48. V nálezu sp. zn. I. ÚS 905/19 Ústavní soud vytkl Krajskému soudu v Brně - pobočce ve Zlíně, že pominul, že věc již byla jednou předmětem přezkumu u Ústavního soudu a že nevzal v úvahu závěry vyslovené v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1776/16.
49. Stejně jako v posuzované věci tam byla zastavena exekuce, aniž by v ní bylo něco vymoženo. Důvodem zastavení exekuce byla také dohoda oprávněného s povinným o jiném uspokojení závazku povinného. Ústavní soud zde aproboval ústavnost závěrů soudu, podle nichž má soudní exekutor nárok na odměnu za svou dosavadní činnost jako v případě vymožení plnění, a nikoliv pouze na minimální odměnu (tehdy) ve výši 3 000 Kč jako v případě úplného zastavení exekuce. Ústavní soud se tak ztotožnil s tím, že je třeba zohlednit, že exekuce byla zahájena k návrhu oprávněné po právu, jelikož povinná nesplnila řádně a včas svou povinnost vyplývající z exekučního titulu; až v rámci exekuce došlo mezi oprávněnou a povinnou k uzavření dohody o jiném způsobu plnění pohledávky a takovou dohodu je třeba považovat za ekvivalentní situaci, kdy byla pohledávka pod tlakem probíhající exekuce uhrazena.
50. V takovém případě, kdy až v rámci exekuce byla mezi oprávněným a povinným uzavřena dohoda o jiném způsobu plnění pohledávky, má exekutor právo na odměnu za svou dosavadní činnost jako v případě vymožení plnění.
51. Z výše uvedeného je zřejmé, že v ústavněprávní rovině obstojí jako respektující čl. 26 Listiny závěr, že za situace, jaká byla v posuzované věci, kdy po opakovaných dražbách zastavení exekuce zavinil povinný, náleží soudnímu exekutorovi odměna ze stejného základu, jako by vymohl částku ve výši nejvyššího podání. Krajský soud tento závěr v konkrétních poměrech přesvědčivě a ústavně souladně odůvodnil. Považuje-li stěžovatel takto soudem stanovenou odměnu soudního exekutora za nespravedlivou, jelikož neodráží výši jím skutečně vymoženého plnění, lze poukázat, že stěžovateli nic nebránilo předložit soudu (kterým byl takto i vyzván) smlouvu o postoupení pohledávky. Z ní by byla zřejmá výše úplaty, za níž byla pohledávka postoupena. To však stěžovatel ani nová oprávněná s odvoláním se na obchodní tajemství neučinili.
52. V této části je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
IX.
Závěr
53. Je-li exekuce zastavena pro procesní zavinění povinného poté, co se povinný s oprávněným dohodl na jiném způsobu uspokojení pohledávky, může v ústavní rovině obstát stanovení odměny soudního exekutora, kterou má povinný soudnímu exekutorovi zaplatit, ze základu odpovídajícího nejvyššímu podání, na které byl udělen příklep v dražbě uskutečněné soudním exekutorem, ač takovou částku soudní exekutor reálně nevymohl (a vymoci již ani nemohl). To, že soudní exekutor v důsledku takového zastavení exekuce nevykoná část (určitou fázi) exekuce, kterou by jinak provedl, se musí následně promítnout do úvah soudu o přiměřeném (poměrném) snížení odměny soudního exekutora. Pomine-li soud takovou úvahu učinit (natož řádně odůvodnit), poruší právo povinného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
54. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl ústavní stížnosti, konstatoval, že krajský soud výrokem I napadeného usnesení porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu, a napadené rozhodnutí v tomto výroku a v akcesorických výrocích o nákladech řízení o výši nákladů exekuce zrušil.
55. Ve zbývajícím rozsahu (potvrzení výroku II usnesení okresního soudu výrokem II napadeného usnesení) Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel sám žádné námitky proti této části napadeného usnesení ani nevznesl a nejde ani o akcesorický výrok k rozhodnutí o výši nákladů exekuce.
56. Podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.
57. Krajský soud znovu rozhodne o odvolání soudního exekutora a v této souvislosti i o nákladech řízení o určení nákladů exekuce. Při dalším rozhodování je vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně 18. listopadu 2024
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu