46. Ústavní soud shrnuje, že přehlíží-li obecný soud skutečnosti nasvědčující splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v materiálním slova smyslu a současně interpretuje zákon o odpovědnosti státu za škodu způsobem, jenž přiznání náhrady škody fakticky vylučuje, poruší právo účastníka řízení, zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny. Z toho vyplývá, že nelze formalisticky vyžadovat a trvat na zrušení rozhodnutí státního orgánu, která byla příslušnými orgány shledána nezákonnými za situace, kdy tohoto zrušení sám dotčený subjekt právně ani fakticky nemůže dosáhnout.
47. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že městský soud vyložil podmínky pro přiznání náhrady újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. přepjatě formalistickým způsobem, kterým de facto vyloučil odpovědnost státu za škodu, a to aniž by se zabýval všemi pro věc významnými okolnostmi a předpoklady pro její vznik. Nerespektováním ústavního příkazu zakotveného v čl. 4 odst. 4 Listiny tak došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, a k porušení jeho základního práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci dle čl. 36 odst. 3 Listiny.
48. Proto Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.
49. Nyní bude na městském soudu, aby se žalobou stěžovatele a odvoláním vedlejšího účastníka nově zabýval a ve věci rozhodl v souladu s vysloveným závazným právním názorem Ústavního soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. května 2023
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu