50. Ústavní soud pro úplnost připomíná obiter dictum nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/12 (body 67. a 68.) ve kterém vyslovil pochybnost o platné úpravě ověřování autenticity projevu vůle petenta (nikoliv však pochybnost o její ústavnosti) a vyzval zákonodárce k její změně, resp. se obrátil i na ústavodárce, aby se zamyslel nad možností "změnit i znění Ústavy a snížit požadovaný počet podporovatelů".
51. V rámci tvrzeného porušení práva na spravedlivý (řádný) proces stěžovatel poukazuje na skutečnost, že bylo rozhodnuto mimo jiné na základě Pokynu č. 2 náměstka ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a státní správy ze dne 18. 10. 2022 (resp. metodiky, která je jeho přílohou), se kterým neměl možnost se seznámit, a jenž měl být podle jeho názoru předmětem dokazování. O existenci pokynu ovšem stěžovatel věděl již z rozhodnutí ministerstva o odmítnutí kandidátní listiny. Ve vyjádření k ústavní stížnosti ministerstvo uvádí, že nemá žádný důvod pokyn tajit, poskytlo jej například zástupcům kandidáta Tomáše Březiny. Měl-li stěžovatel o zjištění obsahu pokynu skutečně zájem, jak naznačuje i Nejvyšší správní soud, mohl o něj požádat podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (bod 61. napadeného usnesení). Nejvyšší správní soud navíc ve vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že by pokyn stěžovateli zaslal, kdyby o to požádal, jak se stalo v případě kandidáta PhDr. Karla Diviše. Soud dospěl k závěru, že pravidla uvedená v pokynu respektují jak požadavek zákona na správnost všech údajů v petici, tak na druhé straně odrážejí i požadavky dosavadní judikatury na presumpci správnosti údajů a výklad, který vede v pochybnostech ve prospěch správnosti údajů (bod 62. napadeného usnesení). Z ustanovení § 89 odst. 5 s. ř. s. vyplývá, že v daném řízení není třeba nařizovat jednání.
52. Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení všechny procesní prostředky k obraně svého práva.
53. V závěrečném shrnutí stěžovatel velice stručně odůvodňuje své další návrhy, které nesměřují proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a ministerstva.
54. Pokud jde o návrh na zrušení rozhodnutí č. 207/2022 Sb., které stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti podmiňuje zrušením § 25 odst. 5 a odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky, jde o návrh zjevně neopodstatněný, neboť samotné vyhlášení termínu volby nemůže nijak zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele.
55. Návrhem na zrušení Pokynu č. 2 náměstka ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a státní správy ze dne 18. 10. 2022 se Ústavní soud nezabýval, neboť k jeho projednání není příslušný. Z Ústavy ani ze zákona o Ústavním soudu totiž nevyplývá pravomoc Ústavního soudu přezkoumávat interní normativní akty. První eventuální návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí č. 207/2022 Sb. Ústavní soud odmítl, neboť sdílí právní "osud" ústavní stížnosti proti rozhodnutí č. 207/2022 Sb., která byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost (bod 54.). Druhý eventuální návrh na vydání předběžného opatření Ústavní soud odmítl pro nepříslušnost, neboť podle § 80 zákona o Ústavním soudu lze o předběžném opatření rozhodnout jen v případě ústavní stížnosti směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí. Variantní návrh v rámci druhého eventuálního návrhu o uložení zákazu organizace voleb Ústavní soud odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
VI
56. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků - za použití argumentu a minori ad maius - podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnuta. Návrh na zrušení § 25 odst. 5 a odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní "osud" ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť mu vyhověl fakticky. V souladu s čl. 1 odst. 1 písm. f) a čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím správního soudu ve věcech registrace (§ 89 s. ř. s.), jde-li o volbu prezidenta republiky, včetně rozhodnutí o odmítnutí těchto ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2023
JUDr. Pavel Rychetský, v. r. předseda Ústavního soudu