39. Žádné další konkrétní zjištění, které by mělo vyvracet závěry soudního znalce, orgány činné v trestním řízení v napadených rozhodnutích neuvádí. Co se týče podání vysvětlení M. R., ten potvrdil, že pro stěžovatele z důvodu závažného zdravotního stavu plní funkci řidiče při jeho cestách mimo P., že stěžovatel po prodělaném infarktu zásadně změnil životní styl, výrazně omezil pracovní a sportovní aktivity, a že v prostorách společnosti X, se vyskytuje prakticky pouze z toho důvodu, že má faktické bydliště v domě, kde společnost sídlí. Výslovně zmínil, že u stěžovatele vnímá zásadní změnu pracovního i společenského života po prodělaném infarktu, spočívající v jeho časté únavě. Spisový materiál, ani po dodatečně doplněném prověřování, neobsahuje žádné důkazy vyvracející závažnost zdravotního stavu stěžovatele. Naopak z těchto dodatečně opatřených důkazů plyne zásadní omezení jeho pracovní i společenské aktivity v období po prodělaném infarktu.
40. Podle § 33 odst. 1, věta druhá, trestního řádu obviněný může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Výslovné právo obviněného podat návrh na zastavení trestního stíhání ani právní účinky takového podání trestní řád neupravuje. Státní zástupce vykonávající dozor nad přípravným řízením trestním je však povinen na takové závažné či podstatné podání z hlediska jeho obsahu (§ 59 odst. 1 trestního řádu) relevantním způsobem vždy reagovat. Tato povinnost, ač není trestním řádem přímo stanovena, vyplývá právě z postavení státního zástupce jako orgánu, jenž odpovídá za zákonnost vedeného přípravného řízení. Příslušný státní zástupce je proto vždy povinen posoudit důvodnost uplatněných skutečností (bez ohledu na to, zda je podání nazváno jako návrh, žádost, námitky, stížnost aj.) a o věci rozhodnout, kdy výsledkem posouzení nemusí být jen typické formální rozhodnutí (např. meritorní povahy), ale podle povahy věci třeba jen opatření nebo pokyn adresovaný policejnímu orgánu, nebo i jen sdělení obviněnému, že neshledal jeho podnět důvodným. Povinnosti zabývat se každým takovým podáním obviněného a rozhodnout o něm koresponduje i povinnost státního zástupce výsledek obviněnému sdělit, tedy vyrozumět jej o vyřízení jeho podání, a to včetně náležitého odůvodnění. K tomu lze odkázat zejména na obecnou poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení upravenou v § 2 odst. 13 trestního řádu a dozorová oprávnění státního zástupce (§ 157 odst. 1, 2 a § 174 trestního řádu) ve spojení s uplatňováním práva obviněného vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a k důkazům o nich, na právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky (§ 33 odst. 1 trestního řádu), na které je státní zástupce povinen adekvátně reagovat. To vyplývá ze zásady zdrženlivosti (přiměřenosti) vymezené v § 2 odst. 4, věta třetí, trestního řádu, podle níž orgány činné v trestním řízení "(t)restní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení."
41. Jde-li konkrétně o návrh na zastavení trestního stíhání, vyšší nároky na řádné a náležité odůvodnění vyrozumění o nevyhovění takovému návrhu plynou podle názoru Ústavního soudu již jen z té skutečnosti, že jde o rozhodnutí s konečnou platností, proti kterému již nelze podat (vyjma ústavní stížnosti) žádný opravný prostředek (srov. obdobně např. usnesení ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 1397/14 či nález ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 1882/21). Jinými slovy z logiky věci plyne, že na vyrozumění o takovém návrhu, nebylo-li o něm rozhodnuto usnesením, je třeba klást z hlediska jeho odůvodnění stejné požadavky, jako na odůvodnění rozhodnutí o zastavení trestního stíhání (viz např. již shora uvedené nálezy sp. zn. III. ÚS 271/96 či sp. zn. II. ÚS 435/09).
42. Z výše popsaných skutečností je zřejmé, že v nyní posuzované věci orgány činné v trestním řízení dostatečně a přesvědčivě neodůvodnily, proč nezohlednily závěry vypracovaného znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu stěžovatele, jejichž správnost navíc následně potvrdil i prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a odborné znalecké závěry samy a bez dalšího znaleckého posouzení ve smyslu § 109 trestního řádu přehodnotily. Napadeným rozhodnutím tak chybí řádné odůvodnění, neboť příslušné orgány činné v trestním řízení se ústavně konformně nevypořádaly s tvrzeními stěžovatele uplatněnými v návrhu na zastavení trestního stíhání a se závěry vypracovaného znaleckého posudku. Z jejich obsahu nelze zjistit, s výjimkou dvou shora uvedených v podstatě nerelevantních tvrzení státního zástupce, na základě jakých úvah došlo k přehodnocení odborných závěrů znaleckého posudku vypracovaného k žádosti policejního orgánu a dalších lékařských zpráv a sdělení o aktuálním zdravotním stavu stěžovatele, jež by byly či mohly být relevantní pro přijetí rozhodnutí o nezastavení jeho trestního stíhání. V důsledku toho jsou uvedená rozhodnutí (vyrozumění a výzva) zcela nepřezkoumatelná z hlediska zákonnosti a jejich věcné správnosti.
VI.
Závěr
43. Z uvedených důvodů, jestliže státní zástupci v napadených rozhodnutích přehodnotili v rozporu se shora uvedenou judikaturou odborné závěry znalce a posoudili sami takové skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně nich provedli další znalecké dokazování (srov. § 109 a 110 trestního řádu), jde o vadu řízení, která vede k porušení principů řádného (spravedlivého) procesu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Navíc uvedená rozhodnutí postrádají řádné odůvodnění, neboť státní zástupci se v nich nezabývali námitkami, které mohly mít význam pro rozhodnutí ve věci samé, a v důsledku toho jsou nepřezkoumatelná, což ve smyslu uvedené judikatury Ústavního soudu může mít a v této věci nepochybně má za následek porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Nejsou-li totiž zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli, přičemž princip právního státu libovůli v rozhodování zakazuje.
44. V důsledku vydaných vadných rozhodnutí státní zástupci nadále pokračují v trestním stíhání stěžovatele, přestože dosud opatřené důkazy (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví interna, kardiologie, a lékařská odborná vyjádření o zdravotním stavu stěžovatele), aniž by je Ústavní soud hodnotil ve smyslu § 2 odst. 6 trestního řádu, neboť to je vyhrazeno jen příslušným orgánům činným v trestním řízení, nasvědčují tomu, že stěžovatel trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud [§ 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu]. Tím došlo v návaznosti na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny i k porušení práva na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 Listiny ve spojení s právem na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny, neboť podle uvedených odborných závěrů může mít pokračování trestního stíhání stěžovatele závažný vliv na jeho zdravotní stav. Podle uvedených odborných závěrů totiž může při jakékoli zátěži (fyzické či psychické), kterou je nepochybně i probíhající trestní řízení, resp. provádění procesních úkonů v jeho rámci, dojít ke zhoršení stavu nemocného stěžovatele a ke vzniku srdeční arytmie spojené se stavy bezvědomí či k srdečnímu selhání.
45. Ústavní soud proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a rozhodl, že napadenými ve výroku specifikovanými rozhodnutími (vyrozuměními a výzvou) bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V návaznosti na to podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu v záhlaví uvedená rozhodnutí zrušil.
46. Ústavní soud nijak nepředjímá budoucí rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nýbrž toliko konstatuje, že za stávající důkazní situace existuje reálná možnost, že jsou dány relevantní zákonné důvody pro zastavení trestního stíhání stěžovatele. Ve věci tak bude patrně třeba provést další dokazování, zejména bude nutné další znalecké zkoumání za účelem zjištění, zda zdravotní stav stěžovatele dovoluje postavit ho před soud, resp. pokračovat v jeho trestním stíhání.
47. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. září 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu