28. K cenovým rozhodnutím představujícím podzákonné právní předpisy podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy (viz bod 23 výše) neexistuje v judikatuře Ústavního soudu ustálený a zvláštní postup jejich přezkumu. Proto Ústavní soud v tomto řízení přiměřeně vychází ze třístupňového postupu, který běžně uplatňuje v řízeních o přezkumu mnohých jiných normativních právních aktů, které rovněž spadají do kategorie "jiných právních předpisů". Nejprve Ústavní soud zkoumá, zda podzákonný právní předpis vydal orgán veřejné moci, který k tomu měl pravomoc, a zda tak učinil ústavně souladným způsobem, a v návaznosti na to posoudí, zda byl právní předpis vydán v mezích zákonného zmocnění (tzv. zákaz postupu ultra vires), a až závěrem pak posuzuje samotný hmotněprávní obsah předmětné právní úpravy [přiměřeně např. nález ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 24/20 (N 155/101 SbNU 83)]. Aby napadený normativní právní akt obstál, nesmí ani v jednom z těchto kroků vykazovat takové nedostatky, které se ocitají svou povahou v rozporu s ústavním pořádkem, případně se zákonem. Tuto pomyslnou hranici přitom nelze zcela přesně objektivizovat určením konkrétního měřítka, ale naopak je třeba ji hledat vždy s přihlédnutím ke všem významným okolnostem souvisejícím s napadenou právní úpravou [přiměřeně viz nález ze dne 11. 8. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 1/15 (N 136/78 SbNU 127)].
29. Dle § 17 odst. 6 písm. d) energetického zákona rozhoduje ERÚ o "regulaci cen podle tohoto zákona, zákona o cenách a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn", přičemž při regulaci v obecné rovině postupuje podle § 19a energetického zákona, který představuje lex generalis. Podle § 12 odst. 1 a 3 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o podporovaných zdrojích energie"), ve spojení s § 54 odst. 1 a 2 téhož zákona, pak ERÚ v daném kalendářním roce stanoví na následující kalendářní rok referenční výkupní cenu samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů, jakož i výši ročního zeleného bonusu na elektřinu. Ustanovení § 12 odst. 10 téhož zákona pak uvádí, že "při stanovení výkupních cen, referenčních výkupních cen, ročních zelených bonusů na elektřinu a ceny za činnost povinně vykupujícího postupuje ERÚ podle zákona o cenách a výši podpory stanoví v cenovém rozhodnutí". V tom ostatně zákon o podporovaných zdrojích energie koncepčně vychází z již zrušeného § 6 odst. 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, na který se odvolává navrhovatelka, a jenž stanovil, že ERÚ "stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů ... samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy".
30. Vydání cenového rozhodnutí, kterým je regulována výkupní cena i zelený bonus, má jednoznačný právní základ ve shora uvedených zákonných ustanoveních, přičemž předmětné cenové rozhodnutí bylo vydáno orgánem veřejné moci, který k tomu měl pravomoc a byl věcně příslušným. Ke způsobu přijetí cenového rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že ten není navrhovatelkou zpochybňován, a že při jejím přezkumu sám neshledal žádnou skutečnost odůvodňující závěr, že by cenové rozhodnutí (resp. jeho napadená část) bylo v procesu jeho přijímání a vyhlášení stiženo vadou. Ústavní soud si ověřil, že předmětné cenové rozhodnutí bylo v souladu s § 17 odst. 9 energetického zákona řádně publikováno v Energetickém regulačním věstníku, a to dne 30. 9. 2022 v částce 13/2022.
31. Ústavní soud současně neshledal, že by ERÚ při vydání předmětného cenového rozhodnutí (jeho napadené části) překročil meze zákonného zmocnění, resp. jednal ultra vires. V řádku č. 509 ERÚ stanovil (reguloval) výkupní cenu a výši zeleného bonusu pro elektřinu vyrobenou využitím slunečního záření u FVE s instalovaným výkonem od 100 kWp, uvedených do provozu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011. Stanovení výkupní ceny i zeleného bonusu cenovým rozhodnutím ERÚ, a to i ve vztahu k těmto FVE, spadá do věcné působnosti energetického zákona, jakož i zákona o podporovaných zdrojích energie, když i jeho přechodné ustanovení § 54 odst. 1 mimo jiné stanovuje, že "pro elektřinu z výroben elektřiny uvedených do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kterou vznikl nárok na podporu elektřiny výkupními cenami podle dosavadních právních předpisů, vzniká nárok na podporu elektřiny formou výkupních cen podle tohoto zákona. Na výkup elektřiny z těchto výroben se uplatní povinnost povinně vykupujícího podle § 10 odst. 2. Pro elektřinu z těchto výroben elektřiny stanoví Úřad výši podpory elektřiny tak, aby její celková výše odpovídala postupům pro stanovení výše výkupní ceny podle dosavadních právních předpisů a zohledňovala případy dosažení záporné hodinové ceny podle § 11 odst. 4 a případy, kdy na denním trhu s elektřinou organizovaným operátorem trhu nedojde k sesouhlasení nabídky a poptávky podle § 11 odst. 5...". Podle § 54 odst. 2 téhož zákona pak platí, že "pro elektřinu z výroben elektřiny uvedených do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kterou vznikl nárok na podporu elektřiny zelenými bonusy podle dosavadních právních předpisů, vzniká nárok na podporu elektřiny formou ročních zelených bonusů na elektřinu podle tohoto zákona. Na výkup elektřiny z těchto výroben se uplatní povinnost povinně vykupujícího podle § 10 odst. 2. Pro elektřinu z těchto výroben elektřiny postupuje Úřad při stanovení zelených bonusů na elektřinu nebo způsobu jejich stanovení tak, aby jejich výše odpovídala postupům pro stanovení výše zelených bonusů podle dosavadních právních předpisů...".
32. V návaznosti na výše uvedené lze tak shrnout, že k cenové regulaci vůči FVE s výkonem od 100 kWp uvedených do provozu v roce 2011 přistoupil ERÚ na základě výslovného zákonného zmocnění, nikoliv postupem praeter legem, který by byl s ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny nepřípustný. Jinými slovy řečeno, řádek č. 509 cenového rozhodnutí č. 11/2022 upravuje právní vztahy, pro které mu otevírá prostor energetický zákon a zákon o podporovaných zdrojích energie, a současně nezasahuje do věcí, které jsou vyhrazeny zákonu nebo jinému právnímu předpisu. Ostatně ani o tomto není mezi účastníky řízení sporu. Vytýká-li totiž navrhovatelka napadené části cenového rozhodnutí, resp. ERÚ "svévoli", činí tak v souvislosti s hmotněprávním obsahem, resp. výší měrných investičních nákladů, které se následně promítly rovněž do napadené právní úpravy. Touto námitkou se bude Ústavní soud zabývat v třetím kroku přezkumu napadené části cenového rozhodnutí.
33. V posledním, a vzhledem k obsahu námitek navrhovatelky zásadním, kroku přezkumu napadené části cenového rozhodnutí, musí Ústavní soud předeslat, že není cenovým orgánem [nález ze dne 20. 11. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 8/02 (N 142/28 SbNU 237)] a jeho úlohou v řízení o zrušení podzákonného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy není zjišťovat, zda a u kolika výrobců elektřiny z FVE je výše měrných investičních nákladů, která je navrhovatelkou zpochybňována, stanovena přesně, nebo nikoliv (přiměřeně viz nález sp. zn. Pl. ÚS 8/02). Stejně tak není úlohou Ústavního soudu, aby nahrazoval správní uvážení ERÚ při stanovení konkrétních výší výkupních cen a zeleného bonusu, natož aby stanovoval, jaká konkrétní výše zisku je "přiměřená" (srov. § 19a energetického zákona). Uvedené je projevem sebeomezení a minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných státních orgánů.
34. Ústavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11 posuzujícím ústavnost tzv. solárního odvodu zdůraznil, že "při abstraktním přezkumu ústavnosti není schopen objektivně prokázat nebo hypoteticky vymodelovat všechny myslitelné situace, které napadená ustanovení v individuálním případě mohou vyvolat. Předmětem posouzení tedy nyní nemohou být ani specifické případy jednotlivých výrobců, u nichž s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, s přihlédnutím k míře podnikatelského a ekonomického rizika může Ústavní soud své posouzení upřesnit v budoucnu ..." (bod 89 odůvodnění), přičemž však současně připustil, že "zjevně nelze vyloučit, že v individuálních případech dolehne některé z napadených ustanovení na výrobce jako likvidační (rdousící efekt) či zasahující samotnou majetkovou podstatu výrobce v rozporu s čl. 11 Listiny - tedy protiústavně" (tamtéž). Ústavní soud rovněž poznamenal, že "...nejsou rozhodné další podnikatelské a ekonomické parametry jednotlivých FVE zahrnující individuální smluvní podmínky, metodu financování či volbu technologií. Odvětví výroby elektrické energie ze slunečního záření zůstává nadále z veřejných prostředků dotováno více než jiná odvětví... Z řízení před Ústavním soudem nevzešlo zjištění, že výnosem ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů je určitá konkrétní výše čistého zisku. Ostatně tato otázka je otázkou výkladu jednoduchého práva, resp. z hlediska ochrany vlastnického práva sama nedosahuje ústavněprávní intenzity" (bod 87 odůvodnění). Citovaná východiska jsou přitom přiměřeně použitelná i v nyní posuzované věci.
35. Nelze rovněž odhlédnout od toho, že výše měrných investičních nákladů je upravována prováděcími vyhláškami. Měrné investiční náklady v částce 36. Ústavní soud však současně považuje za podstatné zdůraznit, že plně setrvává na právních závěrech vyjádřených v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11, z nichž některé, byť nevedou ke zrušení nyní napadené části cenového rozhodnutí, dávají za pravdu části argumentů navrhovatelky a vytváří zjevný "impuls" pro ERÚ, aby při koncipování cenových rozhodnutí pro další období (resp. pro roky 2025 a zejména 2026, kdy "doběhne" 15letá doba návratnosti) stanovil u dotčených FVE výši výkupní ceny a zeleného bonusu takovým způsobem, že bude v souladu se zákonnými pravidly zajištěna nejpozději 15. rok (včetně) návratnost investice a posléze v období plánované 20leté životnosti FVE také přiměřený zisk. Zda těchto zákonných záruk přitom bude (může být) ve výsledku dosaženo, nelze stanovit na základě matematického přepočtu vybraných parametrů v jednom konkrétním roce (případně dvou letech) s předpokladem neměnnosti výše výkupní ceny a zeleného bonusu, nýbrž je třeba naplnění těchto garancí posuzovat v celém 15letém (u návratnosti), resp. 20letém (u přiměřeného zisku) období.
37. Z § 6 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů vyplývá, že výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů a výše zelených bonusů stanoví ERÚ tak, aby "pro zařízení uvedená do provozu... po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (pozn. Ústavního soudu: tedy i na skupinu dotčených FVE 2011) bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení a které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem", přičemž podle § 6 odst. 2 téhož zákona musel ERÚ stanovit výši zelených bonusů s přihlédnutím ke "zvýšené míře rizika uplatnění elektřiny z obnovitelných zdrojů na trhu s elektřinou". Přestože zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie byl zrušen zákonem o podporovaných zdrojích energie, účinným od 30. 5. 2012 (část ustanovení pak nabyla účinnosti až 1. 1. 2013, resp. 1. 1. 2015), přechodné ustanovení § 54 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie, které Ústavní soud již citoval v bodu 28 výše, mimo jiné stanovuje, že pro elektřinu z výroben elektřiny uvedených do provozu přede dnem nabytí jeho účinnosti stanoví ERÚ "výši podpory elektřiny tak, aby její celková výše odpovídala postupům pro stanovení výše výkupní ceny podle dosavadních právních předpisů a zohledňovala případy dosažení záporné hodinové ceny...". Totéž se týká i postupu při stanovení výše zelených bonusů (viz § 54 odst. 2 věta třetí téhož zákona).
38. Je proto na ERÚ, aby budoucími cenovými rozhodnutími vůči dotčeným FVE zajistil, že budou za splnění zákonných podmínek zajištěny zákonné garance nejpozději s koncem stanoveného období (do 15 let v případě prosté návratnosti investice, do 20 let v případě přiměřeného zisku). Lze přitom přiměřeně vyjít ze závěru obsaženého v bodech 85 a 86 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11, kde Ústavní soud podotkl, že "volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce ... V této souvislosti Ústavní soud neodhlíží od skutečnosti, že to byl stát, který zákonem zaručil garance patnáctileté doby návratnosti investic a výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů, a tím motivoval dotčené subjekty k podnikatelské činnosti v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů ... Ústavní soud přesto, že si vyžádal řadu podkladů a technických údajů týkajících se dané problematiky, však není a nemůže být schopen v abstraktním přezkumu jednoznačně dospět k závěru, že v každém jednotlivém případě jsou po zavedení odvodu a dalších navrhovateli napadených opatření tyto zákonné záruky naplněny." Obdobně lze konstatovat, že ERÚ má při stanovení výše výkupních cen a zelených bonusů jistou míru správního uvážení, která však nesmí být zneužita, a která musí v konečném důsledku zajistit naplnění shora uvedených zákonných záruk. S vyjádřením ERÚ lze tedy souhlasit potud, že "klíčovým faktorem z hlediska ústavnosti je splnění podmínky 15leté návratnosti investic stanovené zákonem o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, nikoliv konkrétní výše technickoekonomického parametru" (bod 12 výše).
39. Přes výše uvedené [nutnost posuzovat zákonné záruky v období celých (nejvýše) 15 let u návratnosti, resp. 20 let u přiměřeného zisku - k tomu viz také předposlední věta bodu 71 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11, nikoliv "optikou" konkrétního roku či dvou] považuje Ústavní soud za žádoucí se vzhledem k zamítavému výroku nálezu vyjádřit k tvrzením navrhovatelky o porušení ustanovení Listiny o základních právech a svobodách (viz bod 1). Navrhovatelka především zpochybňuje porušení ústavní zásady rovnosti dle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny, resp. tvrdí přímou diskriminaci dotčených osob (investorů do FVE uvedených do provozu v roce 2011), a to ve vazbě na porušení zásady ochrany legitimního očekávání. To má spočívat především v tom, že FVE uvedené do provozu v roce 2011 byly s ohledem na dobu uskutečnění stavebního záměru "stavěny za náklady roku 2010".
40. Ústavní soud vyšel ze své četné judikatury týkající se rovnosti a podmínek nerovného zacházení s různými skupinami nebo kategoriemi osob, podle níž je rovnost kategorií relativní, k jejímuž porušení je třeba, aby se s různými osobami, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zacházelo rozdílným způsobem, aniž by pro takový přístup existovaly objektivní a rozumné důvody [nález ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 30/15 (N 42/80 SbNU 517)]. Na tomto místě Ústavní soud pouze stručně uvádí, že se k rozlišení akcesorické a neakcesorické rovnosti blíže vyjádřil již v nálezu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03 (N 72/40 SbNU 703), v němž akcesorickou rovnost vymezil jako rovnost ve vztahu k jinému základnímu právu nebo svobodě, kdežto rovnost neakcesorickou jako všeobecnou rovnost před zákonem. Beneficientem neakcesorické rovnosti ve smyslu všeobecné rovnosti před zákonem mohou být pouze lidé, tj. jednotlivci jako důstojné lidské bytosti, nikoliv ostatní subjekty práva [nález ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 30/15 (N 42/80 SbNU 517), bod 26 odůvodnění]. Z toho důvodu se Ústavní soud zaměřil na to, zda napadená část cenového rozhodnutí nezasahuje do akcesorické rovnosti výrobců elektřiny z dotčených FVE podle čl. 3 odst. 1 Listiny, který stanovuje, že "základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení".
41. Pro závěr o přímé diskriminaci, která byla podle navrhovatelky naplněna, vychází Ústavní soud zpravidla z následujícího testu formulovaného zejména v nálezech ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111) a ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 31/13 (N 138/74 SbNU 141), který lze vyjádřit těmito otázkami: (1) jde o srovnatelného jednotlivce nebo skupiny? (2) je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů? (3) je odlišné zacházení stěžovateli k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra)? (4) je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, resp. (a) sleduje legitimní zájem a (b) je přiměřené? Kladná odpověď na první tři otázky a současná záporná odpověď na otázku čtvrtou pak vede Ústavní soud k závěru o diskriminaci.
42. Ze znění napadené úpravy a jejího kontextu (bod 27 výše) je patrné, že ERÚ rozlišil výši výkupních cen a zelených bonusů podle data uvedení FVE do provozu a instalovaného výkonu. V případě všech adresátů, na které dopadají řádky č. 500 až 514 cenového rozhodnutí ERÚ, jde o srovnatelné skupiny v tom slova smyslu, že tito jsou výrobci elektřiny produkované ve FVE. Jednotliví adresáti se však mohou odlišovat tím, že jejich FVE byla uvedena do provozu v jiný okamžik (v jiném roce) a disponuje odlišným instalovaným výkonem. Rozlišení skupin adresátů podle shora uvedených kritérií je zjevně nediskriminační a nelze je podřadit pod žádnou ze "zakázaných" kategorií ani pod "jiné postavení" podle čl. 3 odst. 1 in fine Listiny. Lze proto uzavřít, že zvolené kritérium je morálně neutrální a nijak a priori podezřelé [přiměřeně srov. nález ze dne 28. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 18/15 (N 121/81 SbNU 889), bod 109 odůvodnění]. Přesto se Ústavní soud zabýval dále tím, zda je odlišné stanovení výše výkupní ceny a zeleného bonusu (v obou případech při přepočtu na MWh) u dotčených FVE (která je jednotkově nižší než u FVE uvedených do provozu do roku 2010 včetně, případně nižší než u FVE uvedených do provozu v témže roce, avšak s nižším instalovaným výkonem), v obecné rovině ospravedlnitelné. Dospěl přitom k závěru, že je, neboť odlišné stanovení výkupních cen a zelených bonusů je založeno na skutečnosti, že v průběhu času docházelo k výraznému zlevňování fotovoltaických panelů (viz bod 76 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/11), jakož i na tom, že FVE s vyšším instalovaným výkonem mají zpravidla jednotkově nižší fixní náklady (tj. takové, které se s rozsahem produkce nemění). Nejde přitom o specifikum FVE s instalovaným výkonem nad l00kW uvedených do provozu v roce 2011. Jak je patrné výše z bodu 24, ke snižování výkupních cen a zelených bonusů docházelo i pro FVE uvedené do provozu v následujících letech (například pro FVE uvedené do provozu od 1. 7. 2013 je cenovým rozhodnutím dokonce stanoven nulový zelený bonus - viz řádky 513 a 514). Argumentuje-li navrhovatelka tím, že stavba FVE trvá několik měsíců, přičemž FVE uvedené do provozu v roce 2011 "byly postaveny za náklady roku 2010", tentýž argument by bylo možno (byť s ohledem na množství rozestavěných FVE nejspíše v menším měřítku) použít i pro FVE uvedené do provozu v letech předešlých (2010 a dříve), započalo-li se s jejich výstavbou v předcházejícím roce. Jinými slovy řečeno, ani tato argumentace důvodnost návrhu ve vazbě na tvrzení o přímé diskriminaci, založit nemůže.
43. K dalším, již podrobně nekonkretizovaným (viz bod 8 výše) tvrzením o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod Ústavní soud uvádí, že v současné době není možné jednoznačně dovodit porušení podstaty práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny ani práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, když otázku prosté návratnosti investice a přiměřeného zisku je možno posuzovat pouze v celém shora uvedeném období (viz bod 33 výše). Ústavní soud současně nezpochybňuje, že problematika právní úpravy podpor obnovitelných zdrojů energie je mimořádně složitou, v mnohém nepřehlednou a podléhající četným změnám. Na straně druhé je však nutné připomenout, že v určitých oblastech práva, včetně právního režimu podpory obnovitelných zdrojů energie (viz již několikrát odkazovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 17/11), může být "akceptovatelná" hranice zklamané důvěry v právo vyšší (z právní nauky viz KOUKAL, P. Předvídatelnost, retroaktivita a zpětné působení práva. Právník, 2016, č. 3, s. 259). Ani případné snížení výnosového procenta o desítky procent (body 8 a 18 výše) nemusí znamenat porušení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, nebo práva na ochranu legitimního očekávání vyplývajícího již z principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, za podmínky, že bude v konečném důsledku dosaženo zákonem zaručené návratnosti investice v období do 15 let (včetně), resp. přiměřeného zisku v době životnosti FVE, který lze v zásadě vymezit prostřednictvím dvou znaků, a to jeho obvyklosti a přiměřenosti (blíže viz např. MED, J. In ZDVIHAL, Z., SVĚRÁKOVÁ, J., MED, J., OSADSKÁ, J. a kol. Energetický zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 491 a násl.). Určení jeho konkrétní výše ale není s ohledem na uvedená východiska úlohou Ústavního soudu.
44. K odkazu navrhovatelky na čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, resp. k tvrzení o možném narušení hospodářské soutěže na trhu s elektrickou energií (bod 15 výše), Ústavní soud uvádí, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není správním orgánem, který posuzuje narušení nebo ohrožení hospodářské soutěže, ať již jednotlivými soutěžiteli nebo v důsledku postupu orgánů státní správy. Je však třeba v této souvislosti upozornit na zákonné povinnosti ERÚ a na možnost ochrany dotčených výrobců elektřiny cestou správního soudnictví. Podle § 18a energetického zákona je v působnosti ERÚ provádění sektorových šetření na trzích s elektřinou za účelem zjištění, zda na nich "existuje účinná hospodářská soutěž". Ustanovení § 18a odst. 1 energetického zákona je přitom nutno vykládat ve světle a podle účelu čl. 59 odst. 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU, která vyžaduje, aby členské státy udělily regulačním orgánům "pravomoc ... provádět šetření týkající se fungování trhů s elektřinou". Výrobci elektřiny z FVE se přitom mohou obrátit na ERÚ s tím, aby sektorové šetření týkající se fungování trhu s elektřinou provedl, přičemž se za stanovených podmínek mohou v případě neprovedení sektorového šetření domáhat soudní ochrany ve správním soudnictví. To potvrzuje také judikatura Nejvyššího správního soudu, která zdůrazňuje, že "povaha sektorového šetření nevylučuje přípustnost zásahové žaloby, jíž se subjekty účastnící se hospodářské soutěže na trhu s elektřinou ... domáhají jeho zahájení, neboť neprovedení sektorového šetření myslitelně může tyto subjekty přímo zkrátit na jejich veřejných subjektivních hmotných právech" (viz právní věta rozsudku ze dne 29. 4. 2021 č. j. 2 As 416/2018-52). Jinými slovy řečeno, neprovedení sektorového šetření může případně představovat nezákonný zásah podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 303/2011 Sb. [srov. MUČKA PEVALA, P. Nezahájení řízení z moci úřední jako (ne)zásah v judikatuře správních soudů. Právní rozhledy, 2021, č. 18, s. 638 - 642].
45. Ze všech uvedených důvodů neshledal Ústavní soud důvod ke zrušení napadené části (řádku č. 509) cenového rozhodnutí ERÚ č. 11/2022. Současně však zdůraznil, že cenová regulace vůči dotčeným FVE musí být v následujících letech nastavena tak, aby bylo ve stanoveném období (v konečném důsledku) dosaženo naplnění zákonných záruk.
46. Ústavní soud proto tento návrh dle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl (výrok II).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. listopadu 2023
Josef Baxa, v. r. předseda Ústavního soudu