Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jaromíra Houžvičky, a 2) Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1437/2024-43 ze dne 26. 6. 2024, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 18/2024-18 ze dne 7. 2. 2024 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 82/2023-9 ze dne 27. 12. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 12. 9. 2024 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím.
2. Návrh stěžovatelů není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelé především nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
4. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelům dostalo opakovaně již v řadě řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. III. ÚS 2735/20 ze dne 3. 11. 2020). Byť stěžovatelé podali mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni, znovu podali návrh, aniž by byli právně zastoupeni advokátem.
5. Byť stěžovatelé ve svém návrhu zmínili "žádost ČAK", Ústavní soud ověřil, že ke dni rozhodnutí Ústavního soudu Česká advokátní komora žádnou žádost stěžovatelů o určení advokáta pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti neeviduje (viz č. l. 5).
6. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2024
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj