33. Ostatně stěžovatelé si v tomto ohledu vystačí s argumentací o přiměřeném časovém horizontu, v němž má soud nalézat práva účastníků řízení, což považují za jednu z náležitostí demokratického právního státu. K tomu však Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že stěžovatelé aspekt nepřiměřeně odloženého soudního přezkumu neuplatnili v rámci kasační stížnosti a učinili tak až v řízení před Ústavním soudem. V daném rozsahu formulované námitky je proto s ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti nutno hodnotit jako nepřípustné. Zároveň Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelé se právě s ohledem na náročnost celého procesu budování úložiště s kritériem přiměřenosti délky celého řízení důsledně nevypořádávají a vystačí si s dílčím a zcela obecným závěrem (nadto Ústavním soudem vysloveným v kontextu zcela jiného typu řízení), že odložený přezkum správního rozhodnutí, vztahující se až k rozhodnutí konečnému, může být z hlediska ochrany práv nedostatečný. Takto pojatá argumentace však už jen z tohoto důvodu nemůže být úspěšná.
34. Stěžovatelé konečně uvádějí, že lokalita Horka neměla být vybrána mezi čtyři preferovaná území pro umístění hlubinného úložiště. Z rozsudku městského soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. 6 A 132/2015-83, se totiž podává, že Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím vyhovělo žádosti SÚRO pro stanovení průzkumného území pro zvláštní zásah do zemské kůry na území lokality Horka. Následný rozklad podaný tehdejším žalobcem (Sdružením za ochranu prostředí - Calla, z. s.) proti tomuto rozhodnutí Ministerstva životního prostředí byl rozhodnutím ministra životního prostředí zamítnut. Rozhodnutí ministra životního prostředí o zamítnutí rozkladu však bylo k žalobě tehdejšího žalobce zrušeno právě nyní citovaným rozsudkem městského soudu a věc byla Ministerstvu životního prostředí vrácena k dalšímu řízení s tím, že jeho rozhodnutí neobsahuje řádné vysvětlení, proč má zájem na vybudování úložiště v lokalitě Horka převážit nad negativními dopady, které takové úložiště bude mít. Z toho stěžovatelé dovozují, že odborné informace, které SÚRO z průzkumných prací získal, jsou de facto nezákonné. Přitom i právě na základě nich SÚRO navrhl zahrnutí lokality Horka mezi čtyři preferovaná území, což nakonec vláda schválila předmětným usnesením.
35. K takto pojaté argumentaci Ústavní soud konstatuje, že nepředstavuje důvod ke zrušení nyní napadených rozhodnutí správních soudů. I kdyby totiž Ústavní soud připustil, že před vyhověním žádosti ze strany SÚRO o stanovení průzkumného území pro zvláštní zásah do zemské kůry v lokalitě Horka měly být důsledněji posuzovány různé zájmy, s nimiž může být vybudování úložiště v konfliktu, nemůže to nic změnit na skutečnosti, že usnesení vlády, proti němuž stěžovatelé brojili správní žalobou, nemá povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., kterým by bylo přímo zasaženo do práv stěžovatelů. Městský soud ani Nejvyšší správní soud se proto nedopustily protiústavního pochybení, když se odmítly předmětným usnesením zabývat věcně, jelikož nepředstavuje individuální právní akt, ze kterého by pro stěžovatele bezprostředně vyplývaly práva nebo povinnosti.
36. Ústavní soud proto konstatuje, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena tvrzená ústavně zaručená základní práva, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2023
Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu