41. Na základě výše uvedeného Ústavní soud shledal, že stejně jako v nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16 byla usnesením Nejvyššího soudu porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky na ochranu vlastnictví a na soudní ochranu, zaručená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu proto ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona usnesení Nejvyššího soudu zrušil. Úkolem Nejvyššího soudu bude ve věci znovu rozhodnout, vázán právními názory podle judikatury Ústavního soudu. Ústavní stížnost proti rozsudkům obvodního soudu a městského soudu Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Takto Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§ 44 věta první zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. listopadu 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu