6. Není podle mne nevýznamné, že a) rozhodnutím Ministerstva financí z 10. 12. 2019 byla Regionální radě regionu soudržnosti Střední Čechy uložena povinnost zaplatit stěžovatelce část dotace ve výši cca 72 miliónu Kč včetně úroku z prodlení 7,05 % ročně z této částky za více než pět a půl roku (viz bod 15 napadeného rozsudku okresního soudu), že b) zadavatelem veřejné zakázky odpovědným za řádný postup při jejím zadávání byla stěžovatelka, že c) zaměstnanec stěžovatelky byl pravomocně odsouzen za účastenství na přijetí úplatku a že d) stěžovatelka mohla pamatovat na to, aby kupní smlouva zohledňovala u povinnosti platit kupní cenu případné komplikace při čerpání dotace, avšak neučinila tak.
7. Zkoumání takových okolností případu ale podle mého názoru přísluší obecným soudům. Nejsem si jistý, jak bych rozhodoval já na místě nalézacího nebo odvolacího soudu, mám ale za to, že obecné soudy se těmito okolnostmi i korektivem dobrých mravů dostatečně zabývaly a vysvětlily, proč sám fakt, že uzavření kupní smlouvy provázel trestný čin (v době rozhodování prvních dvou instancí navíc jen pravděpodobně), nepůsobí neplatnost soukromoprávního jednání, je-li cena uvedená v kupní smlouvě obvyklou cenou. Obě řešení (jak soulad s dobrými mravy, tak rozpor s nimi) jsou podle mého názoru ústavně přijatelná, jsou-li patřičně odůvodněna, čemuž obecné soudy ve zde posuzovaném případě dostály a všechny tři se na řešení shodly. Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí s odkazy na svoji judikaturu vysvětlil, že "porušení pravidel chování ukládaných předpisy veřejného práva způsobuje následky předvídané ve zmíněných veřejnoprávních předpisech a porušitel je povinen strpět sankce jimi upravované, toto porušení však není důvodem neplatnosti souvisejících právních úkonů učiněných podle práva soukromého". Tento právní princip, dnes vtělený do § 1 odst. 1 občanského zákoníku ("Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného."), považuji za důležitý.
8. Nevidím na rozhodnutích obecných soudů nic protiústavního. Odůvodnění napadených rozhodnutí nebudí pochybnosti v míře, která je standardně vyžadována pro výjimečný zásah Ústavního soudu. Obávám se, abychom nezdrženlivou judikaturou Ústavního soudu z korektivu dobrých mravů coby argumentu užívaného Ústavním soudem nevytvořili na úkor právní jistoty i dělby moci jakýsi univerzálně použitelný žolík, pomocí něhož se leckterý nespokojený účastník řízení před obecnými soudy bude moci obracet na Ústavní soud s tvrzením, že soudy v jeho případě nedostatečně zohlednily korektiv dobrých mravů. Korektiv dobrých mravů by měl být Ústavním soudem užíván střídmě, tím spíše v případě, kdy se všechny tři instance obecných soudů dobrými mravy zabývaly a došly ke shodnému závěru, od něhož se liší jen názor Ústavního soudu v kasačním nálezu, jemuž tímto oponuji.