50. Právě uvedené neznamená, že by výživné mělo být zpětně přiznáno v každém případě automaticky. Prostor pro výjimečné zpětné nepřiznání výživného na základě individuálních okolností a poměrů na straně povinného rodiče, nezletilého či rodiče, který jej má v péči, zůstává zachován, jen tak nelze činit paušálním způsobem a s obecným odůvodněním bez bližší vazby na konkrétní specifika případu, jak to v nyní posuzovaném případě učinily obecné soudy. Takový postup by neměl být pravidlem, ale dostatečně určitě odůvodněnou výjimkou. Vždy bude nezbytné posuzovat okolnosti jednotlivých případů, přičemž si lze představit řadu situací, kdy výživné zpětně přiznáno nebude (např. pro rozpor s dobrými mravy či z důvodů zneužití práva).
51. S ohledem na princip vzájemné vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, který je projevem mezigenerační rodinné solidarity vycházejícím z lidské slušnosti a morálky, se jako vhodné jeví zohlednit i způsob, jakým dítě (zejména je-li téměř zletilé) přiměřeně své rozumové a volní vyspělosti přistupuje k povinnému rodiči, jak se k němu chová a zda se o něj zajímá. Jejich vztah je nicméně třeba vždy hodnotit komplexně ve společné vzájemnosti.
VIII. Závěr
52. Ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska ústavněprávního přezkumu neobstojí. Výživné, resp. jeho zvýšení, se coby nárok samotného dítěte při prokázané změně poměrů nezletilého zásadně přiznává od relevantní změny poměrů, a to i zpětně za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení řízení. Pokud obecné soudy zvolily opačný výklad a v napadených rozhodnutích koncipovaly zpětné zvyšování výživného jako výjimečné a zároveň podmíněné předchozí žádostí o zvýšení výživného adresovanou povinnému rodiči, jakož i neprodleným podáním návrhu při změně poměrů nezletilého, nejde o ústavně souladný výklad § 922 odst. 1 o. z.
53. Obecné soudy totiž nedostály požadavku čl. 3 Úmluvy o právech dítěte interpretovat právní předpis způsobem, který co nejefektivněji naplňuje nejlepší zájem dítěte. Pokud navzdory prokázané změně poměrů nezletilému bez odpovídajícího zdůvodnění a relevantních důvodů pro výjimku ze zásady o zpětném zvýšení výživného vyšší výživné zpětně nepřiznaly, zvolily postup jdoucí k tíži nezletilého, a nevyložily tak zákon ústavně konformním způsobem. Vybočily tak z rámce účelu stanoveného čl. 32 odst. 4 Listiny a postupovaly v rozporu s ústavně zaručenou ochranou dětí a mladistvých, jelikož aprobovaly chování obou rodičů jdoucí proti nejlepšímu zájmu nezletilého, kterého tím fakticky potrestaly. Porušily tím právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť zvolily výklad § 922 odst. 1 o. z., který je excesivní a ústavně nekonformní a pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní.
54. Zpětné nezvýšení výživného, resp. jeho zvýšení až ode dne podání návrhu stěžovatelkou navzdory prokázané dřívější změně poměrů nezletilého, soudy nepřijatelně zdůvodnily nesplněním dodatečných podmínek, které však zákon nepředvídá. Tyto podmínky nejenže neplynou přímo z § 922 odst. 1 o. z., ale nelze je dovodit ani z dalších souvisejících zákonných ustanovení. Jestliže je zákonodárce nevtělil do textu zákona, je třeba interpretaci obecných soudů označit za rozpornou se smyslem a účelem právní normy, tj. právem dítěte na výživné od okamžiku změny poměrů (při splnění dalších zákonem předvídaných podmínek).
55. Zdůvodnění napadených rozhodnutí nezahrnuje zhodnocení nejlepšího zájmu nezletilého a nemá odpovídající oporu ani v konkrétních skutkových okolnostech. Při svém výkladu obecné soudy také nepracovaly zcela korektně s rozhodnutími Ústavního soudu a nezohlednily nejednotnost judikatury krajského soudu. Svá rozhodnutí tak soudy zatížily vadou ústavněprávního rozměru, neboť ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte porušily právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
56. Z výše popsaných důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl v části, kterou obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného ze 4 800 Kč na 6 000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2023 a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnutí podrobená ústavněprávnímu přezkumu v tomto rozsahu a v akcesorických výrocích zrušil.
57. V rozsahu, ve kterém šlo o ústavní stížnost podanou zjevně neoprávněnou osobou či o ústavní stížnost nepřípustnou, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona o Ústavním soudu.
58. Okresní soud nyní znovu rozhodne o návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného pro nyní již zletilého syna ze 4 800 Kč na 6 000 Kč měsíčně pro období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2023, o nedoplatku za toto období, o změně původní úpravy a o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
59. Okresní soud při výkladu § 922 odst. 1 občanského zákoníku bude respektovat ústavně konformní výklad se zřetelem k nejlepšímu zájmu dítěte, podle kterého se výživné při změně poměrů zásadně zvýší i za období před podáním návrhu a odepření zvýšení je přípustné pouze ve výjimečných případech, které však v posuzované věci, minimálně doposud, zjištěny nebyly.
60. Závěrem Ústavní soud apeluje na oba rodiče, aby vyvinuli veškeré možné úsilí směřující k tomu, aby ve věci byla uzavřena rozumná dohoda v zájmu již zletilého dítěte. Nezletilý se totiž v důsledku nezodpovědného chování svých rodičů ocitl bez vlastního přičinění v procesním postavení účastníka soudního řízení s plnou procesní způsobilostí - ve sporu proti svému otci. Taková situace není dobrým začátkem pro kýžené obnovování vztahů mezi otcem a synem.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 25. září 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu