlepší zájem nezletilého ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, neboť se v napadeném usnesení nezabýval tím, zda by pro nezletilého bylo v jeho nejlepším zájmu aplikovat postup, který navrhoval jeho (městským soudem ustanovený) opatrovník - Úřad městské části Praha 18 - ve zprávě ze dne 26. 10. 2022, tedy svěření do péče otce, kde dle opatrovníka panují větší míra důslednosti a jasná pravidla (č. l. 1323). Nezkoumal ani otázku, zda by mohla lépe fungovat nová dohoda přijatá rodiči nezletilého v říjnu 2022, dle které by se sourozenci v péči rodičů střídali a byli spolu méně dní (od středy do neděle), či zda by bylo možné a vhodné svěřit nezletilého do péče jiné osoby, a ani neřešil, jak dále (po odejmutí nezletilého z péče rodičů) zlepšit situaci v rodině nezletilých.
33. Ústavní soud konstantně zdůrazňuje [např. nález ze dne 3. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 1764/16 (N 207/83 SbNU 289)], že základem rodinných vazeb je tradičně pouto pokrevního příbuzenství mezi členy rodiny; péče o děti se tak uskutečňuje primárně v rámci biologické rodiny [nález ze dne 20. 2. 2007 sp. zn. II. ÚS 568/06 (N 33/44 SbNU 399)], a že svěření dítěte do péče jiné osoby musí mít přednost před péčí nerodinnou, zajišťovanou v ústavech nebo v jiných zařízeních ústavního typu (srov. § 953 občanského zákoníku). V odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu absentuje informace, zda existují v rodině nezletilého i jiné osoby, kterým by nezletilý mohl být v případě důvodů pro jeho odnětí z péče svěřen, než prarodiče. V případě prarodičů je obvodním soudem uvedeno toliko, že obvodní soud má za to, že jsou do sporu mezi rodiči zataženi, ale neuvádí, proč by nebylo vhodné nezletilého do jejich péče umístit, ani z jakých důkazů dospěl k takovému závěru. Lze dodat, že se obvodní soud nezabýval ani podmínkami, za kterých by byl dle jeho přesvědčení návrat nezletilého do péče rodičů možný (co by měli rodiče konkrétně dělat, aby jim syn mohl být opětovně svěřen do péče).
34. Pokud ze zprávy základní školy po umístění nezletilého do dětského domova plyne, že se nezletilý zlepšil ve školní přípravě, je nutné připomenout, že důvodem pro odnětí dítěte z péče rodičů nemůže být pouze skutečnost, že by dítě bylo možno umístit do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. III. ÚS 1265/16 (N 114/89 SbNU 723) a sp. zn. IV. ÚS 2244/09, bod 42, či shora citované rozsudky velkého senátu ESLP ve věcech K. a T. proti Finsku, § 173 a 178 a Kutzner proti Německu, § 69 a 76]. Jak již Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 3146/21, odnětí dítěte nelze akceptovat v případě, že v biologické rodině dítěti nehrozí vážná a konkrétní rizika, neboť s tímto odůvodněním by bylo možné odejmout tisíce dětí a svěřit je "lepším rodičům". Takový postup je rozporný se základními právy i zákonem.
35. Obvodní soud navíc zcela pomíjí participační práva nezletilého vedlejšího účastníka. Ke zjištění názoru nezletilého na předmět řízení (např. na umístění do dětského domova) obvodním soudem nedošlo (viz protokoly z jednání ze dne 22. 9. 2022 na č. l. 1218, ze dne 11. 10. 2022 na č. l. 1288, ze dne 31. 10. 2022 na č. l. 1335). Pokud obvodní soud uvádí, že nezletilý byl slyšen dne 7. 10. 2022, kdy s ním byl učiněn pohovor soudní sociální pracovnicí M. na základní škole za přítomnosti i asistentky nezletilého, nelze takový postup vzít jako zjištění názoru nezletilého v předmětném řízení. Ze záznamu z pohovoru (č. l. 1273 a 1274) s nezletilým je patrné, že se šetření týkalo rodiny nezletilého (např. kdo koho vodí do školy v průběhu střídavé péče, vztahy mezi sourozenci) a plnění školních úkolů u rodičů, případně zájmu nezletilého o počítače a hodinky sociální pracovnice obvodního soudu. Rozhovory s nezletilými vedené orgánem sociálně-právní ochrany dětí založené ve spise se týkaly výlučně poměrů v rodině, střídavé péče (srov. "Záznam z osobního pohovoru s dětmi a rodiči" ze dne 26. 9. 2022 na č. l. 1280, kdy oba, nezletilý Jan i jeho sestra Jitka, uvedli, že jim režim střídání vyhovuje, a že nechtějí nic měnit). Nezletilý tak dle Ústavního soudu (shodně viz vyjádření kolizního opatrovníka v řízení o ústavní stížnosti) nebyl ze strany státních orgánů nijak dopředu informován o tom, že soud zvažuje jeho umístění do ústavního zařízení.
36. Tím, že obvodní soud řádně neposoudil, zda je v nejlepším zájmu nezletilého vedlejšího účastníka jeho umístění do dětského domova, nezjišťoval ani jeho názor na danou situaci a nevěnoval pozornost jeho vhodnému poučení, porušil právo stěžovatelky i nezletilého vedlejšího účastníka na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) ve spojení s právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na výchovu dětí (čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Výše uvedeným postupem došlo i k porušení práva nezletilého na účast na řízení, které se jej týká, zakotvené v čl. 12 odst. Úmluvy o právech dítěte.
37. Ústavní soud pouze doplňuje, že řízení bylo stiženo celou řadou vad, které měly za důsledek porušení práv nezletilého. Kromě toho, že obvodní soud opomněl interpretovat použitá ustanovení prizmatem nejlepšího zájmu dítěte a téměř rezignoval na participaci nezletilého na řízení, lze připomenout (viz body 4 a 5), že obvodní soud nejprve v řízení ustanovil nezletilému za opatrovníka Městskou část Praha 8, odbor sociálních věcí, tedy orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení předmětného řízení a navrhoval jeho umístění v ústavní péči. Takový postup je však rozporný s § 469 odst. 2 z. ř. s. a odporuje i požadavkům ESLP, který označuje za "politováníhodné" ustanovit dětem jako opatrovníka orgán, který podal návrh na svěření dětí do ústavní výchovy - srov. rozsudek Havelka a ostatní proti České republice ze dne 21. 6. 2007, č. stížnosti 23499/06, § 62). Tento protizákonný postup následně napravil městský soud usnesením č. j. 70 Co 297/2022-1158 ze dne 5. 9. 2022, kdy ustanovil opatrovníkem nezletilého Městskou část Praha 18. Praktické důsledky nesprávného postupu se projevily například i v tom, že obvodní soud dopředu nezajistil volné místo v dětském domově, do kterého nezletilého předběžným opatřením umístil (viz zpráva opatrovníka nezletilého na č. l. 1399, který upozorňuje, že obvodní soud pouze ověřil volnou kapacitu, ale místo "nezarezervoval"), což vedlo k umístění nezletilého do bytu s téměř dospělými chlapci, přičemž na nevhodnost umístění nezletilého upozorňoval i opatrovník nezletilého v řízení o ústavní stížnosti ve svém vyjádření. Ústavní soud dále upozorňuje, že nezletilý byl umístěn do dětského domova obvodním soudem "do právní moci rozhodnutí ve věci samé", avšak v době trvání předběžného opatření po dobu 5 měsíců nebyly ve věci konány žádné kroky k nápravě situace v rodině nezletilého, a dle stavu spisu, který Ústavní soud obdržel dne 6. 4. 2023, nebylo ve věci ani nařízeno další jednání (změna je patrná z vyjádření vedlejšího účastníka ze dne 14. 4. 2023, který informoval o tom, že obvodní soud plánuje vyslechnout oba nezletilé, a že ve věci bylo nařízeno jednání, což plyne i ze žádosti obvodního soudu ze dne 13. 4. 2023 o vrácení spisu).
38. K napadenému usnesení městského soudu Ústavní soud uvádí, že městský soud zcela rezignoval na povinnosti plynoucí z odvolacího přezkumu rozhodnutí o umístění dítěte do ústavní péče, když nijak nezjišťoval názor nezletilého, ani se nezabýval možností návratu nezletilého do rodinného prostředí. Městský soud nezletilého nijak nekontaktoval, vyšel pouze ze zprávy opatrovníka a informací od otce nezletilého. K tomu Ústavní soud dodává (jak již učinil v obdobném případě např. v nálezu ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 412/22, na který v řízení o odvolání proti usnesení obvodního soudu odkazovala stěžovatelka), že s ohledem na věk nezletilého, kterému bylo v době vydání napadených usnesení téměř 11 let, nelze pro účely rozhodování o odnětí dítěte z péče rodičů a jeho umístění do zařízení ústavního typu nahradit výslech nezletilého zprostředkovaným zjištěním jeho názoru, například prostřednictvím školského zařízení [srov. i nález ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. III. ÚS 1265/16 (N 114/89 SbNU 723)], a připomíná, že soud má rovněž povinnost nezletilého poučit o všech aspektech řízení. Opětovně tak Ústavní soud konstatuje, že i postupem městského soudu a napadeným usnesením městského soudu došlo k porušení práva nezletilého vedlejšího účastníka na účasti na řízení, které se jej týká, zakotveného v čl. 12 odst. Úmluvy o právech dítěte, neboť městský soud s nezletilým nijak nekomunikoval.
39. Městský soud dále nezohlednil odkaz stěžovatelky na závěry (v té době čerstvého) nálezu ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 412/22, kterým Ústavní soud konstatoval, že tím, že obecný "soud řádně neposoudil, zda je v nejlepším zájmu nezletilého vedlejšího účastníka jeho umístění do [zařízení ústavní péče], a tím i zachování dosavadního svěření do péče, ani jeho názor na danou situaci a nevěnoval pozornost vhodnému poučení, porušil právo stěžovatele i nezletilého vedlejšího účastníka na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) ve spojení s právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na výchovu dětí (čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte)". Nerespektování závěrů nálezu Ústavního soudu pak městský soud odůvodnil tím, že "[p]okud matka poukazovala na nejnověji vydaný nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 412/22, je zřejmé, že byl vydán nikoli jako reakce na rozhodnutí o předběžném opatření, ale ve věci samé, kde platí zcela jiný režim" (odst. 13 usnesení městského soudu). Závěry nálezu ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 412/22 jsou však zjevně aplikovatelné i na nyní posuzovanou věc, když se v tomto nálezu Ústavní soud "zabýval naplněním zákonných předpokladů pro umístění nezletilého do výchovného ústavu a jeho držení v něm". Lze dodat, že městský soud nijak nereagoval ani na zprávu primářky dětské psychiatrie ze dne 14. 11. 2022, kterou stěžovatelka přiložila do svého odvolání proti předběžnému opatření obvodního soudu, z které plyne, že umístění nezletilého v ústavní péči může vést ke zhoršení psychického stavu.
40. Městský soud dále bez bližšího zkoumání nutnosti držení nezletilého v ústavní péči nevyhověl ani návrhu vedlejšího účastníka (otce nezletilého) na zkrácení předběžného opatření. V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že "pokud se v rámci řízení (např. vyplynou ze znaleckého posudku") objeví skutečnosti svědčící o tom, že potřeba zatímního umístění nezletilého v dětském domově již není naléhavá, mohou rodiče či kolizní opatrovník podat návrh na zrušení předběžného opatření, případně je soud může zrušit i z vlastní iniciativy". Jak již Ústavní soud opakovaně zdůraznil (srov. nález ze dne 3. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 1764/16 (N 207/83 SbNU 289), rozhodující orgány by tedy měly postupovat tak, aby se prioritně zabývaly možností ponechání či návratu dítěte do péče jeho biologických rodičů, což je také zdůrazňováno v judikatuře ESLP (např. rozsudek ESLP ve věci Wallová a Walla proti České republice ze dne 26. října 2006 č. 23848/04, rozsudek ESLP ve věci Keegan proti Irsku ze dne 26. května 1994 č. 16969/90 či rozsudek ESLP ve věci C. proti Finsku ze dne 9. května 2006 č. 18249/02). Oddělení rodičů a dětí je chápáno jako krajní možnost, k níž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení, že jiná - mírnější - alternativní opatření na podporu rodiny by nebyla dostatečná [nález ze dne 20. 7. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2244/09 (N 146/58 SbNU 227)]. Tím, že městský soud řádně neposoudil, zda je v nejlepším zájmu nezletilého vedlejšího účastníka jeho setrvání v dětském domově, nezjišťoval ani jeho názor na danou situaci a nevěnoval pozornost jeho vhodnému poučení, porušil právo stěžovatelky i nezletilého vedlejšího účastníka na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) ve spojení s právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na výchovu dětí (čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte).
41. Ústavní soud - s ohledem na princip minimalizace jeho zásahů do činnosti (pravomoci) jiných orgánů - nikterak nepředjímá výsledek řízení o uložení výchovného opatření, změně výchovy a výživy, úpravě styku, svěření do péče třetí osoby, zbavení rodičovské odpovědnosti a nařízení ústavní výchovy nezletilých (nezletilého syna a dcery stěžovatelky). Jak již bylo uvedeno, je povinností obvodního soudu, aby zkoumal nejlepší zájem obou nezletilých dětí, a aby si opatřil s ohledem na jejich věk a kognitivní vlastnosti jejich vlastní vyjádření, stejně aby vyšel z odborného znaleckého posudku, který byl ve věci vyžádán.
42. Na závěr lze uvést doporučení, která uvedl opatrovník nezletilého v řízení o ústavní stížnosti ve svém vyjádření ze dne 30. 3. 2023: "opatrovník navrhuje, aby se obecný soud v řízení zaměřil na doporučení či nařízení takové odborné pomoci rodině, která se zaměřuje na práci s celým rodinným systémem. Pokud je důvodem umístění dítěte do ústavní péče rodičovský konflikt, třeba primárně sanovat vztahy mezi rodiči pro vzájemné uznání svých rodičovských kompetenci a deeskalaci konfliktu, dále též mezi rodiči a dětmi a mezi oběma dětmi navzájem. Jelikož i vztah mezi sourozenci se zdá být natolik narušen, že nelze tyto vyloučit z poskytované odborné pomoci."
43. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením obvodního soudu a napadeným usnesením městského soudu byla porušena základní práva stěžovatelky a druhého vedlejšího účastníka (nezletilého), proto ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 25. dubna 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu