39. Předně je třeba konstatovat, že odůvodnění přiznané částky zadostiučinění ze strany obecných soudů neobsahuje dostatečně konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Nalézací soud k uložení finančního zadostiučinění v bodě 65 svého rozsudku pouze uvedl, že je "zcela odůvodněné", neboť "[z]ásahy provedené videem 1 a videem 2 se bezprostředně silně dotkly práv obou žalobců na ochranu jejích osobnosti. Bezprostředně se dotkly jejich osoby, a to spojením s otřesnými záběry, ze kterých vyplývalo, jako by za ně byli odpovědní nebo se podobného jednání účastnili. Takové vysoce expresivní znázornění se bezpochyby velmi úzce dotýká osob obou žalobců." Jako přitěžující skutečnost nalézací soud vyhodnotil, že stěžovatel svá videa obhajoval s nedostatečnou mírou sebereflexe. K výši finančního zadostiučinění nalézací soud konstatoval, že částka je určena "s ohledem na blízkost zásahu ve vztahu k funkci satisfakční a rovněž s ohledem na poměry žalovaného ve vztahu k funkci preventivní" (bod 67). Odvolací soud pouze odkázal na posouzení nalézacího soudu. V rozhodnutích obecných soudů chybí rozvedení hodnot, do kterých bylo na straně žalobců zcela konkrétně zasaženo (důsledky pro jejich čest, dobrou pověst), a z hlediska finančního postihu i posouzení intenzity zásahu a okolností na straně žalovaného. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění je třeba vzít v posuzovaném případě zejména v potaz, že žalovaným projevem, ačkoli byl shledán excesivním, je politický projev (obecná kritika pracovních podmínek), který požívá nejvyšší ochrany. Ve vztahu k újmě způsobené vedlejšímu účastníkovi náleží zdůraznit, že jednak svou nemajetkovou újmu v žalobě nijak nekonkretizoval, jednak je z titulu své funkce veřejně činnou osobou, která je povinna snášet vyšší míru kritiky. Rovněž je třeba akcentovat, že (oproti jiným případům z judikatury) vedlejší účastník například netvrdil, že by byl potomkem osob zavražděných či pronásledovaných nacisty, pročež by přirovnání k důstojníku v koncentračním táboře bylo pro něj obzvláště citelné (a contrario usnesení sp. zn. II. ÚS 3853/19 ze dne 11. 12. 2019).
40. Nalézací ani odvolací soud stran výše náhrady za nemajetkovou újmu neodkázaly, s potřebnou mírou podrobnosti, na žádné relevantní precedenty. Nejvyšší soud tak sice učinil, ale odkázal na případy, z nichž plynou spíše kontrérní závěry. Opřel se o rozhodnutí, kterým bylo vydavatelství deníku Mladá fronta Dnes uloženo zaplatit částku ve výši 150 000 Kč herci T. T., jehož část rodiny zahynula v koncentračních táborech, a to za nepravdivé nařčení, že majetkově kořistí na akcích pořádaných na památku obětí holokaustu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019 sp. zn. 25 Cdo 3423/2018). Citováno jím bylo též rozhodnutí, jímž bylo vydavatelství deníku Blesk uloženo zaplatit 100 000 Kč hokejovému trenérovi za nepravdivé nařčení z neoprávněného obohacení při pozemkové transakci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1293/2021). Posuzované věci se však více přiblížily okolnosti popsané v usnesení ze dne 19. 9. 2017 sp. zn. I. ÚS 1041/17; ve věci bylo fyzické osobě uloženo zaplatit finanční zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nepřiměřeně expresivní hodnotící soud; projev žalovaného tu byl shledán samoúčelně vulgárním, bez přesahu do diskuse o věcech veřejných a vyřčen byl navíc ve veřejnoprávní televizi s celostátním dosahem. Žalovaným byl umělec s nepochybně vyššími příjmy oproti stěžovateli. Oproti citovaným případům je zde tedy patrna výjimečně tvrdá reakce soudů na projev stěžovatele, provázená až extrémním důrazem na sankční a preventivní aspekt zadostiučinění.
41. Pro stanovení výše zadostiučinění je totiž významná i finanční situace stěžovatele. Ten disponuje podle zjištění z nalézacího spisu měsíčním příjmem okolo 20 000 Kč, jeho jediným majetkem je část nemovitosti, ve které bydlí. Za sporné videoklipy nezískal žádný majetkový prospěch. Rovněž je třeba vzít v potaz, že stěžovateli již byla uložena pokuta v přestupkovém řízení a stěžovatel čelí ve skutkově obdobně založené věci též žalobě Železáren, požadující další vysokou finanční částku. Za těchto okolností považuje Ústavní soud zadostiučinění ve výši 180 000 Kč za likvidační. Konstatování nalézacího soudu, že uložení povinnosti uhradit částku ve výši 180 000 Kč osobě s příjmem 20 000 Kč měsíčně likvidační není, neboť si tato může vzít úvěr (bod 67 in fine rozsudku), je nejen cynické, ale též argumentačně chybné, neboť odkazem na možnost čerpat úvěr, ať již v jakékoli výši, by bylo možné odmítnout likvidační povahu náhrady nemajetkové (ale i jiné) újmy v každém soudem posuzovaném případě.
VI. Závěr
42. Obecné soudy oprávněně dovodily důvod pro omezení svobody projevu stěžovatele vůči vedlejšímu účastníku 1/, neboť stěžovatelem publikovanými videoklipy bylo porušeno jeho základní právo na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst (čl. 17 odst. 4, čl. 10 odst. 1 Listiny). Týž závěr však nelze učinit vůči vedlejší účastnici 2/, jak vysvětleno v bodě 33 výše. Náhrada nemajetkové újmy ve prospěch vedlejšího účastníka 1/ byla stanovena v nepřiměřené výši, Ústavní soud jí přičítá likvidační povahu a došlo tak k porušení stěžovatelova základního práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Vedlejší účastnici 2/ předmětná náhrada nenáleží (body 33, 25). Ústavní soud samostatně nekonstatoval tvrzené porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivost řízení v intencích čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť kritika právního názoru obecných soudů se neodehrává v rovině jejich aplikace podústavního práva, ale bezprostředně v rovině substantivní interpretace Listiny, již tyto soudy přímo použily. Zbylá procesní výtka Ústavního soudu k nedostatkům odůvodnění rozhodnutí o nemajetkové újmě, přiznané vedlejším účastníkům, pak směřuje jen k dílčí části předmětu řízení.
43. Stran procesních důsledků výroku I. nálezu nutno shrnout, že podle výroku II. z nich plyne zrušení výroků V., VI. rozsudku nalézacího soudu a i zrušení částí výroků I. rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu (ten rozhodoval jen o satisfakci vedlejšímu účastníku 1/, vůči vedlejší účastnici 2/ zde nebylo dovolání přípustné), vždy v relaci k nemajetkové újmě. Ve vztahu k vedlejší účastnici 2/ byla shledána protiústavnost též meritorních výroků II., IV. (zdržovací, omluva) rozsudku nalézacího soudu, jakož i opět zde relevantních částí výroků I. rozsudku odvolacího a usnesení dovolacího soudu. Zbytek tvoří kasaci podrobené akcesorické nákladové výroky všech obecných soudů a zamítnutí zbytku návrhu (petitu) ústavní stížnosti, neboť stěžovatel požadoval, s výjimkou dvou nákladových výroků nalézacího soudu, zrušení všech výroků všech obecných soudů.
44. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu částečně vyhověl a napadená rozhodnutí ve shora vymezeném rozsahu zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V dalším řízení budou ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy obecné soudy vázány nosnými důvody tohoto nálezu.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 6. února 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu