51. Krajský soud rozhodoval o nákladech řízení před okresním soudem i krajským soudem (§ 224 odst. l, 2 občanského soudního řádu) podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 150 téhož zákona. Shledal, že převážně úspěšnému řidiči vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak z důvodu hodných zvláštního zřetele mu náhradu nákladů řízení nepřiznal. Stejně postupoval předtím okresní soud (jehož rozhodnutí o nákladech řízení bylo odklizeno rozhodnutím krajského soudu), který aplikoval § 142 odst. 3 občanského soudního řádu ve prospěch řidiče, ale také ve spojení s § 150 téhož zákona. Okresní soud dospěl k závěru, že neúspěch řidiče byl poměrně nepatrný a řidiči vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak z důvodu hodných zvláštního zřetele mu náhradu nákladů řízení také nepřiznal.
52. Ústavní soud předesílá, že obecné soudy rozhodovaly o náhradě nemajetkové újmy, jejíž výše záležela na úvaze soudu. Okresní soud stěžovateli přiznal 6,67 % z původně žalované částky, z výsledně žalované částky po změně žaloby přiznaná částka odpovídá 5 %. Optikou rozhodnutí krajského soudu byl však stěžovatel s žalobou úspěšný dokonce co do 13,33 %, resp. v rozsahu 10 % z výsledně žalované částky. Odvolací řízení pak bylo vedeno o 3 800 000 Kč a stěžovatel uspěl co do 5,56 %. Takový úspěch stěžovatele, potažmo takový neúspěch žalovaných se ve smyslu § 142 odst. 3 občanského soudního řádu nejeví již jen jako "poměrně nepatrný" a svědčí pro vznik práva stěžovatele na plnou náhradu (účelně vynaložených) nákladů řízení.
VII. Závěr
53. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy napadenými rozhodnutími v rozsahu uvedeném ve výroku I porušily stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny.
54. Ústavní soud proto ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadená rozhodnutí v rozsahu vymezeném ve výroku II tohoto nálezu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Tím, že rozsudek krajského soudu je rušen zčásti ve věci samé i v rozhodnutí o nákladech, ruší Ústavní soud i tím "obnovené" nákladové výroky rozsudku okresního soudu, a to včetně výroku o náhradě nákladů státu, ač jej stěžovatel stížností nenapadl, má ale k zrušenému výroku o věci samé také akcesorickou povahu.
55. Okresní soud tedy nyní znovu rozhodne o žalobě stěžovatele v rozsahu jeho žalobního požadavku na zaplacení částky 3 600 000 Kč s příslušenstvím, přičemž bude vycházet z toho, že rozhodné okolnosti týkající se stěžovatele rozhodně neodůvodňují odčinění nemajetkové újmy (tak výrazně) nižší částkou, než jaká byla přiznána jeho sestře.
56. Okresní soud též znovu rozhodne o nákladech řízení státu i mezi účastníky (včetně řízení před krajským soudem a Nejvyšším soudem), přičemž při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky bude postupovat (nebude-li stěžovatel plně úspěšný) podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu ve prospěch stěžovatele. Vyjde z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu s odkazem na stěžovatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2020 (publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2022), a to i s přihlédnutím k závěrům nedávného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 216/2023 ze dne 6. června 2024 a tam v bodu 22 zmíněných rozhodnutí Ústavního soudu, která sbírkové rozhodnutí Nejvyššího soudu (potažmo navazující, také sbírkové usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 ze dne 27. května 2021) aprobovala, stejně jako např. nález sp. zn. IV. ÚS 2334/23 ze dne 10. ledna 2024 či usnesení sp. zn. I. ÚS 3159/23 ze dne 7. února 2024).
57. Vzhledem ke specifickým okolnostem této věci popsaným výše v bodech 27 až 29, Ústavní soud úplným závěrem poznamenává, že vrácením věci zpět až k okresnímu soudu nastává situace podobná té, jako by stěžovatel po rozhodnutí krajského soudu napadeným rozsudkem podal v reakci na výrokové pochybení krajského soudu novou žalobu. Pro úplnost je třeba dodat, že ani tehdy by žalovaní nemohli úspěšně uplatnit námitku promlčení, neboť ani oni nenavrhli ve lhůtě podle § 166 občanského soudního řádu doplnění rozsudku krajského soudu, ač mohli.